Reakce na článek Sai Baba a jiní.
Sama nevím jak vlastně definovat mistra. Tím teď nemám na mysli výrok „sám sobě mistrem“ – s tím se můžu ztotožnit. Každý jsme mistrem i žákem zároveň. Spíš mě velmi překvapují názory typu: Je to sice darebák, nežije co učí, ovšem jeho myšlenky jsou tak úžasné, průzračné a duchovní…Někdo tu už zmiňoval jakousi historickou osobnost, která byla jako člověk hrozná, ale ty myšlenky…!!! Ale, same ale…
Chápu, každý jsme člověk, svatých je fakt pomálu. Stačí jen hlásat a poučovat druhé???
Nějak začínám mít pocit, že jakmile se člověk skutečně začne vážně zabývat duchovnimi aktivitami a ještě je praktikovat, nezmizí jeho chyby ALE začne se mu příčit vědomě páchat zlo, podvody, ubližovat…atd. Takže bych nějak předpokládala u velkých duchovnich učitelů, kteří mají něco jako „on-line linku do nejvyšších duchovnich sfér“ snahu zlepšovat kvalitu vlastních aktivit, zametaní nejdřiv na svém prahu popř. realizaci vlastniho poznání do svého života.
Je to moc naivní představa? Funguje to někdy? Schválně tu nezmiňuju lidi, kteří dospěli do stadia „ já jsem vlastně reinkarnace boha a proto můžu cokoliv – viz známé dnes již vlastní rukou vyhubene sekty“, protože ti jsou mimo diskuzi. A jejda ted mi to zapálilo!!! Kdyby žili to co učí…
Jak je to s mistry?
