Strávil jsem týden na chatě, daleko od civilizačních vymožeností, od počítače, Internetu, blízko k lesu a přírodě.
Myslel jsem si, kolik toho přečtu, kolik převratně přínosných úvah na duchovní téma napíšu a kolik obrázků nakreslím.
Ale ouha. Narazil jsem na realitu prostého života. Ráno do lesa, sbírat houby, čistit houby, upravovat houby, jíst houby. Sbírat borůvky, mýt borůvky, jíst borůvky. Zalévat zeleninu, trhat zeleninu, upravovat a jíst zeleninu. Taky nosit pitnou vodu, topit v kamnech při vaření, nosit dřevo a vynášet popel, krmit psa, měnit mu vodu, tahat klíšťata a tisíc dalších věcí...
Nenapsal jsem nic, přečetl toho míň než když chodím do práce a večer znaven uléhal o dve hodiny dřív než normálně. Jenže mě také nic netrápilo, o ničem jsem zbytečně nepřemýšlel a po většinu času se zabýval právě tím, co jsem zrovna dělal.Takový chatařův zen. Vlastně to byl ten nejlepší odpočinek a všem hledačům doporučuji více makat. Myšlenky na blbosti přejdou samy :).
Wu
Zen a umění chatařit
