Před nějakým časem jsem se rozešla s přítelem. A jak už to tak bývá když se člověk nechá ovlivnit emocemi – dostala jsem příšerný nápad. Totiž napsat do seznamky.
Ze sbírky podivných týpků mě zaujal jeden. Na první pohled sympaťák, sportovec.
Dali jsme si sraz a tím to začalo.
Byl O NĚCO VÍC (zdůraznění výrazu o něco víc má svoji důležitost pro další průběh děje) starší. Začal mi líčit svůj život a jak na mě chtěl udělat dojem, tak se skutečně rozohnil. Jsem obvykle poměrně mluvná osoba, ale on byl o něco víc. Pak už se výraz o něco víc měnil do podoby MNOHEM VÍC. Když se mě po hodinu a půl trvajícím monologu zeptal proč o sobě nic neříkám, nesměle jsem pípla: „Víš, ještě jsi mě nepustil ke slovu!“
S omluvou jsem dostala šanci. Jenže jako v té frázi: „Cokoliv řeknete může být použito proti vám“ – okamžitě byli moji milovaní přátelé zadupáni do země jeho V.I.P. známostmi, moje skromné sportovní a jiné zájmy byly převálcovány jeho mnohem víc zajimavějšími (pěstoval snad všechny sporty na světě, možná i některé dosud neobjevené) a můj skromný život bledl před jeho mnohem úúúžasnějším a dokonalejším. Dokonce sliboval, že v jeho přítomnosti partnerky nabývají schopností jaké před tím neměli (např. taneční) a s jeho odchodem je opět ztrácejí.
Zcela duševně vyčerpanou mě doprovázel k tramvaji a cestou jsme zabrousily na téma ezoterika. Jupiii konečně něco o čem nic nevěděl. Pak přišla rána z milosti – naservíroval mi hned několik teorií jak že to v tom duchovnu funguje a já se vzdala a prchala…
Jen mi pořád vrtalo v hlavě proč bych s takovým sympatickým člověkem se kterým jsme měli hodně podobný osud i způsob života nevydržela ani 24 hodin. A pak mi to seplo!!!
Zrcadlo. On byl moje vlastní zrcadlo. Ne normální, ale takové to pokřivené a zvětšovací.
Potkala jsem noční můru – vlastní karikaturu! Síla!
Tak až zase někomu budete nastavovat, zkuste nakouknout sami… a popřemýšlet…
javaho
Příběh o zrcadle (reality show)
