Poté velká část naší jistoty pochází pouze zvenčí. Výchovou, vzděláním, názory druhých lidí, ať si jich vážíme nebo ne. Vybereme si duchovní cestu a hledáme stále tu samou jistotu. Máme vytrvalou snahu porozumět tomu co děláme, co nás čeká na konci, čeho můžeme dosáhnout. Tak fungují náboženství, neboť tuto, nakonec umělou potřebu, vyplňují. Vše se zdá být tak jasné. Máme přesné instrukce jak se máme chovat, co dělat, co nedělat, co je správné a co správné určitě není. A zároveň navštěvujeme společenství stejně smýšlejících lidí a ti dávají nauce punc věrohodnosti a opravdovosti. Poté se snažíme získávat více a více lidí pro naší převzatou představu, protože význam se upevňuje. Domníváme se, že jsme v bodu A a před námi leží kdesi v dohledu bod B, do kterého se máme dostat a to mezi tím je cesta. Tak lidé mluví o cestě. Ztrácejí čas.

Ať se jedná o bod A nebo B, ten cíl je v naprosté dokonalosti přímo teď a tady v nás. Jediné co je zapotřebí "vykonat", je přestat se bránit. Přestat klást nekonečné množství překážek a vytvářet umělé významy. Protože onen domnělý cíl našeho snažení je naprosto neutrální a čistý. Je to vyprázdněná země. Je stále stejná a nosíme ji v sobě. Pouze naše mysl, intelekt ji nedokáže uchopit, porozumět. Je možné ji pouze cítit a bezpečně poznáme, že se něco děje. Ale vysvětlit probíhající stav již nedokážeme vysvětlit. Je to nakonec ta nejjednodušší věc na světě a přitom tak složitá, neboť málokdo je ochoten se skutečně pustit. Ne že by to nedokázal, pustit se není problém, problém je totální orientace na strukturu obrazů v naší lebce, orientace na významy.

Popisovaná pozice nezávislého svědka je funkční. A nezávislý svědek je velké dítě, které vidí všechny ty pohyby energie ale ... nehledá významy. Neptá se, jen sleduje. Ovšem pokud toto prožívání v sobě nese opět význam právě toho svědka ( nyní jsem svědek, dělám tuto činnost ), tak je to zbytečná činnost a myšlení nás dlouho v této poněkud nudné činnost nenechá.

Nakonec veškerá lidská činnost, z hlediska vývoje a pohybu energií, pro vývoj celé existence bez významu. Špatná, dobrá - je bez významu. Je naprosto jedno, kterým koridorem se energie pohybuje, jestli těmi z našeho pohledu špatnými nebo dobrými kanály. Je to jedno. Vývoj se učí sám ze sebe a je to hra bez konce, bez cíle a bez morálky. To co se děje v naší dimenzi je určitý specifický typ viru. Je nesmírně užitečný pro naše přežití, pro míchání v kotlíku pohybu energií ale ... bez významu. Význam tomu dáváme pouze my a nakonec, význam může fungovat pouze v dualitním světě. Mimo dualitní svět nic není. Vše splývá nakonec v jedno jediné. Proto se někteří lidé domnívají, že ona prázdnota, vyprázdněnost a neutralita, je naprosto děsivá. Je děsivá pouze skrz filtr našeho vnímání, dualitního významu, porovnávání, morálky a podmínek k přežití fyzického těla. Ale lidé, kteří pronikli do těchto zvláštních končin, lidé kteří odkrájeli významy, lidé, kteří totálně dokázali přijmout naprosto vše - dobro i zlo, cítí, že cesta zpět není možná. Právě v tajemné oblasti za dualitním světem se rozprostírá nesmírná úleva, štěstí, radost a chcete-li blaženost. To je cílem duchovních cest, který není možné dosáhnout v dualitním a ven směřujícím modelu vnímání. Proto náboženství logicky zahrnují některé cenné rady. Mírumilovnost ( není potřeba bránit se toku energie ), víru ( naději, že jsme dokonale vybaveni dosáhnout probuzení ), skromnost ( odstraňování závislostí na okolním světě ), modlitbu ( přání nebo touhu najít nekonečnost a stálost ), meditace ( ztišení a klepání na bránu intuice ). Všechny tyto pomůcky jsou skvělé, pokud je nenavážeme na lidsky smýšlejícího Boha, plného otázek a odpovědí, bytost, která používá ten samý intelekt a způsob uvažování jako my a hraje si na soudce. To že vznikl takovýto Bůh je zapříčiněno pouze duchovní nezralostí žáků mistra, kteří ... dali slovům probuzeného lidský význam. Nedělali nic špatného, pouze nebyli připraveni a společný čas strávený s mistrem nikoho mistrem neudělá. To co vytvořili bylo srozumitelné a tím mnohem více akceptovatelné a blízké našemu způsobu uvažování. Je náboženství špatné? Ne, proč, pokud nepáchá zvěrstva . Ale je zbytečné, cenné snad na samotném začátku. Jakmile jednou překročíte práh tajemného, budete to vědět. Nic nebude průzračnější. Ale nikdy nepodáte srozumitelnou zprávu, co se vám stalo. Budete mluvit v symbolech, v náznacích a jednoho dne se již nevrátíte.