Zajímavé bylo, že jak jsem kamarádce potvrdila mé rozhodnutí, že s nima jedu, ve stejný den odpoledne jsem potkala kluka od nás, který u Matky byl již před dvěma, třema rokama. Projel kolem mě na kole, pozdravili jsme se kývnutím hlavy a já se najednou ocitla v povzneseném stavu vědomí. Nechápala jsem, šla jsem po ulici, nebyl nikdo, kdo by kráčel, jen usmívající se kdosi se vznášel po ulici plném chodců. A aby to nebylo všechno, potkala jsem se s ním ještě jednou (normálně se moc nepotkáváme), v den těsně před odjezdem, ale to už jsem se s ním zastavila a povídám mu: zítra jedu do Německa za Matkou Meerou. A tlemili jsme se na sebe jako malé děcka.

V tomto symbolickém setkávání bylo pro mě další potvrzení, že ano, mé rozhodnutí je správné.

Jak se cesta blížila, ,moc se mi nechtělo, ta představa, tolik hodin se někde harcovat, s lidma, které jsem ani pořádně neznala, ale to je snad obvyklé před každou nějakou větší akcí - změnou.

Jak jsem se později dověděla, působení Matky na návštěvníky již probíhá asi 20 dnů před prvním daršanem a pokračuje ještě 20 dnů po příjezdu domů. V tomto období může mít figurka = tělo nějaké zvláštní problémy, které dříve nebyly. U mne to byl průjem před cestou - asi 14 dnů, který jsem umravnila až živočišným uhlím, v Německu spíš opak a doma opět tak týden po příjezdu. Může se jednat o čištění těla.

Když jsme přijeli do Německa, do místa objednaného pobytu - které bylo pár kilometrů od zámečku, ve kterém se setkání s Matkou konají - doslova nás překvapil KLID. Až hmatatelný klid všude. Je to takový zvláštní klid, který je v okruhu působení Matky - netroufám si říci, do kolika kilometrů, ale skutečně je! Naplňuje vás i uvnitř, je doslova hmatatelný na každém kroku. Člověk nemá ani potřebu moc mluvit, projevovat se - jen je.

Požehnaná krajina, požehnaní lidé, požehnaný stav.

Před svým prvním daršanem - setkáním s Ní - jsem se odpoledne trochu natáhla k odpočinku. Když jsem uvolnila celé tělo, cítila jsem doslova fyzicky, jak mi shora nějaká světelná energie vniká do těla a po páteři prohřívá páteř až dolů do nohou. Musím k tomu podotknout, že na vnímání energií nejsem dosti citlivá, prostě nemám takové vjemy, ale toto bylo skutečné. Vše doprovázela zvláštní vůně.

Po osprchování jsem si oblékla bílou halenku a kalhoty. Při letmém pohledu do zrcadla mi přišla afirmace - nevěsta se strojí na svatbu. Slavnostní nálada, těšení se - doprovázely naši přípravu na první setkání.

Kamarády jsem byla předem upozorněna, jak asi obřad probíhá, kde si mohu sednout, kde ne - první řady zůstávají volné. Do nich usazuje až Matčin pomocník, připadalo mi, že šlo o jakési srovnání energií v sále. Pokaždé si do prvních řad vybral někoho jiného.

Daršany se udílejí v zámečku, kde v přízemí je k tomuto uzpůsoben sál asi pro 200 lidí. Udílejí se v pátek, sobotu, neděli a pondělí vždy v 19 hodin večer. Od čtvrt na sedm se sál plní lidmi, kteří za Matkou přijíždějí z celého světa. V té době naší návštěvy jsme byli jediní Češi. V klidu se všichni usadí na místa, která si vyberou a čekají na příchod Matky. V naprosté tichosti se lidé koncentrují a připravují na setkání. Většina z nich medituje se zavřenýma očima, ale jsou i tací, kteří vše sledují s úsměvem, pozorují, někteří se i v meditaci ztratí tak, že hrozí pád ze židličky. Sranda, přede mnou seděl jednou pán, už starší a tak se pohroužil do klimbání, že se neustále sunul z židličky volně k zemi, ale v polovině cesty to vždycky vybral a vyrovnal.

Přesně v 19 hodin se otevřou dveře a do sálu vchází Matka společně s jedním svým oddaným - tak říkají lidem, kteří pobývají s Matkou a kteří se starají o klidný průběh daršanu. Lidé vstanou, tímto ji pozdraví a pak se již řadí do trojstupů na koberečcích, které vedou od židlí k Matce. Po kolenou se přibližují k Ní a až na ně dojde řada, přistoupí k Matce, pokleknou, hlavu ji vloží do jejich rukou. V tuto dobu Matka drží svými prsty vaše spánky a jak jsem se dočetla následně v knížce Matka, kterou si tam po skončení daršanu můžete zakoupit společně s jejími fotografiemi, v tuto dobu Matka rozvazuje jemné uzlíky, nacházející se na vaši páteři - jde o karmické uzlíky, či bloky. Rozvazuje jen ty, které rozvázat může. Dle knížky jde o velmi jemnou práci na jemnohmotné úrovni, při které musí Matka dávat velký pozor, protože může být při nesprávném zásahu ohrožen i váš život. Když pustí vaši hlavu, je to signál pro vás, že máte zvednout svou hlavu a zpříma Jí pohlédnout do očí. Tímto pohledem Matka předává Světlo. Plní vás světlem a zároveň vidí do každého místečka vaši bytosti, vidí, kde ještě potřebujete pomoci, vidí vaše překážky v životě, radosti, zdravotní problémy.

Když sklopí zraky, znamená to, že vaše přijetí je u konce, poděkujete a vracíte se zpět na své místo.

Toto setkání trvá do doby, než se všichni u Matky vystřídají. Jsou to dvě hodiny plné ticha, pokory, posvátnosti.

Každý to prožívá po svém.

Mé první setkání s očima Matky bylo o setkání mého ega s Božstvím. Při pohledu do očí se ve mně vyplavil vzdor, pýcha. Bylo to zvláštní, někdo se očima díval, někdo vzdoroval a byl pyšný a někoho ten pohled bolel.

Druhé setkání bylo celé o - lásce a odevzdání. Celé dvě hodiny a pak i při pohledu do Jejich očí - odevzdanost a láska.

Třetí setkání - bylo o radosti. Shodou okolností jsme si sedli všichni čtyři vedle sebe, potom i za sebou na kobereček - jako kuřata spěchající za svou kvočnou, v očích jsme měli rozpustilé rarášky, pusu od ucha k uchu, radost nás nadnášela a samotný pohled - čirá radost. Doufám, že se Matka aspoň bavila s námi - při tom všem, co musí u lidí vidět J )). No a čtvrtý daršan byl celý v duchu vděčnosti.

Jsem jaká jsem, jsem vděčna za všechno v mém životě, za všechna setkání, radosti, starosti, za všechny, kdož mi "zkříží" cestu. Já jsem vděčna, jsem vděčna, vděčna - zůstala jenom ona vděčnost, má osoba nebyla.

Každý to své setkání prožívá jinak, po svém. Někdo se usmívá, někdo pláče, někdo je hluboce celou dobu pohroužen do sebe, někdo sleduje sousedy, někdo klimbá…. Byla jsem svědkem, že po skončení obřadu pár lidí uctívá Její prázdné křeslo, hladí ho, klaní se - no, každému co jeho jest.

Návštěva v Německu mi dala hodně. Setkala jsem se tváří v tvář s Božstvím, setkala jsem se se sebou samou.

Tam před ničím nemůžete utéct, před sebou nelze.

PS: Jo, ta zvláštní vůně, kterou jsem cítila před prvním setkáním - se na mě vylila při otevření zámečku. Je celý prosycen vůni santalu a santalových tyčinek, které tam lze také zakoupit.

http://www.volny.cz/aif/spirit/meera.htm