Stará indiánská moudrost, která nás může oslovit i dnes.
(Z archivu.)
Velký Duchu, jehož hlas slyším ve vání větru
a jehož dech dává celému světu život,
vyslyš mne!
Předstupuji před Tvou tvář jako jedno z Tvých mnoha dětí.
Pohleď, jak jsem malý a slabý,
potřebuji Tvou sílu a moudrost.
Dej, abych vždy chodil ve Tvé kráse
a mým očím dej, aby se vždy mohly dívat
na purpurově červený západ slunce.
Kéž si mé ruce váží věcí, které jsi stvořil
a mé uši kéž slyší Tvůj hlas.
Dej mi moudrost, abych poznával věci,
které jsi naučil můj lid,
poznání, které jsi vložil do každého lístku a každé skály.
Toužím po síle,
ne proto, abych měl převahu nad svými bratry,
nýbrž proto, abych mohl bojovat proti svému
nejsilnějšímu nepříteli
- proti sobě samému.
Dej, abych byl vždy připraven přicházet k Tobě
s čistýma a upřimnýma očima
aby můj duch, až se můj život nachýlí jako slunce k západu
před Tebe předstoupil beze studu.