Narazil jsem na Neviditelném psu na článek Ivana Březiny, ve kterém tvrdí, že podklady, na základě kterých byl vypracován Kjótský protokol, byly zmanipulovány a že katastrofa nastane právě v důsledku jeho přijetí. K žádnému globálnímu oteplování nedochází, extrémní výkyvy počasí se nekonají. Na konci článku si autor ještě pochvaluje, jak kladné účinky by vlastně oteplování mělo.

Článek Jana Pretela, vedoucího oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu, manipulaci s podklady popírá a snaží se naopak věcně vysvětlit, v čem je problém.

Takže jsem hledal dál. A dozvěděl jsem se, že po 11 tis. letech je vrchol Kilimandžára bez sněhu. Ještě v roce 2002 se odborníci domnívali, že bude trvat 20 roků, než zde sníh roztaje, jenže ony stačily pouhé 3 roky. O tajících ledovcích v Himalájích (a konec konců i v Alpách) už tu řeč byla, o extrémně teplé zimě v Grónsku také. Ani naše letošní bláznivá zima mi příliš normální nepřipadala, vychřice v Tatrách také ne. (Její následky sice ovlivnil člověk výsadbou nevhodných stromů, ale to je věc druhá.)

Klimatické změny vyvolává celkem jistě více faktorů. Jedním z nich je podle všeho také kosmické záření. Jenže to působí v poměrně pravidelných cyklech a na současných výkyvech se tedy pravděpodobně podílí jen částečně. 

Vážné varování ale zaznívá z článku Kde leží práh návratu? Konstatuje se v něm mimo jiné, že "oceány se za sledovanou dobu postupně staly v průměru teplejšími asi o půl stupně Celsia" (od roku 1960). Přitom oceány "akumulují teplo lépe a trvaleji než vzduch, takže výsledky jsou přehlednější než při měření teplot nad pevninou, které hodně kolísají". Výzkumníci sledovali přirozené příčiny kolísání, jako jsou proměny ve sluneční aktivitě nebo dlouhodobé a přirozené cyklické změny klimatu, ale konstatovali, že energie z těchto zdrojů prostě na takové změny nestačí. "Za poslední čtyři desetiletí můžeme pozorovat znatelné oteplování planetárního systému. Přibližně devadesát procent z něj přímo pohlcují oceány". V článku se dále konstatuje, že změna klimatu po překročení určité hranice bude zřejmě mít zrychlující se průběh. Nárůst teplot může vést k zásadním ztrátám v zemědělství, dalekosáhlým dopadům na zdraví a zvýšení hrozby nedostatku vody. Nenávratně poškozeny by také mohly být například korálové útesy nebo amazonské dešťové pralesy. Ohrožena by prý také mohla být cirkulace vody v severním Atlantiku - teplý Golfský proud, ovlivňující počasí v západní Evropě, by mohl změnit dráhu, případně zcela zaniknout.

Zvýšení teploty oceánů mohou souviset i se zvýšením růstu koncentrace CO2 v atmosféře, protože jeho rozpustnost ve vodě s rostoucí teplotou klesá. Článek Překvapivý nárůst oxidu uhličitého přichází s názorem, že Země ztrácí schopnost pohlcovat CO2 a to nevypadá dobře. 

Jaké by to všechno mělo dopady na život na Zemi i naši civilizaci, to je těžké odhadnout. Nedá mi to a vypůjčím si slova jednoho proroctví: "Zanikne svět, jak jej známe". Opravdu? Nejspíš ne tak docela, rozhodně ale hrozí, že bude hodně jiný. Sybila prý prorokovala, že budou u nás sedláci sklízet obilí v kožichu. Druhá varianta by byla, že tu porostou pomeranče. Nebo že by zde vznikla poušť? Jsou to těžké otázky. Ta nejdůležitější ale je: Co můžu pro Zemi udělat já?