Ruský deník Pravda ze dne 10. května 2002 v článku pojednávajícím o ruinách měst nalezených na Měsíci uvádí:

„Aktivita nepřátelské mimozemské civilizace se projevila nenadále v těsné blízkosti Země. Zatímco stále ještě debatujeme o tom, jsme-li sami ve Vesmíru, byla na Měsíci, tedy nedaleko našeho domova, zjištěna přítomnost cizích bytost. Leč tento objev byl ihned zařazen mezi tajemství, protože byl natolik neuvěřitelný, že vznikly obavy z možného otřesu existující politické a sociální struktury mnoha vyspělých států“.

Ruské noviny Věčernyj Volgograd otiskly výtah ze zprávy Ruské ústřední tiskové agentury:

"Vědci a inženýři NASA, kteří se účastnili zkoumání Mars a Měsíce, ohlásili na briefingu ve Washington National Press Clubu, konaném 21. března 1996, výsledky svých objevů během. Při této příležitosti bylo poprvé oznámeno, že na Měsíce byly objeveny prastaré struktury a objekty umělého původu. Vědci mluvili dost opatrně a vyhýbavě o těchto objektech, s výjimkou UFO. Tvrdili, že existence umělých objektů je možná a uvedené informace jsou ještě studovány a výsledky budou úředně zveřejněné později“.

Na briefingu bylo rovněž zmíněno, že také Sovětský svaz získal vlastní fotografický materiál potvrzující přítomnost mimozemšťanů na Měsíci. Mimozemská aktivita byla identifikována na tisících fotografiích a obrazových materiálech pocházejících ze stanic Apollo a Clementine. Na bríefingu byly demonstrovány televizní film a snímky zhotovené astronauty během programu Apollo. Přítomní novináři se podivovali, proč bylo se zveřejněním těchto senzačních materiálů tak dlouho otáleno. Odborníci NASA: "Je těžké předpovědět reakci lidi na informaci, že nějaké mimozemské kreatury byly nebo ještě jsou na Měsíci. Navíc existuje nadřazená kontrola armády a dalších vojenských složek nad NASA“. Odborník na studium Měsíce, Richard Hoagland říká, že NASA sama ze své vlastní iniciativy učinila pokusy různými úpravami měnit získané fotografické materiály předtím, než byly uvolněny k publikaci ve veřejně přístupných katalozích a souborech.

Někteří vyšetřovatelé, včetně Hoaglanda předpokládají, že mimozemská rasa užívala Měsíc jako terminál své aktivity na Zemi. Tyto názory jsou potvrzené legendami a mýty různých národů naší planety. Nacházejí se zde rozvaliny měsíčních měst táhnoucí se mnoho kilometrů, obrovské kopule na masivních základech, početné tunely a další konstrukce. Chování Měsíce a principy jeho rotace kolem Země stále ještě představují velký problém pro vědce. Některé částečně zničené objekty na měsíčním povrchu se nacházejí mezi přirozenými geologicky formacemi, takže představují komplexně organizované geometrické struktury. V horní části štěrbiny Hadley, nedaleko od místa kde přistál Apollo 15, se nachází stavba obklopená vysokou zdí tvaru "D". Později byly objeveny různé artefakty ve 44 regionech. NASA Goddard Space Flight Center v Houston Planetary Institute tyto regiony zkoumá. Tajemná terasovitá skalní jáma se značným sklonem byla objevené blízko kráteru Ticho de Brahe. Koncentrické šestistěnné vykopávky a tunelové vstupy na postranní terasy mohly a být výsledkem přírodních geologicky procesů; ale vypadají spíš na otevřený povrchový důl. Průhledná kopule vypínající se nad okrajem kráteru, byla objevena blízko kráteru Copernicus. Kopule je neobvyklá, zevně sklovitě bílá a modrá zevnitř. Dost neobvyklý objekt, který je velmi neobvyklý dokonce i pro Měsíc, byl objeven v horní části Factory Areal. Disk asi 50 metry v průměru stojí na čtvercovém soklu obklopeném zdmi. Pravoúhlá oblast mezi továrnou a kráterem Copernicus je přibližně 300 metrů široká 400 metrů dlouhá. Astronauti z Apolla 10 vyfotografovali (AS10-32-4822) jednu míli dlouhý objekt nazývaný "Moon Castle," který je má k vrcholu 14 kilometrů a vrhá stín na měsíční povrch (Obrázek 3). Objekt se zdá skládat se z několika válcovitých jednotek a velké spojovací jednotky. Vnitřní pórovitá struktura Hradu je zřetelně viditelná na jednom z obrázků, což naznačuje, že některé části objektu jsou průhledné. Při briefingu, kterého se zúčastnilo mnoho vědců NASA, Richard Hoagland požádal o poskytnutí originálů obrázků „Hradu“ podruhé, ale obrázky nebyly nalezeny vůbec, dokonce zmizely i ze seznamu fotografií zhotovených posádkou Apollo 10. Když posádka Apollo 12 přistála na měsíčním povrchu, pozorovala poloprůhledný pyramidový objekt, vznášející se jen několik metrů nad měsíčním povrchem a blikající všemi barvami duhy proti černé obloze.

V roce 1969, byl demonstrován film o astronautech cestujících do Moře bouří (astronauti opět pozorovali podivné objekty, které byly později nazvány "pruhované sklenice"), NASA nakonec pochopila jaké důsledky by takový druh kontroly mohl přinést. Astronaut Mitchell odpověděl na otázku o jeho citech po svém úspěšném návratu:

„Ještě mne bolí krk jak jsem musel stále otáčet svou hlavu dokola, protože my jsme věděli, že tam nejsme sami“.

Johnston, který pracoval v Houston Space Center a studoval snímky a obrazové materiály získané během programu Apollo, při rozhovoru o artefaktech s R. Hoaglandem řekl, že vedení NASA bylo strašně mrzuté pro velké množství anomálních objektů na Měsíci. Dokonce řekl, že se uvažovalo o ukončení pilotovaných letů k Měsíci. Výzkumníci se zvláště se zajímají o starověké struktury podobná částečně zničená města. Snímky odhalují úžasnou architektoniku náměstí a pravoúhlých staveb, které se podobají naše městům viděným z výšky 5-8 kilometrů. Komentář specialistů na vyhodnocování míse Apollo byl následující:

„Naši hoši pozorovali rozvaliny měsíčních měst, průhledné pyramidy, kopule a jen Bůh ví, co všechno je ještě ukryto v sejfech NASA“.

Co říkají geologové a akademičtí vědci, po prostudování fotografií měsíčních měst a dalších anomálních objektů? Říkají, že tyto objekty jsou přirozenými geologickými formacemi. Jak dlouho jim bude trvat, než připustit, že jde o produkty lidské činnosti, zejména jde-li o kopule, pyramidy a pravoúhlé geometricky pravidelné objekty? Aktivita nepřátelská civilizace se projevila nenadále příliš blízko Země na to, abychom zůstali v klidu. Nebyli jsme na takovou realitu připraveni ani psychicky, ani politicky, ba ani vojensky, protože právě díky zatajování informací existuje dost občanů nevěřících varování , že mimozemšťané tu skutečně již jsou, využívají nekompetentnost vlád a bezbřehou naivitu lidstva.

O situaci vztahující se k Marsu jsem poměrně podrobně hovořil v Gambitu Mahátmů, takže doplním pouze několik zajímavých aspektů o nichž poskytl informace jeden z vědců jménem Al Bielek. Tento člověk měl možná zajímavý, ale krajně tvrdý životní osud a zřejmě byl jedním z prvních vědců, kterým tajná služba NSA odebrala vzpomínky technologií R.H.I.C. Edom a nahradila je upravenými vzpomínkami jiného člověka. Původně se jmenoval Eduard A. Cameron a po dokončení studia v Princetonu získal doktorát Ph.D. ve fyzice na Harvardu. Vstoupil do US Navy a byl přidělen k projektu Montauk. Během tragického experimentu 12. srpna 1943 s neviditelností torpédoborce USS Eldridge, prošel vytvořeným časoprostorovým tunelem do 12. srpna 1983 a byl přidělen k další etapě projektu Montauk, obnoveného pod označením Phoenix III. Jak jsem již uvedl, byl zbaven vzpomínek na svůj život před rokem 1983 a byl mu vneseno vědomí a vzpomínky mladšího asi třicetiletého muže Al Bieleka a byl poslán zpět v čase do roku 1927, do cizí rodiny Bieleků jako náhrada za jejich mrtvého syna. Nová rodina Bieleků se stala jeho jedinými známými rodiči na dobu víc než poloviny století! NSA se domnívala, že vymytí vzpomínek a náhrada vědomí je trvalého rázu, ale v květnu 1986 se Al Bielekovy všechny vzpomínky na minulost vrátily, včetně těch, které se týkaly jeho činnosti na Marsu. První etapa průzkumu Marsu se prováděla metodou „dálkového zkoumání“Remote Viewing, Refined Perception), kterou esoterikové znají jako „Out of Body“ (vymisťování z těla, astrální cestování atd.), kterou měli Američané velmi dobře propracovanou a používali ji ke špionáži zařízení ke kterým nebyl možný přístup. Princip této metody spočívá v uvolnění vazby mezi fyzickým a astrálním (éterickým) tělem člověka a odeslání astrálního těla (spíše astrálního vědomí) k průzkumu žádaného cíle, protože pro astrální tělo neexistují běžné hmotné překážky. Touto technologií byly na Marsu určeny polohy podzemních lokalit, kam byl posléze vyústěn časoprostorový tunel. O své účasti na zkoumání Marsu vypráví Al Bielek následující:

„Budu hovořit o posledním stadiu projektu Phoenix III. a některých aspektech s ním souvisejících. K projektu jsem se připojil v roce 1953 jako Al Bielek. Pracoval jsem na využívání rozhraní mezi komputerem a lidským vědomím, které řídilo poslední fázi operace vytváření časového tunelu, jak o tom hovoří kniha Montauk Project. Bylo zde mnoho problémů, protože práce byly velmi obtížné a přístroje nepracovaly správně. Angažoval jsem se zde jako Al Bielek. Preston Nichols se angažoval jako Preston Nichols a Duncan Cameron se angažoval v jiném těle do kterého bylo vloženo vědomí Duncana Camerona, aniž si pamatoval cokoli o své předcházející činnosti ve Philadelphia Experimentu.

Projekt generoval časové tunely. Lidé byli schopni cestovat v čase a prostoru a také to dělali. Pod hlavičkou projektu Montauk existovala řada dalších subprojektů o kterých dodnes nic nevíme.

Technologie pro časové tunely byla poskytnuta mimozemskými skupinami z oblasti Orionu, v první řadě skupinou Leveronů (hybridní rasa negativních reptiloidů). Technická skupina, která nás zaškolovala a poskytovala většinu technické pomoci, byla skupina ze Siriua A. Byli to vysoce vědecky vzdělané, ale materialisticky orientované bytosti, kterým chyběly pozitivní emoce. Možná neměli špatné srdce, ale postupovali špatným směrem, protože měli dlouhodobé smlouvy na spolupráci s Orion Empire, které je zavazovaly poskytovat jim technické poznatky a potřebnou pomoc. Právě tato skupina vyvinula tajně pro naši vládu (USA) vysoce automatizovanou technologii a techniku pro Mind Control (kontrola vědomí), která měla změnit západní společenství v snadno ovladatelnou technicky vyspělou a materialisticky orientovanou společnost.

Kolem projektu se pohybovalo mnoho malých šedivých mimozemšťanů (Greys), ale na projektu se podílely i další skupina Antaresanů, která zde působila v roli pozorovatelů. Antaresané byli velmi lidští, velmi šťastní a veselí lidé. Nemohu říci, že by měli lidského ducha. Ve skutečnosti nemyslím, že by mohli být s námi anatomicky shodní. Proč tam byli, nevím. Nic nedělali. Byli pouze přísedící (pozorovatelé).

Mimozemšťané poskytli odborné znalosti a hardware, který přenesli z jejich počítačů do amerického počítače IBM 360. Ten byl v té době teprve ve zkušebním provozu a prováděly se na něm některé změny. Já (Al Bielek) jsem byl intenzivně zapojen do systémové činnosti související s vytvářením časového tunelu. To byla technologie mimozemšťanů, protože my jsme dosud nezvládali nutnou teorii. To, co jsme mohli my nabídnout byla technická způsobilost a technologické odborná znalost konstruování hardware.

Realizátorem byla americká společnost ITT (dceřinná společnost Kruppa). Všechno se odehrávalo pod prověřením na úrovni "Black Card", což je asi nejvyšší možná úroveň prověření (utajení) o jejíž existenci většina lidí dokonce ani neví. Znamená to, že tento projekt je takovou hlubokou černou dírou ve které všechno zmizí, nikdo k záznamům nemá přístup. Zahrnuje to i záznamy nákupního oddělení a vyúčtování nákupů strojů a přístrojů pro tyto projekty, takže nikdo zvenčí nikdy nemůže provést kontrolu výdajů a spočítat skutečné náklady, které musí být nutně obrovské. Je to důvod, proč se hovoří o "černém projektu", který není ojedinělý.

Časové tunely se dostaly do plného provozu v roce 1977, protože bylo nezbytné provádět mnoho změn a úprav hatdware. Do roku 1979 byly získány veškeré požadované výsledky, ale v noci 12. srpna 1983, byl projekt záměrně zničen sabotáží zevnitř. Ale to, co bylo dosaženo je neuvěřitelné.

Jedním ze záměrů projektu Phoenix v rámci využití časových tunelů, bylo poskytování podpory marťanské kolonii, která byla na Marsu od počátku roku 1970. Bylo tam nalezeny ruiny několika podzemních měst a v nich mnoho artefaktů a také byla potvrzena existence skalního monumentu známého jako "tvář" a ruiny zařízení neznámého určení poněkud připomínající odbavovací část letiště (Obrázek 4). První expedice na Mars se odehrála již 22. května 1962, ale Němci zde měli svoji základnu již od roku 1947. To, co bylo nalezeno na povrchu indikovalo, že je mnohem více ještě pohřbeno. Neměli jsme ale ve vybavení těžké zemní stroje, nezbytné pro odkryvové práce.

Odeslali jsme kódovanou zprávu o nálezech ruin zpět na Zem:

"Jsou zde podzemní instalace, viděli jsme otevřené vchody i zapečetěné vchody. Řekněte nám co dělat"? Zpráva došla do vedení Montauk projektu, kde si vyžádali souřadnice těchto lokalit a časoprostorovým tunelem tam poslali (do minulého časového období Marsu) nejprve plně automatizovaného robota, který zjistil, že časoprostorový tunel vyústil do rozsáhlé jeskyně. Tam pak z Montauku poslali první průzkumníky, což byli Duncan s Bielekem. Tato první posádka Montauku tedy prozkoumávala podzemí Marsu. A byli tam pravděpodobně později i jiní. Duncan s Bielekem se průzkumu účastnili několikrát. Bielek říká, že našli všechny druhy artefaktů, také dosud funkční podzemní osvětlovací systém a výkonový systém. Podařilo se nám tyto systémy znovu uvést do provozu. Bylo nalezeno mnoho artefaktů, záznamových souborů, všechny uložené v obrovské jeskyni, která vypadala jako by byla obrovským skladištěm. Grafické záznamy byly v neznámém jazyce, který jsme nebyli schopni přečíst. PO návratu na Zem jsme všichni prošli tak zvanou „poletovou rozpravou“, během níž nám byly z mysli odebrány elektronickou cestou všechny vzpomínky související s projektem. Vedení projektu Montauk doufalo, že vymazání paměti bude trvalé, což se nepotvrdilo a vzpomínky se časem zase plně obnovily, díky odlišné struktuře lidského mozku a sídle lidského vědomí ve vyšší dimenzi“. Při výzkumných cestách do podzemí Marsu jsme tam našli zbytky starého civilizace, která předcházela naši a to byla velmi nezvyklá. Viděli jsme, že zanechané artefakty patřily jedné z největších civilizací a uvědomili jsme si, že oni doslova zemřeli tam kde stáli a pracovali aniž přerušili svoji práci. Přežívali zřejmě v podzemí, vědomě protože jejich kruhová města byla dávno zničená.

Z toho co vím, část Marťanů přežila jakýsi útok při němž bylo zničeno vše co se nacházelo na povrchu. Poté část z nich odešla na Zem a zbytek se rozhodl zůstat na Marsu ve svých podzemních městech. Když jejich potomci posléze vymřeli, vymřela s nimi celá rasa na Marsu. Je to dost divný pocit, který si uvědomujete při setkání se zbytky zanechané vymřelou rasou v podzemní této planety. Jakoby jen na krátko odešli a veškerý svůj hardware zde zanechali“.

(Pokračování)