Já jsem třeba před pár lety objevil meditaci, duchovní knížky a myšlenky různých duchovních mistrů. Zjistil jsem, že existuje něco jiného než „světského“. Něco, co jsem doposud neznal. A jelikož jsem v životě docela trpěl, tak jsem začal považovat to duchovní – to nové – za cestu ven z tohoto utrpení, abych už nemusel znovu to utrpení prožívat. To není samo o sobě, myslím, špatné. To „světské“ pro mě začalo ale být nižší a neduchovní. Bylo to něco, čemu jsem se měl vyhýbat. Zrušil jsem kontakty se svými přáteli, samozřejmě těmi „světskými“ a preferoval jsem jen přátele „duchovní“. K čemu to v mém případě vedlo? K určitému poznání Ducha, přičemž tam ale svět neměl nějak místo.

Stačilo mi ale jednou intenzivně prožít, že Bůh a hmota jsou Jedno, že to nelze dělit a celé to rozdělení na duchovní a světské se v mé mysli začalo bortit. Už to nezapadalo do mého poznání a zkušeností. Najedou jsem začal zjišťovat, že ten Hermes Trismegistos měl vskutku pravdu. To nahoře odráží to dole a zase naopak. Jak jsem to začal plně vnímat, tak se mi otevíraly nečekané obzory. Svět se najednou pro mě stal zrcadlem sama sebe, nástrojem sebepoznání. Čím více nyní začínám chápat své postavení ve světě, své problémy v něm, tím se dualita „duchovního“ a „světského“ pomalu ztrácí.

Bůh je jeden celek. Někdo se k němu blíží skrze aktivní činnost ve světě, někdo skrze meditaci a klid. Proto se někdo zrodí na Západě plném aktivního života a druhý na Východě, který bych charakterizoval klidem a mírem himalájských hor. Každý je na svém místě a skládá si sám pro sebe části skládanky zvané Skutečnost - nalézá je a vrací do míst, kam patří.

Proč jsem se například při svém duchovním snažené trháme od rodiny, svých přátel, partnerů? Možná si myslíme, že nám to brání v našem „duchovním“ rozvoji. Opak může být pravdou. Právě ti, od kterých se násilně trháme, nám mohou ukázat, co je našim úkolem nebo co se máme naučit v tomto životě. Já mám například rodiče úspěšné podnikatele a vzhledem k mým problémům v oblasti tvoření v této hmotné úrovni mi právě oni mohou dát to, co právě teď potřebuji. Je někdy těžké si to připustit a nevidět na rodičích jen jejich chyby, které obvykle máme taky.

Zaujala mě část channelingu archanděla Metatrona [1]. Podle něj v roce 1992 došlo k přesunutí mříže ekonomické moci nad východní polokouli. Mříž spirituální moci nad se přesunula nad západní polokouli Země. Tato mříž podle Metatrona vytvoří nový druh spirituality, který je přizpůsoben západnímu duchu a kultuře a ve kterém nevznikají rozpory mezi světským a duchovním. Mříž by se dala popsat jako energetický orgán planety, srovnatelný s vašim vnitřním a vnějším nervovým systémem. To vše souvisí s energetickým vzestupem planety Země, který je podmíněn vzájemnou harmonií spirituální a ekonomické moci. Stačí se podívat na dnešní svět. Převážná část výroby spotřebního zboží (včetně informačních technologii) se začíná přesouvat do Asie, která disponuje levnější pracovní silou. Ekonomiky Číny a Indie, Tai-wanu a dalších asijských tygrů rostou velmi rychlým tempem. Na druhou stranu na západě prožívají boom různé duchovní školy a nauky, mění se částečně i potřeby lidí a jejich životní cíle. Země se pomalu vyrovnává a sceluje – jedna část potřebuje poznat více ekonomické bohatství, druhá více to spirituální. Není to tak polaritní, jak to může na první pohled vypadat, ale jde spíše o směřování k rovnováze. Podobné to je podle mě i u rovnováhy a celistvosti člověka.

Pojmy „duchovní“ a „světský“ jsou podle mě jen pomocné. Toto dělení může být v některých případech i nebezpečné. Osobně raději rozlišuji věci a osoby v mém životě podle toho, jak dalece slouží mému rozvoji a rozvoji celku. Je už pak jedno, zdali je označíme za světské nebo duchovní. Proč taky? Bůh má nekonečně mnoho možností, jak nám dát vědět, co potřebujeme. Může to být skrze dobrou pracovní příležitost, nemocného dědečka, anděla nebo jiného průvodce. Bůh na sebe bere mnoho forem a když jakoukoli odmítáme (to neznamená, že s ní vždy souhlasíme), odmítáme tím vlastně Boha. Proč tyto prostředky rozlišovat na „duchovní“ a „světské“?. Hlavní podle mě je, jak nám daný prostředek pomáhá být celistvějšími a vědomějšími.

„Každodenní život je magií. Je kotlem, ve kterém je náš duch prověřován. Pokud máte problémy s prací, vztahy, emocemi, duševní jasností, fyzickým zdravím, pracujte nejprve na nich. Práce na těchto problémech je nezbytná pro rozvíjení magické vůle. A i když si rozvinete magickou vůli a úspěšně ji budete používat k vyřešení velkých problémů, akáša po vás stále bude požadovat úspěšné zvládnutí každodenního života jako podmínku Vašeho dalšího růstu.“ William Mistele in [2]

Zdroje:
[1] Laurie Gilmore: "The Ascension Is Life Lived From Joy" http://world.std.com/~snet/metatron.htm překlad http://www.reikiweb.cz/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=570
[2] William Mistele „Problems in The Study of Magic 2“ http://www.lava.net/~pagios/problems2.htm