Důvodem je odpor státních orgánů vůči biotechnologickým výrobkům. Zlatá rýže by měla projít všemi normálními procedurami, které jsou státem nařízené, nicméně tyto procedury by neměly sloužit jako snaha vývoj oddálit. Každý den umírá na světě v důsledku podvýživy 24 000 lidí. Hlavní příčinou těchto úmrtí je chudoba, kvůli které si lidé nemohou obstarat různorodou a výživnou stravu. Zvlášť paradoxní je, že i v této situaci se uplatňuje tzv. princip předběžné opatrnosti, který ospravedlňuje vládní nařízení prodlužující dobu, během níž budou lidé umírat a trpět. Snad nejvíce viditelné jsou dopady takového postupu v případě zlaté rýže, smutném příběhu o ideologické opozici aktivistů vůči nové technologii.

Nedostatek vitaminu A
V důsledku nedostatku vitaminu A zemře na světě každý den nejméně 6000 dětí. Ročně ze stejného důvodu přijde 500 000 dětí nenávratně o svůj zrak. Zásahy tradičního typu, jako je rozvoz kapslí vitaminu A Světovou zdravotnickou organizací, pomáhají, ale k zásadnímu snížení počtu úmrtí a oslepnutí nepřispěly. Zlatá rýže byla vyvinuta s cílem pomoci tento problém řešit. Během 15 let výzkumného projektu, který skončil v roce 1999, se dvěma týmům podařilo modifikovat škrobovou tkáň rýže (část rostliny, kterou lidé jedí) tak, aby produkovala provitamin A, chemickou látku, která se v těle přeměňuje na vitamin A. Rýže byla následně podle svého zabarvení nazvaná rýží zlatou.

Aktivisté to brzdí
Aktivisté jsou lidé, kteří odmítají, co je dobré, ve jménu toho, co je perfektní. Právě oni začali namítat, že chudý člověk by při konzumaci normálního množství obohacené rýže stejně nezískal potřebné množství potravinového vitaminu A. Tento problém však účinně vyřešil vývoj nového druhu rýže, která poskytuje 23krát více provitaminu A ve srovnání se zlatou rýží č. 1. Dospělá žena žijící na venkově Bangladéše, jejíž denní příjem kalorií v současnosti tvoří ze 79 procent rýže, by z této nové odrůdy získala větší než potřebný přísun vitaminu A. Vynálezci technologie výroby zlaté rýže (Peter Beyer a já) se od doby jejího oficiálního ohlášení v roce 1999 snaží o to, aby byla využita a přinesla tak užitek chudým lidem v rozvojových zemích. Vlády a charitativní instituce včetně Rockefellerovy nadace dokázaly financovat celý počáteční výzkum projektu, nikoli však již následný klíčový vývoj a regulační postup.

Vlády váhají
Řadu počátečních překážek jako vlastnictví duševních práv, následný vývoj produktu a získání prováděcího souhlasu se podařilo řešit prostřednictvím partnerství soukromého a veřejného sektoru ve Výboru pro humanitární rýži. Poslední příčinou zmaření snah posunout zlatou rýži do další fáze výzkumu, tj. k pokusům na poli a testování výživové kompatibility, je přístup založený na přílišné opatrnosti živený názory a činností aktivistů. Aktivističtí ochránci životního prostředí vyjádřili od roku 1999 opakovaně svůj ideologický nesouhlas s touto humanitární snahou. Tvrdí, že jde o vlka převlečeného za beránka, spiknutí biotechnologického průmyslu za účelem získat neoprávněný zisk. Podívejme se, jak daleko je toto přesvědčení od pravdy. Jakmile se semena jednou vyrobí, získají drobní rolníci a zemědělci zadarmo oprávnění je používat. Semena lze navíc pěstovat a skladovat stejným způsobem jako klasickou rýži. Kde je tedy schovaný onen neoprávněný zisk?

Nulové riziko
Státní orgány se rozhodly vůči všem biotechnologickým výrobkům zaujmout postoj založený na přílišné opatrnosti. Nesdílejí ideologické myšlení aktivistů a nejspíše jsou si vědomy, že zlatá rýže a další biotechnologicky obohacené výrobky mohou být pro lidstvo významným přínosem. Obávají se však následků, které způsobí odpor environmentálních skupin proti schválení jakéhokoli produktu, ať již pro komerční či humanitární využití. Instituce, jako je Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Světová zdravotnická organizace, byly příliš pomalé na to, aby se projektu samy ujaly. Regulační úřady rozvojových zemí byly podobně pomalé, když měly vystavit oprávnění k pokusům na polích. I přesto dojde na polích v Indii a Filipínách ke konci tohoto roku k testování zlaté rýže č. 2. Opoždění pokusů na polích způsobili odpůrci zlaté rýže, kteří si kladli podmínku, že rostliny nesmí představovat žádné riziko pro životní prostředí. Jediný větší rozdíl mezi zlatou rýží a ostatními odrůdami rýže, které nebyly geneticky modifikované, je přitom ten, že semena obsahují několik málo mikrogramů provitaminu A. Rostlina sama o sobě tak nepředstavuje pro životní prostřední o nic větší riziko než tradiční odrůdy rýže.

Poznámka redakce:
Jaký ve váš názor na geneticky modifikované rostliny? Otevíráme Pandořinu skříňku, nebo se bojíme až příliš? Můj názor je, že zrovna v případě zlaté rýže jsou obavy přehnané. Co se týká GM rostlin s odolností vůči herbicidům a pod. jde mimo jiné o obrovský kšeft a tam je maximální opatrnost na místě.