Cesta lásky je nejbezpečnější cestou
Nevyžaduje žádnou náboženskou příslušnost
Je-li jí dosahováno, děje se naplnění a podstata toho, co je
pravdivost
když cítíme nenávist, je třeba ji uznat a nechat přesně v tom místě, kde se objevuje
to je výraz naší lásky, že ani nenávist nechce být zlomena
je třeba ji uvidět, pochopit a nechat jí odeznít, až bude chtít, až to půjde
to je výraz naší lásky, která je nekompromisní
která je naší postatou,
láskou BÝT
nenávisti miluji tě, ale nechám tě kde jsi a nechám tě jestli máš potřebu se projevit
je to o zkoumání, ne o akci
hněv
může být čistý jako bouře, prost zloby,
který uvolní napětí mezi zemí a nebem
ale může být i hněvem z vášně, který přínáší utrpení všemu, čeho se dotkne
ale vášeń není sama o sobě špatná ani dobrá, je prostě taková
pouze lpění na vlastní vůli tvoří utrpení
nechej to Bohu, On je vůle milovat
jen tak
jednoduchost
lidská mysl je již tak komplikovaná, že koná složité cesty pro obnovu
ale to není nutné
žádná učení, žádné školy, žádné složitosti
podívej máš srdce, které už ví co je dobré
a to dobré je zcela jednoduché
zastav se a naslouchej
to jak jsi nyní bez přemýšlení
bez dosahování a výsledků
tako skutečnost již sama o sobě
je dostatečná, plná a obdivuhodná
a to že jsi, je láskou být
a to že jsi, je zázrak
láska
Důvod proč lidé neumí přijmout sebe jací jsou, je ten, že neumí milovat. Neumí ocenit skutečnost jaká je, bez očekávání, bez násilí, bez nucení a představ o ideálu, tj. neumějí být takoví jací jsou s pokorou.
Lásce se nelze naučit. Ale je možné se ztišit tak, aby láska mohla přijít.
Láska není něco, co se lze naučit, neboť láska není vztah za určitých podmínek. Láska je bezpodmínečné otevřené bytí, a ve světle takového bytí může existovat vztah, ale i nemusí...
Láska je vše co JE, když se otevřou oči, a není zde NIKDO, kdo by to znásilnil.
lpění
Ale co když nejde o to, vzdát se lpění, ale POUZE spatřovat lpění jako lpění? Tam pak nevzniká žádný konflikt mezi čistkami, že jo? Nechceme vytvořit žádné násilí, ani vůči lpění. Nechceme se napasovat do žádné představy, jací bychom měli být. Takže bychom měli nejprve sebe přijímat, vidět jací jsme. Už to samotné vidění je osvobození od NUTNOSTI být jiní. Jsme právě takoví. Tečka. Není to osvobozující, být takoví jací jsme (nedokonalí)? Jasně že je to fajn. A práce zkončila. Možná se dál něco mění, možná, ale to není už tak podstatné, když víme, jací teď právě jsme a že zrovne teď ani nemůžeme být jiní. Není to radostná zpráva? To je konec zápasu.
Empty bell
Cesta lásky
