Yule

Datum: 21. - 22. prosince
Světová strana: sever
Živel: země
Další názvy: Zimní slunovrat, Midwinter, Alban Arthuan, Kračun

Yule je časem největší temnoty, kdy je den nejkratší a zdá se, že noc trvá celou věčnost. O půlnoci letního slunovratu se pak rodí mladý Bůh slunce, který je příslibem návratu léta a světla na zemskou pláň. Dítě je zlatým darem Velké Bohyně tomuto světu, který by bez Slunce nemohl existovat a všechen život by zanikl. Tento její dar si dodnes připomínáme starým zvykem vzájemného obdarovávání. Svět je nyní zachráněn před temnotou. A i když následující dva týdny budou ještě plné nejtemnější tmy, naše dítě příslibů a nových začátků je na světě a pohanské děti nemusí mít strach o nadcházející jaro, protože mladý Bůh jednoho dne zesílí, dospěje a zalije zemi svým zlatým svitem.

Čas zimního slunovratu je zároveň časem radovánek, které mají zahnat strach z temnoty, ve které se všichni ocitáme. Tma zahání všechny duše ke světlu a teplu rodinného krbu. A my hledáme své blízké, ať už z rodiny, z covenu nebo z řad našich nejbližších přátel, abychom se navzájem těšili ze své přítomnosti a jeden druhému pomohli překonat období nejdelších stínů. Proto se společně radujeme, oslavujeme narození Boha, dáváme si dárky a jeden druhého činíme šťastným. Tančíme, pijeme víno a medovinu, blázníme a smějeme se, neboť tma je všude kolem nás a stíny, ty se přece vždycky bály smíchu.

Na Yule se pálí ohně.  V tento den se otevírá všechna okna a dveře, aby mohl odejít starý a přijít nový rok. Je to den neporazitelného Slunce. Duch starého roku se pak vyháněl pomocí rámusení nádobím.

Tradičním jídlem byly ovesné placky, linecké pečivo a tmavé bochánky. Zapalují se svíce a zdobí se dveře věncem z jehličí ozdobeného červenou stuhou, zvonečkem, jmelím, šiškou a magickým znakem - ohrazené tečky symbolizující semena v zemi nebo lidi ukrývající se před zimním počasím. Jako kadidlo se používá - levandule, františky, purpura

Imbolc

Datum: 1. - 2. února
Další názvy: Candlemas, Brigantia, Oimelc, Svátek svící, Hromnice

O tomto svátku se děje několik věcí naráz. Začneme u starého Boha, který stále ještě obývá svou podsvětní říši. Během zimy se totiž jeho síla pomalu ztrácí a jeho podoba se rozpouští do temnoty až s ní zcela splyne. Bůh předchozího roku postupně přestává existovat a někdy okolo Ostary je již zcela pohlcen svou vlastní tmou a nevědomím. Toto nevědomí však stále ještě ovlivňuje svět. Neboť mladý Bůh a Bohyně jsou na jarním začátku svého cyklu ještě neovládnutí vědomou myslí.

Naopak mladý Bůh v tomto čase vyrostl do mužské podoby a dosáhl pohlavní dospělosti. Je zasvěcen do mužských mystérií, učí se lovu a toulá se svobodně po světě. V čase Imbolcu oslavujeme především falický aspekt mladého Boha. Jeho síla stále roste, jak přibývá dne a ubývá noci. Světla je víc a víc a temná stránka starého Boha postupně opouští tento svět. A lidé na zemi zatouží po lásce své Velké Bohyně. O svátku Imbolc ji volají zpět na zem a hlasy dolehnou až dolů do hlubin země. Bohyně slyšíce vyslovovat své jméno zatouží opět spatřit své děti. Starý Bůh již nemá dost síly na to ji zadržet a ona se vydává zpět na denní světlo. Proto je Imbolc svátkem světel, svící a ohňů. Jejich záře oslabuje temnotu a ukazuje Bohyni cestu k nám. A ona opouští temnoty a přichází zpět do tohoto světa.

Symbolicky je to doba očisty a znovuzrození. Konají se očistné rituály. Zpívají se písně bohyni. Tento den se také nazývá Brigantia podle pankeltské bohyně Brídhe, která se projevuje třemi vlastnostmi: schopností uzdravovat, mocí nad ohněm a poezií. V den Imbolc se přetváří Brídhe ze své podoby staré babizny v zářící panenskou nevěstu a vše zdánlivě mrtvé se probouzí k životu.

Symbolem bohyně Brídhe je asymetrický kříž, který se vyrábí v předvečer slavnosti a staví se v domě chráněn před ohněm, bleskem a bouří na vnitřní stranu dveří po očistném rituálu.  Kříž je opatřen magickým znakem - pětiramenný prut, znázorňující vztyčenou ruku s roztaženými prsty.

Ostara

Datum: 21. - 22. března
Světová strana: východ
Živel: vzduch
Další názvy: Jarní rovnodennost, Alban Eiler, Eostre, Jarovít

Bůh je na jaře ve svém divokém aspektu pána zeleného lesa. Je Rohatým Bohem lovu, který se volný a svobodný prohání po hlubokých lesích vybaven jen svým mocným kopím. Bohyně, která se vrátila z podsvětí, nyní chodí volně po zemi a prochází se pod stromy a hvězdami. Také ona je volná, nespoutaná a svobodná. Mluvíme o ní jako o panenské lovkyni, která přináší do světa čirou radost a mládí čerstvě narozeného jara. Její krok je lehký jako krok bílé laně a kde se její bosé nohy dotýkají země, tam rozkvétají květy a zelenají se stromy. A jedné noci, když zrovna svítí jasný měsíc a nebe je plné hvězd, mladý Rohatý Bůh potká Panenskou lovkyni a zamilují se do sebe na první pohled. Dívají se jeden na druhého v němé úžasu a překvapení a blíží se jeden ke druhému. Podle učení velké části tradic se spolu také pomilují a od toho okamžiku se prohánějí po lesích společně. Oba jsou mladí a divocí, nezatíženi zodpovědností, myšlením a břemenem starostí o tento svět. K tomu lze dodat, že pro Boha tímto svátek začíná nejradostnější období kola roku, neboť po beltainu a především po letním slunovratu začínají jeho potíže a ani po tom už to nebude lepší. :-)

Ostara je oslavou jarní rovnodennosti, kdy Slunce dává přesně 12 hodin denního světla. Rovnodennost je čas plození, kdy narůstající světlo přemáhá tnu. Probuzení bujné bohyně, barvení kraslic, setí semen. Ostara je slavností příchodu léta a je zasvěcena bohu polních prací Tórovi. V domě se zavěšuje věnec s kraslicemi, žlutými květy, stuhy v barvách pastelových a magickým znakem - kruh se dvěma pučícími rohy, které znázorňují semeno rašící v zemi. Podává se ozdobená chala a vaječná tlačenka.

Beltain

Datum: 30. dubna - 1. května
Další názvy: Rudemas , May Eve, Čarodějnice, Valpuržina noc, Valpurga, 1. máj, Svátek práce. :-)

Beltain je jeden ze dvou nejdůležitějších svátků kola roku, jehož mýtický význam je velmi prostý. Ve své podstatě znamená oslavu všudepřítomné vitílní síly, která tepe v žilách tohoto světa - síly, která prostupuje vším a všemu dává život, která pohybuje se rychlostí větru a žhne silou neuhasitelného ohně; síly, která šumí jako voda ve všech věcech a která oživuje zemskou hmotu a žene ji vpřed po spirále evoluce. Je to ona síla, která je mužem i ženou, světlem i tmou. Tato síla je spojením protikladů a přitahuje je k sobě do čiré jednoty. Je to tato síla, která je podstatou sexuálních pudů a která vzniká spojením opačných pohlaví. Z tohoto důvodu se na Beltain oslavuje svatba Boha a Bohyně, kteří jsou od této chvíle spojeni a svázáni jeden s druhým. Zároveň je Beltain svátek plodnosti, neboť veškerá semena jsou zaseta a je třeba jejich plodnost podporovat všemi možnými způsoby. Jak jsme již řekli, Beltainu vládne sexuální princip, k jehož oslavě byly odedávna zapalovány veliké ohně. Je to jeden ze svátků, který přetrval nejdéle a jelikož byl nejhlouběji zakořeněn v myslích lidí, patří k těm, které jsou dodnes nejzřetelněji patrné ve folklóru.

Plodnost totiž byla pro naše předky principem, který určoval míru blahobytu, život i smrt. Z tohoto důvodu bylo jeho vykořenění pro křesťanskou církev velice obtížné. A jelikož se jednalo o svátek plodnosti a sexuality, nebylo jej možné ani dost dobře adaptovat do křesťanství, neboť v monoteistických náboženstvích pro sexualitu není s výjimkou různých zákazů a tabu příliš mnoho místa. Dnes je tento svátek spojen spíše s upalováním čarodějnic. Avšak pokud bychom se chtěli dopátrat jeho skutečného významu, měli bychom věnovat pozornost májkám, které dodnes v tomto čase zdobí český venkov. Překrásný falický tvar tohoto symbolu ční nad každou vsí jako opětovné potvrzení principu plodnosti a sexuality a nenechá nás na pochybách o tom, jak to s tím prvním májem vlastně kdysi dávno bylo.

Tuto slavnost ovládá božstvo slunečního ohně známé pod různými jmény: Balo, Bel, Belenos Baladur, je zároveň oslavou všech bohů růstu a plodnosti. Posvátnou barvou slavnosti je bílá. Tento čas včetně předvečera 1. května a Valpružiny noci, je čas magický, kdy se pálí ohně. Oslava je spojena se zábavou a veselím a je oslavou nadcházejícího léta.

Ohně se tradičně zakládali dřevem z devíti typů stromů. Zapalují se na zvlášť připraveném posvátném ohništi, které symbolizuje mystický božský oheň.  S 1. květnem je spojena májka z břízy, stromu očisty, která se uřízne a přinese den předem k ohništi. Kolem ní se tančí, což je napodobení otáčení třísky, kterou se zažíhá bealtický oheň. Čas získávání síly a uskutečňování našich přání.

Na dveře se zavěšuje velký věnec se stuhami tmavě modré barvy s magickými značkami (značky šamanských kamenů) stříbrné barvy. Zapalují se bílé svíce. Magickým znakem je v severní tradici strom života se šesti postranními větvemi, zpodobňující májku a hlohovou ratolest.

Litha - letní slunovrat

Datum: 21. - 22. června
Světová strana: jih
Živel: oheň
Další názvy: Litha, Alban Heruin, Midsummer

O letním slunovratu je noc nejkratší a den nejdelší z celého roku. Zároveň v tento den začíná léto a co nevidět začne dozrávat první ovoce. Slunce má v tento čas největší sílu a mýtická cesta Boha vrcholí společně s jeho silou. Říká se, že letní slunovrat je svátkem víl a jiných lesních bytostí. Jak víme, předvečer letního slunovratu také dostal název Svatojánská noc a podle mnoha lokálních pověstí lidé touto dobou potkávali v lesech různá světla, přírodní duchy, hejkaly, bludičky a další obyvatele českých lesů a luk.

Dny neomezené svobody Rohatého lovce ze zeleného lesa jsou úderem letního slunovratu definitivně sečteny. Bůh se totiž stal otcem a je čas, aby přijal svůj díl odpovědnosti za život, který nyní dřímá v lůně Velké Bohyně. Tento život je úrodou a všemi plody, které během letního období naše Země vydá, aby uživila všechny svoje děti. A tak se z Rohatého Boha, divokého a bezstarostného, stává Bůh Otec a Král, který přijímá odpovědnost za své království, musí jej chránit a pečovat o něj jakož i o všechny své podané. Tato událost je pro něj pochopitelně skličující a to zejména z toho důvodu, že již pomalu začíná tušit, co ho čeká o svátku Lamas.

Slavnost je zasvěcena bohyni Matce, někdy ztělesňované jako Cerridwen. Pokračováním pohanské tradice je pálení ohňů na nejvyšším kopci na počest slunce v nejvyšším bodu. Čas k čarodějnickým svatbám. Novomanželé přeskakují koště.

Do oken se dávají zapálené svíce, aby se zajistilo štěstí a blahobyt. Dveře se zdobí malým věncem zdobeným letními květy a magickým znakem. Magickým znakem je otevřená křivka.

Lammas

Datum: 31. července - 1. srpna
Další názvy: Lughnasadh, Dožínky, Loaf mass, Frey faxi

Lammas je prvním svátkem, který je spojen s děkováním Zemi za úrodu. Nejznámějším symbolem tohoto svátku jsou obilné klasy, kukuřice a různé obilné výrobky, které jsou zároveň spojeny s Bohem a s jeho úlohou v tomto svátku. Tak jako je obilí posečeno a následně mláceno, abychom z něho mohli umlít mouku a upéct chléb, tak i Boha čeká podstoupení oběti, aby země mohla vydat svou úrodu a nakrmit své děti.

Podle Wiccy se Bůh v tento čas stává Bohem obětním, který umírá z lásky pro svou zemi, kterou spravuje a které vládne. Je to právě Bohyně, kdo jej usmrtí a přetne vazbu, která Boha poutá k tomuto světu. Bůh se tak vydává na dlouhou a strastiplnou cestu hrdiny, během které má poznat, odhalit a posléze ovládnout mystérium smrti. Vstupuje do podsvětní říše, kde usedne na svůj trůn podsvětního krále a pána temnot.

Je to svátek zasvěcený bůžkovi Lokimu a bohyni Sigyn, 1. srpen je den zasvěcený bohu Odinovi a bohyni Frigg.

Je pojmenován podle keltského boha moudrosti a osvícenosti Lugha. Je svátkem, kdy se oslavují první žně. Tradiční barvou oslav byla hnědá. Peče se chleba ve tvaru slunce. Obětují se květiny, mléko a voda za získanou úrodu. Na dveře se zavěšuje velký věnec hnědé barvy ozdobený klasy obilí. Oslava Matky Země a její hojnosti. Čarodějky nosí při tomto rituálu věnce tužebníku kolem krku pro jeho těžkou, narkotickou vůni, která umožňuje nositelkám opustit jejich fyzické tělo, spojit se živlem Země atd. K podpoře atmosféry veselí lze popíjet tužebníkový čaj.

Čarodějnice používaly tuto bylinu při rituálech na ochranu před negativními silami a k očistě svých domovů : Tužebník se rozhází  po podlaze a když naplní místnost příjemnou vůní, zamete se společně s ostatním smetím. Také se tužebníku užívá jako kadidla. Magickým znakem je půlkruh v polovině přetnutý čárou. 

Mabon

Datum: 21. - 22. zaří
Světová strana: západ
Živel: voda
Další názvy: Podzimní rovnodennost, Alban Elfed, Vinobraní

Mabon je druhým děkovným svátkem, který navíc obsahuje známý mýtický motiv o sestupu do podsvětí. Tento příběh je také znám jako pověst o Deméter a Persefoně. Bůh jako pán temnoty se naposledy vrací zpět na zem. Vrací se pro svou lásku - Velkou Bohyni, aby ji odvedl s sebou do svého domova, neboť bez ní nemůže žít. A ona jde s ním a její světlo opouští tento svět. Bůh a Bohyně pak usedají na trůn v podsvětní říši.

Podzimní rovnodennost je také časem vinobraní a sklizně jablek a k jejím symbolickým motivům patří ovoce všeho druhu. Je to svátek plný melancholie a nostalgie, kdy lidé vidí, jak Bohyně z tohoto světa odchází a sluneční svit našeho Boha se také ztrácí a nevrací se.

Přechodný bod mezi světlou a tmavou polovinou roku a počátek ubývání slunce, které vychází na skutečném východě a zapadá na skutečném západě. Je časem druhé sklizně ovoce, která znamená střed podzimní roční doby. Bohyně je nejštědřejší. Symbolizuje se rohem hojnosti.

Dveře se ozdobí malým věncem ozdobeným sušenými plody a magickým znakem : stylizovaná uvadající rostlina.

Samain

Datum: 31. října - 1. listopadu
Další názvy: Halloween, Hallowmas, Samhuin, Hallows eve, Dušičky

Samain je známým svátkem smrti. Tak jako se o svátku Beltain slaví život, o Samainu se učíme poznávat mystérium smrti. Na Samain se otevírají brány mezi světem lidí a světem mrtvých. Proto se s nimi můžeme setkávat, rozmlouvat s nimi a během rituálů v kruhu je samozřejmě můžeme pozvat k oslavě. Samain a Beltain jsou tradičně považované za nejdůležitější svátky vůbec a dohromady tvoří nerozlučnou dvojici symboliky života smrti. Můžeme si také všimnout, že o těchto svátcích jsou mýtické motivy poměrně skromné. Jejich symbolické poselství tkví v tom, že zatímco na Beltain jsou Bohové na zemi a radují se spolu, na Samain jsou v podsvětí, v království smrti a radují se rovněž. Pro nás pohany to znamená, že život a smrt jsou stranami téže mince a v obojím lze nalézt radost.

Jak již bylo řečeno, mezi Bohem a Bohyní se o tomto svátku nic moc neděje, neboť jsou šťastní a spokojení ve světech, kam odcházejí mrtví. Podle některých tradic se spolu milují také o svátku Samain a právě z tohoto spojení pak vznikne nový život o svátku Yule. Samainem začíná temné období, které končí až svátkem Imbolc. Pro nás čarodějnice je to období meditací, introspekce a studia.

Samhain je připomínkou počátku zimy, kdy bylo zvykem porážet dobytek.

Přechod mezi dvěma roky a dvěma světy, kdy byla clona mezi současnosti a minulostí, mezi mrtvými a živými velmi tenká. Je slavností všeho mrtvého a vzpomínkou na předky.

V tento den se zdobí hroby a zapalují na nich svíce. Čas vhodný pro obnovu, přeměnu, zbavování se všeho přežilého. Očistné rituály. Na dveře se dává velký věnec s magickým znakem - ochranným uzlem.