Cestičky uhrabané, malé a vesele zářící domestikované kytičky pečlivě vyplevelené, jemný déšť skrápí milosrdně malé rostlinné děťátka a spokojený zahradník odpočívá v stinném a chráněném koutě. Idylický svět na pevných základech bezpečí, příjemné lenosti, vláčné nudy a sladkého nicnedělání.

Po dalším týdnu stráveném s Johnem, onou nedefinovatelnou britskou šelmou, intenzivním a provokativním učitelem tantry, je vše jinak. Nic nezůstalo stejné. Celý čas procesu jsem se zmítal v uragánu nenávisti, smíření, pochopení a protestu, obdivu a zamítání. Na konci týdne nebylo nic stejné. Divoké, smyslné a všemi barvami zářící masožravé Adély a jiná cizokrajná květena vzala nešťastnou zahrádku brutálním útokem. Šíleným způsobem se namnožila s nevinnými květinami, cestičky nadobro zmizely a nově zrozená džundle vše pohltila, zakryla a přeměnila. Nečekalo mě nic jiného než chaos, rozklad, hřmění vulkánu uvnitř vnitřností a chrlící láva emocí a prožitků. Naložil jsem onu neznámou Amazonku do auta a odvezl domů. Ne k pochopení. Ke vstřebání. Jedna věc se naprosto změnila. Ta džungle pulzovala novou, omamnou a silnou energií.

Je zbytečné se snažit pochopit Johna. Nelze pochopit ani tantru. Kdo skutečně ví, co tantra je? Jsou to techniky, královské umění milování, objevení rozkoše z uctívání Bohyně - Boha, potěšení z vlastního těla, skromnost a touha se oddat živosti a syrovosti, záblesky opojné a neznámé vnitřní svobody, změna strnulosti prožívání původního života, střemhlavý pád do prožitků a emotivní horské dráhy?

Kdo může o sobě říct, že je tantrikem, tantričkou? Tantra ukazuje tisíce podob a bran a v těch branách jsou klíče. To co je za branami je tajemstvím. Nelze procházet s původní tváří. Pokud jsme požehnáni naléhavým a autentickým učitelem, najdeme prostupy, průrvy, které jsme předtím neviděli. Stále tam byly, jsou tam od samotného začátku. Neviděli jsme je proto, že jsme je nechtěli vidět. Naše prorostlé názory, strnulost vlastního nazírání i nedostatek vždy odůvodněné odvahy, překryly naše zraky temnou clonou vlastního chápání, porozumění a zdánlivého bezpečí.

Ty krásné malé kytičky pečlivě opatrované zahrádky jsou často vizuálně dokonalými, neživými plasty. Dobře se prodávají, ukazují, ale jsou bez energie a mrtvé.

Dobrodružná cesta do hlubin našeho já, ať toho vytvořeného či původního není snadná a lehká. Pouze pokora a odvaha nám dovolí prohlížet si jednotlivé vymrštěné fragmenty původního slepence našeho image. A není to často radostný pohled. Vydáváme se na neznámá území a odhalujeme sobě i druhým své skryté, hýčkané démony. Ty démony, kteří se roztahují v našem vlastním domě, zaclánějící okna a dveře, poskytující nám omezený prostor stísněného kouta, žeroucí naší energii. Je obrovskou odvahou umět spatřit svoji vlastní tvář v nepokřiveném zrcadle a podívat se snad poprvé v životě na své přirozené já.

Tantra je žena mnoha tváří a polarit. Na jedné straně je Amazonkou vzrušení, valící se energie a lásky k sobě i k druhým. Na straně druhé z vás serve krunýř a šaty původního vidění, nechá vás stát nahé před smečkou psychických i fyzických příšer s šancí zahlédnout mezi těžkými mraky záblesky věčného slunce. Tantru lze odmítnout s tím, že tato záležitost se nehodí pro každého a zejména ne pro nás. Lze to udělat. Lze najít vlastní naplnění v Metrixu vybudovaného bludiště rozumu a logiky, předhazovaných a mentorovaných návodů jak žít. Nakonec, nikdo není vyjímkou, ani já ne. Stále je zde mnoho strnulého, čeho se nedokážu vzdát a bude to trvat roky a roky. A výsledek?

Výsledek je vždy nejistý. Vzhlížím k existenci hluboko skloněn na svých kolenou s přáním a touhou nalézt odvahu pohlédnou pravdě do očí.

Protože kolik lásky si zasloužíme? Kolik? Tolik, kolik dokážeme unést. To je tantra v mém pohledu.

To je chuť a vůně Johna. Buď požehnán láskou, úctou a respektem.