Gándhí odmítl popřít své zásady pro záchranu jejího života. Věřil v přirozenou léčbu, nadpřirozenou pomoc Boží a považoval podávání léků a injekcí za čin odporující nenásilí. Když Angličané zjistili, že nemocná trpí akutní bronchitidou, dopravili z Anglie letecky penicilin. Jakmile se však Gándhí dověděl, že lék má být vstřiknut do žíly, nedovolil lékařům dotknout se nemocné. Po smrti Kasturbáí se Gándhího zdravotní stav (oba byli ve vězení) prudce zhoršoval…

Druhým podobným případem byla jeho praneteř, devatenácti letá Manu, která se o něho – na naše poměry – až příliš dojemně starala. Umírala na zánět slepého střeva. Gándhí, věřící absolutně na přírodní léčbu, jí naordinoval přísnou dietu, bahenní koupele a klystýr. Za 36 hodin se jí stav tak zhoršil, že její život byl v nebezpečí… Dívka svěřila svůj osud do jeho péče a byla ochotna přijmout všechno, co rozhodne. Starý prorok Boží a zázračných bylin však přece jen poznal, že jeho léčba je neúspěšná a vysvětlil si tento neúspěch „duchovní nedokonalostí obou“. Zhroutil se a přiznal porážku: „Neměl jsem odvahu nechat umřít dívku, která na mne spoléhala“, přiznal později. Muž, který odmítl pro svou umírající manželku spásnou injekci, dovolil s největším odporem, aby tělo jeho praneteře strpělo agresi (násilí) chirurgova skalpelu…

Žil ve 20. století a měl možnost projít jeho nejvyšším školstvím v hlavním městě britského imperia. Ve svém celoživotním a jediném poslání – v politice – žádal podle svých zásad nenásilí například toto:

„Vyzvěte Hitlera a Mussoliniho, aby si z vašeho území vzali, co chtějí“, psal Angličanům v době nejsilnějšího německého bombardování Londýna.

Když se v roce 1942 japonská armáda ocitla u indických hranic, Gándhí si představoval řady ukázněných Indů, stoupenců nenásilí, jak kráčejí proti bajonetům Japonců a jsou ochotni zemřít jeden po druhém až do kritické chvíle, kdy gigantičnost této oběti přemůže protivníka, ozbrojí jej, čímž bude jednou provždy podán důkaz účinnosti nenásilí, a tím změněn směr lidských dějin.

Pro Angličany měl v této situaci také dobrou radu: „Nechť ponechají Indii Bohu a anarchii“. Ponechají-li Angličané zemi jejímu osudu, Japonci nebudou mít žádný důvod, proč jí napadnout, vysvětloval. Je zřejmé, že tím přímo vybízel Japonce k ovládnutí Indie … a Indy k hromadným obětním sebevraždám.

Když Mussolini napadl Etiopii, Gándhí důtlivě žádal Etiopany, aby se „nechali masakrovat“. Výsledek, jak vysvětloval, bude plodnější než odpor, neboť konec konců přece nebude Musssolini chtít okupovat poušť.

Po Mnichově radil Čechům, „aby odmítli se podřídit Hitlerově vůli tím, že zhynou před ním s prázdnýma rukama“.
I Židům doporučoval „klidný a rozhodný odpor mužů i žen beze zbraní, ale majících od Jehovy sílu trpět. To by donutilo Němce respektovat lidskou důstojnost. (6 miliónům Židů, kteří jediní – ovšem proti své vůli – realizovali Gándhího sen, nikterak nepomohlo, že se nechali jako ovce odvádět a jako smetí spalovat. Chod lidských dějin se touto genocidou neobrátil. Naopak. Nacismu usnadňovali jeho plány a bezporuchovost této akce je cosi, co úplně zpochybňuje Gándhího naději na mravní probuzení agresorů. Dokázali se Židé, kteří, jak věří, má Bůh ve zvláštní oblibě, péči a milosti, z této akce poučit? Mají-li moc a příležitost, totéž v menším měřítku dokáží dělat svům odpůrcům zcela dle vzoru svého Starého zákona, v němž jim tyto osvědčené praktiky přikazoval sám Jehova.)

Moral story: Každý fanatismus volí spíše smrt člověka než smrt svých zbožňovaných idolů. Skrytá jednota dobra a zla, už v dávných časech opěvovaná v mnohých posvátných knihách i v mnohých knihách moderní doby není jednotou pravdy, nýbrž jednotou jediného zla.