Krásná báseň Moše Davise.
(Z archivu.)
Svíčka je nepatrná věc.
Ale jedna svíčka může zapálit druhou.
Tu je vidět, jak se její vlastní světlo šíří,
když poskytlo plamen druhé svíčce.
I ty jsi takové světlo.
I ty máš schopnost potlačit tmu
zábleskem světla,
jež se rodí, když jedna mysl osvítí druhou,
když jedno srdce zapálí druhé srdce,
když člověk posílí člověka.
A plamen v tvém nitru se rozzáří
v okamžiku, kdy zapálíš další.
Od samého počátku historie lidstva.
snažily se děti temnoty
udusit plamen, který šířil světlo
od člověka k člověku.
Od samého počátku dějin se velcí i malí diktátoři
snažili násilím uvrhnout lidstvo do tmy,
aby člověk k člověku nenašel cestu.
Ale nakonec všichni prohráli.
Neboť vždycky někde na světě
zůstal plamínek světla,
aby se pak rozhořel nejjasněji tam,
kde je největší tma,
plamínek světla, který vznikl už tehdy,
když Bůh stvořil svět.
" ... , neboť se pokryješ světlem jako oděvem ..."
A vždycky svobodní zůstali svobodni,
když vzdorovali těm,
kdož chtěli v nich udusit plamen volnosti,
lásky a pravdy.
Abychom plnili svůj každodenní podíl
na šíření světla,
nesmíme zapomínat,
že svíčka sama o sobě je nepatrná věc,
že člověk sám o sobě je nepatrná věc,
že i národ sám o sobě je nepatrná věc.
Toho pamětlivi
pochopíme, že je něco nezastupitelnějšího
než naše nepostradatelnost pro druhé:
je to jejich nepostradatelnost pro nás.
Nemůžeme doufat -
jako jedinci i jako národy-
že vydáme ze sebe to nejlepší
aniž pomůžeme svým bližním,
aby oni odevzdali
co je nejlepší v nich.
Být silný
znamená sloužit.
" ... toto světlo nyní zažíháme ... "
S těmito slovy na rtech
rozsvěcujeme chanukové svíce ve svých domovech
i ve svých srdcích,
aby připomněly věčný světelný most,
jenž se klene od samotného stvoření,
aby prozářil ducha svobodných,
plnoprávných lidí.
V tomto duchu slavíme
svátky chanuka -
svátky světla -
přičemž svíčka, jež zažíhá knoty
ostatních svící,
má název "svíčka - služebník".
I ty jsi nejsilnější,
dokud sloužíš.
Věčné světlo
