Kdyby

země měla v průměru jen metr
či dva a vznášela se pár centimetrů někde
nad polem, lidé ze všech stran by se k ní seběhli
a  žasli  by  nad  ní.  Ti  lidé  by  chodili  okolo,  žasli  by
nad jejími loužemi a loužičkami a vodou proudící mezi nimi.
Žasli  by  nad  boulemi  a  dírami  v  jejím  povrchu,  obdivovali
by   tenoučkou  vrstvu  plynu,  která  ji  obklopuje  s  vodou  v  ní
rozptýlenou.  Obdivovali  by  všechny   živočichy  pohybující  se  po
povrchu  tohoto  míče,  divili  by  se  stvořeníčkům  ve  vodě.  Lidé
by  ji pokládali  za něco  drahocenného, protože  by  byla  jediná
a  chránili  by  ji,  aby   jí  nikdo  neublížil.  Ta  kulička   by   byla
největším   divem  světa  a  lidé   by   přicházeli  hledět   na ni,
nechat se léčit, nabýt  vědomostí,  poznat krásu a  divit se,
jaká  může  být.  Lidé  by ji milovali,  bránili by ji vlastními
těly,  protože  by jim  nějak  bylo jasné, že jejich životy

životy a smysl jejich konání by bez ní neznamenaly
vůbec nic. Kdyby země měla v průměru

 jen metr či dva a vznášela se
pár centimetrů někde

nad polem ....