Jamy vyjadřují vztah jedince ke společnosti, nijamy vztah jedince k sobě.
(Z archivu)
Platí zde tyto hlavní zásady:
- Poznej sám sebe
- Chceš-li pomáhat jiným, pomož nejprve sobě
- Postoj jogína je bdělost k dění
- Změň to, co se dá změnit a příjmi to, co se změnit nedá.
- Každá jama musí být splněna na úrovni skutků, mluvy i myšlení.
J a m y
Ahimsa - nenásilí, neubližování
Satja - pravdivost, nelhaní
Astéia - nekradení
Brahmačarja - zdrženlivost, bezžádostivost, čistota
Aparigrama - neulpívání, neuchopování
N i j a m y
Sauča - čistota těla i mysli
Santóša - spokojenost, klid mysli
Tapas - sebekázeň, sebeovládání
Svadhjája - studium moudrosti
Išvara pranidhara - pokora a kontemplace jednoty - tj. oddanost poznání struktury systému a svého zařazení do struktury. Nejvyšší strukturou je vesmír, náš život je určitým příspěvkem do struktury - nepochopím-li svůj vztah ke struktuře, struktura "nepochopí" mne. Nic nesmím dělat jen za sebe!
Doplňující jamy a nijamy
Hriva - nepřipoutanost, pocit osobní svobody vůči čemukoliv (nemyslí se absence vztahu k povinnosti či morálce!)
Sančaja - důslednost, poctivost
Mauna - mlčení ve prospěch vnitřního prostoru, vyprázdnění mysli od slov, aby "nám to došlo samo". Zklidnění slov, myšlenek, emocí.
Štaurijá - vytrvalost
Kšáma - schopnost odpusti (i sobě)
Atheia - nepoznání strachu: i těžkosti považovat za své přátele. Udělal jsem chybu, přijímám "trest".
Hrij - neochota dělat nesprávné věci. V případě rozkazu dát na vědomí!
Maté - vřelý vztah k etickým kódům (opravdové morálce, jejím symbolům...).
Dána - schopnost dávat, zkoumat své pocity, pokud bych měl dát a nechce se mi. Podívat se na sebe z vnějšku a přožít tentopocit. Těžké je dávat když se mi nedostává! Platí i pro psychickou oblast!
Džapa - následné vypuzení zvuku v mantrách, vztah ke zvuku a monotónnímu procesu: mysl se uklidní a stane se "průzračnou". Při monotónní práci vypnout myšlení
Mitahara - regulace příjmu potravy
Vrat - půst
Hama - ohnivá oběť: to, co mám nepatří jen mně, věci kterí ke mně přišly (které vlastním) také odejdou (nevezmu si je do hrobu s sebou, tj. přes oheň pohřební hranice).
Šradha - dobrá důvěra, že když jsme něco začal, dovede mne to k pozitivnímu konci. Je k tomu třeba vnímavost a citlivost. Více srdce, než rozumu. Důležité jsou pohnutky učitele, kterého mám následovat.
Tithijam - pohostinnost vůči hostům: není to povinnost ale vnitřní stav. Hostím-li druhého, hostím i sebe. Všichni lidé jsou univerzální!
Madardžaran - pocit úcty k Absolutnu (vesmíru, Přírodě). Váže se k pochopení pokory.
Tithára - úcta k posvátným místům. Posvátným ve smyslu náboje událostí či osobnosti. Hledat je i brát pouze citem s východiskem pokory.
Parántha - služba druhým
Tušejarádža - spokojenost směrem k okolí
Árjaseva - služba učiteli (ve smyslu jogy)
Dája - cítění vůči druhým jako vůči sobě
Existují různé úrovně měřítek věcí i dění až směrem k nekonečnu! Cílem jogy je vyrovnanost: nic nepřehánět. Každá hůl má dva konce a nesmíme být v extrémech, tj. "na koncích hole". Ve smyslu jogy jsou kategorie dobrý - špatný - ignorant kategoriemi vědomý - nevědomý - zablokovaný.
Etika jógy
