Když se díváme očima na svět, tak se nám něco líbí nebo nelíbí, nebo je to dobré či špatné, nebo to milujeme či nenávidíme. Ale ve světě je všechno v pořádku a ve vašem nitru je také všechno v pořádku. Jediné, co není v pořádku, je vaše mysl, vaše připoutanost. Tělo samo o sobě je jako socha, nic nevnímá. Tělo je také v pořádku, na něm nic špatného není. A vaše oči jsou také nevinné. Jsou to pouze dvě okna, jimiž se mysl dívá na svět. Oči jsou jenom nástroj, který používá mysl, aby viděla svět a lidi. Vidíte lidi a svět zpoza svých očí. Když se podíváte třeba na zeď nebo když se podíváte na nebe, nebo na vodu, na oheň, tak v tu chvíli se ve vás neobjevuje žádné hodnocení, jestli to je dobré nebo špatné, nebo to milujete či nenávidíte. Jenom se ve vás objevuje štěstí nebo žádné pocity. Když se ale podíváte na ženu, zdá se vám krásná nebo ošklivá, dobrá nebo špatná, líbí se vám nebo se vám nelíbí. A nebo o ní začnete přemýšlet. Kde se stala chyba? Je ta chyba v té ženě? V kom se objevuje tento rozruch myšlenek? Ve vaší mysli. Důvod proč se ve vás objevuje tenhle rozruch je ten, že jste se myšlenkami připoutali k té ženě. Když něco kolem sebe hodnotíte, že je to špatné, je to špatná myšlenka a vaše mysl je v tu ránu špatná a jste v ten okamžik špatný člověk. Vaše mysl vytvoří” že je to špatné” a tím se vy stáváte špatným člověkem. Když něco soudíte” že je dobré”, je to způsobeno dobrou myšlenkou, tím je vaše mysl dobrá a jste dobrý člověk. Dá se však o té mysli říci, že by byla absolutně dobrá nebo špatná? Mysl ale nemá žádnou trvalou podobu, žádný trvalý plán. Ta mysl je schopna přijímat dobré či špatné, vytvářet to, ale samotná není dobrá ani špatná. Jak se zbavit těchto představ? Když máte v mysli něco špatného, tak to odstraňte něčím dobrým. Řekněme, že máte v tuto chvíli v mysli něco negativního. Jelikož je to nějaké špatná připoutanost, tak se zároveň s ní objevují spousty dalších špatných myšlenek, abyste naplnili tuto špatnou touhu. Když spatříte něco, co ve vás vyvolá tuto špatnou myšlenku, tak ta věc sice zmizí, ale ve vaší mysli zůstává dlouho stopa negativních myšlenek. A pořád přemýšlíte v negativních relacích. Vy ale to negativní odstraňte něčím dobrým. Například odstraňte nenávist láskou. Když se vám něco nelíbí, odstraňte to tím, že se vám to bude líbit. Obojí vám přinese určitou úlevu a radost v mysli. Ale tato láska a tento pocit že něco máte rádi, obojí je v rovině mysli. To hodnocení, že je něco dobré nebo špatné je stále v mysli. Tak se jako další krok zeptejte: „Komu se to líbí, kdo to miluje?“ Pokud se to dobré rozpustí, spočineme ve svém přirozeném stavu. To dobro či zlo, to je jenom umělá věc vytvořená ve vaší mysli, netýká se to vašeho přirozeného stavu. To jsou jenom vlny na povrchu té Nejvyšší síly, je to jenom stín Nejvyšší síly. Většina lidí ale spočívá neustále v rovině mysli a pohybuje se pořád mezi takovými lidmi. Takový člověk žije ve velice malém prostoru, který si vytvořil svojí myslí a nikdy se nedozví o Realitě. Takový člověk má v sobě pocit, že život v sobě obsahuje cosi hlubšího, ale má neustále spoustu starostí a napětí. Takový člověk nikdy nevyjde ze svého vězení a proto si myslí, že takový je prostě život. Když se osvobodíte z toho vězení, tak jste svobodní! Když se oprostíte od hodnocení, že je něco dobré či špatné, tak budete svobodní, nebudete závislí na svojí mysli, budete od ní odpoutaní. Budete žít přirozený život ve svém přirozeném stavu. Když poznáte sami sebe, tak zjistíte, že váš přirozený stav je Láska, ale není to ta láska v mysli. V té opravdové Lásce, v tom opravdovém Klidu není žádná ztotožněnost s vaším tělem, je to ta skutečná boží Láska. Tato Láska nezná nenávist, nezná nic jiného než pouze Lásku. Proto nemilujte, ale buďte tou Láskou, pak vás bude milovat každý. Pokud je vaše láska omezená, pak je to jenom váš výtvor. Je to jenom vytvořená láska, láska která je připoutaná, láska která má nějakou příčinu, taková láska se z 90% týká pouze těla. Taková láska je neustále připoutaná k tělesným pocitům, k sexu. Přitom si spousta lidí myslí, že prožívají hlubokou lásku. Ale v hluboké Lásce není žádná připoutanost, nejsou tam žádné podoby ani tvary. Taková Láska nezná žádné rozdíly, taková Láska vládne tomuto vesmíru právě Láskou. Bůh to je ta čirá Láska a když vstoupí do našeho srdce, tak jí pocítíme. Je to čistá Láska, to je ta Nejvyšší síla, neobsahuje žádnou představu, žádnou myšlenku, nic druhého, je to jenom Láska, nepřetržitě, beze změny, aniž by odcházela. Tato Láska je povaha Nejvyšší síly. Jak jí dosáhnout? Když jste obráceni ke světu a usnete, pak ve vaší mysli není ani dobré ani špatné. Otevřete opět oči a díváte se - dávejte však pozor, protože se tam něco odehrává: vy se připoutáváte k tomu, co vidíte, a v tom pozorovateli se objevuje něco špatného. Naše oči nehodnotí, jestli je něco dobré či špatné, jediná chyba je právě v pozorovateli. Ty oči jsou dvě okna a vy se díváte odněkud zevnitř, tam je ten pozorovatel, který se kouká skrze tyto okna třeba na nějakého člověka. Ten prožitek má každý, že uvnitř nás je pozorovatel, který se dívá očima na svět. Podívejte se do svého nitra a zeptejte se: kde je ten pozorovatel? Kdo vidí? Když spíte hlubokým spánkem beze snů, ten pozorovatel tam není. Odkud se tento pozorovatel kouká? Kde se vůbec bere? Ze 75% ztrácíme své přirozené spočívání skrze oči, skrze tohoto pozorovatele. Najděte, kde se uvnitř vás bere tento pozorovatel. Kdo se to dívá? Uši vytváří 25% problémů, protože různé věci slyšíme a hodnotíme je. Když nám někdo něco říká špatného, tak špicujeme uši, velice nás to zajímá. To, že máme prostě chyby je také způsobeno ušima, my rádi slyšíme různé negativní věci, různé věci vztahující se k připoutanostem. Když spíte hlubokým spánkem, přijde někdo do pokoje, třeba váš manžel a mluví. Slyšíte v tu chvíli něco? Neslyšíte. Ten člověk tam mluví, ale uvnitř není nikdo, kdo by slyšel. Kam zmizel a odkud se potom vynoří? To nevíme. My jenom známe to samotné vidění a slyšení, které v nás vytvoří ty negativní věci. Ačkoliv Nejvyšší síla sedí v našem srdci, tak máme mysl plnou negativních věcí, které stále rozšiřujeme. Osvícení lidé například Ramana Maharši se třeba dívají pouze do nebe, ale přitom nic nevidí. Někdo se zeptal Maharšiho: co vidíš? Nevím řekl Ramana, protože v něm nebyl žádný pozorovatel, žádný slyšící. Ta Nejvyšší moc vidí a slyší bez očí a bez uší, v takovém člověku je to tak, že za očima není pozorovatel a za ušima není slyšící. Protože není nic k vidění a uvnitř také nic není. Ramana se někdy díval na lidi, kteří za ním přišli do haly. Ramana se na ty lidi díval, ale nevěděl, kdo se na ně dívá, a ti lidé také nevěděli, kdo se dívá na Ramanu, protože v tu chvíli jejich mysl zmizela. V Ramanovi nebyl pozorovatel a když se podíval do očí jiného člověka, okamžitě zmizel i jejich pozorovatel, a ti lidé měli okamžitě zážitek božského Já. Zkuste toho pozorovatele vidět. Uvnitř vás je pozorovatel, proto se podívejte na toho pozorovatele. Pokud se rozpustí, máte zážitek božského Já. Pozorovatel se vynořuje z té Nejvyšší síly, přichází z toho absolutního Vědomí, z té Pozornosti. Chcete-li vidět pozorovatele, musíte mít proto absolutní Vědomí, absolutní Klid a pak toho pozorovatele můžete spatřit. Pokud nemáte takový prožitek Klidu, tak jste stále na úrovni mysli. Pozorovatel je mysl - jak byste mohli odstranit kus mysli myslí samou. Když máte ten Klid a Pozornost, pak je možné spatřit pozorovatele. Pak se vaše oči dívají a uši poslouchají, ale už vám nepůsobí žádný problém. Mrtvola má přeci taky oči a uši, ale nepůsobí jí žádný problém. My si myslíme, že máme život, my se hýbeme a mrtvola leží, my máme mysl a v ní se to všelijak pohybuje, mrtvola mysl nemá. Mrtvola má tělo a my také, my máme mysl a ona ne, no a co? Jaký je v tom jinak rozdíl? Vy si akorát myslíte, že ta mysl je něco mnohem lepšího, než když jí ta mrtvola nemá. Ale k čemu vám je ta mysl? My máme díky mysli všechny svoje starosti, ta mrtvola žádné starosti nemá. My se celý život vláčíme se svojí mrtvolou - a to nás pěkně unaví, ta mrtvola je pěkně těžká, tak se s ní pořádně nadřeme. Po osvícení však nejste ke svému tělu připoutáni, ale tělo se rozplyne. Jak tomu můžeme uvěřit, když se se svým tělem tak ztotožňujeme? Ale realita je ta, že se vaše tělo rozplyne. Osvícený člověk se nikdy jeho tělem neunaví, necítí jeho váhu, nemá žádná zavazadla, protože ta zavazadla zahodil. Proto pro něj smrt či život nic neznamenají, ale ani neví jestli je živý nebo mrtvý, to neví. Jestli má tělo nebo ne, to neví. My říkáme: no jo, támhle jde to jeho tělo, ale on své tělo nezná. Proto i po smrti je realizovaná bytost stále tady a trvá během života i po smrti. Realizovaná bytost pomáhá lidstvu nepřetržitě.

Byla jednou jedna nejkrásnější žena na světě a byla to královna. Ta královna vyhlásila, že bude s každým závodit v běhu, a když jí někdo předběhne, tak si ho vezme, ale když jí nepředběhne, tak ho dá do vězení. Přihlásila se spousta zájemců a ona je všechny předběhla. Ona měla nějaký dar. Jeden chuďas však šel za duchovním mistrem. A tento mistr mu řekl: není možné jí zdolat v běhu, ale já ti poradím jednu fintu. Dal mu zlato, velké hroudy zlata a ten chuďas před tím během rozmístnil ty hroudy zlata podél trasy. Vystřelila startovní pistole a oba vyrazili. Ona se otočila a viděla že má veliký náskok, zároveň však spatřila tu hroudu zlata. Tak si tu hroudu vzala a schovala si ji za sárí a o kousek dál spatřila další hroudu zlata, „bezvadné tu si vezmu taky.“ Ten chuďas se strašně snažil a váha zlata byla čím dál tím větší, jak nabrala všechny ty hroudy zlata, tak jí to velmi tížilo. A on jí nakonec v poslední chvíli mohl předběhnout a porazil jí. Pak jí řekl: „Ty jsi moje žena, takže i to zlato je moje.“
A my vyrazíme za realizací velkou rychlostí a ty hroudy nás tíží na naší cestě. My je chceme zahodit, ale zároveň nás brzdí. Co s tím udělat? Takhle nedosáhnete nikdy cíle. Spousta lidí myslí na realizaci, ale když se podíváte napravo, jsou tam všechny vaše dobré připoutanosti a nalevo jsou všechny vaše špatné připoutanosti. Vy se stále rozhlížíte doleva a doprava, doleva a doprava, pořád dokola. Kdy se konečně podíváte dopředu! Přímo vpředu před vámi je cíl. Ale vy místo toho říkáte: „Já nemám vůbec milost, žádného guru, mě nikdo nepomůže, realizace asi pro mě není.“ Kdo udělal nějakou chybu, kdo vám řekl abyste pořád otáčeli hlavy ze strany na stranu? Podívejte se rovně, tam je ten cíl, ten cíl je kousíček od vás. Tou cestou se ani neunavíte, je to kousek, je to hned tady, je to ve vašem srdci, vlastně k tomu není žádná vzdálenost, je to přímo ve vašem srdci. Protože to božské Já je přímo tady ve vašem srdci. Božské Já je k vám mnohem blíž než jakákoliv myšlenka na svět nebo na tělo. Jenže vy jste si vytvořili tabu, že božské Já je někde daleko v nebi, že božské Já je někde mimo naší sluneční soustavu, a že se tam nemůžete nikdy dostat. Ale nebe je přímo ve vás, ve vašem srdci, není nikde daleko, to si jen vy vytváříte v mysli. No tak zkuste odstranit svého pozorovatele, odstraňte svoje hodnocení věcí, to vám dá postupně čím dál větší sílu k dosažení osvícení. Božské Já, Nejvyšší síla je ve vašem Srdci! Tím nemyslím váš srdeční orgán. Ramana Maharši a osvícení lidé říkají že dva palce napravo od středu ve vaší hrudi je toto centrum božského Já. Proč to Ramana Maharši řekl? To proto, že my se ztotožňujeme se svým tělem. Vstupte do svého srdce a sedněte si pohodlně, vaše ruce by měly volně splývat, rovně. Vaše tělo by mělo být rovné, ne nějak ohnuté a seďte jako mrtvola, tím myslím, abyste nehýbali žádnou částí těla. Nemělo by se hýbat jak vaše tělo venku, tak ani uvnitř. A pak se podívejte do svého srdce a tam uvidíte ego, tu myšlenky „já“, je to něco, co se tam hýbe, maličko se pohybuje, a vy pozorujte ten jemný pohyb ve svém srdci. Jenom se dívejte do svého srdce a pozorujte ten jemný pohyb mysli, to je to ego, to je to falešné „já“, které neustále říká já, já, já, já… Nalevo vám tluče srdce a napravo je ten pohyb, který říká já, já, já… Ale teď svou myslí neříkejte já, nic si nepředstavujte, neprovádějte žádnou metodu, jenom se dívejte do svého Srdce na ten nepatrný pohyb a tento pohyb sledujte a to je vše. Nehýbejte se a jenom se dívejte do svého Srdce. Když toto budete provádět, tak se pozorovatel pomalu rozplyne ve vašem Srdci. A tím se vám zpomalí dech a jak se dech zpomaluje, tak zároveň pozorovatel klesá do vašeho nitra. Také když zpomalují myšlenky, tak pozorovatel klesá do Srdce a pomalu se rozpouští v božském Já. V tu chvíli přijdete o své vědomí těla a vaše mysl zmizí, zůstane jenom Prázdnota a Klid. Když se ego rozpustí, tak se myšlenky pohybují jenom nepatrně, a v ten okamžik nemáte v sobě žádné napětí a žádné emoce, to všechno zmizí, protože mysl nemá nic na práci. Vy se jenom díváte do srdce. Když se pozorovatel rozpustí v srdci, pak zmizí i to Srdce spolu se vším ostatním, protože to všechno byl jenom výtvor mysli. Pak tam není ani srdce, ani mysl, ani tělo, jenom Klid a Mír. Tím Tichem, tím Bytím, tou Nehybností víte, že jste Bůh. Když jste nehybní a klidní, a mysl se nepohybuje, a máte Pozornost, dojde vám, že jste ta Nejvyšší síla, a naleznete svůj přirozený stav. Když jedinkrát naleznete svůj přirozený stav, tak už o něj nepřijdete. Objeví se nějaký problém, ale když znáte svůj přirozený stav, tak víte, že ten problém není váš, a že je iluzorní, tak ho snadno odstraníte. Pokud se pozorovatel rozplyne v božském Já, v ten okamžik Nejvyšší síla naplní vaše Srdce a naplní i vaše celé tělo a odstraní ve vaší mysli i ve vašem těle, co je ve vás špatného. Tato Síla vás zbaví vaší otupělosti, všech vašich problémů a starostí. Protože všechny problémy jsou jenom v mysli a na vině je ego. V Indii je vesnice, kde žil svatý jménem Ramalinga, který dosáhl osvícení. Jednou řekl všem vesničanům a všem svým žákům: „Jdu k sobě do pokoje, nechte ty dveře zavřené po dobu 12-ti hodin.“ Bylo tam asi na 2000 jeho žáků a on se zavřel za těmi dveřmi. Ještě předtím oznámil: „Toto tělo není skutečné. Pokud máme osvícení, je to ta Nejvyšší síla Světla, proto toto moje tělo se stane tím Světlem. Já jsem to Světlo a moje tělo se teď v tom Světle rozplyne, takže ho už nespatříte.“ Žáci po 12-ti hodinách otevřeli dveře, ale tělo nikde nebylo, byl tu pouze jas.

Když odstraníme svoje tělo, tak přichází určitá lehkost. Když prohlubujeme náš zážitek božského Já, tak přibývá „jasu“. První stádium je, že máte pocit lehkosti v těle a poté se ve vašem Srdci objeví jasné světlo. To vám říkám jen jako příklad, vůbec nevytvářejte žádné takové představy, jenom se snažte odstranit svoje ego. Proto žijte svůj život s vírou v božské Já a mějte osvícení jako svůj cíl, ale nepřerušujte práci, všechno, co děláte, provádějte dál, já mluvím jenom o vašem vnitřním životě. Nebudete mít v životě žádné problémy, mluvím jenom o vašem nitru. Klidně můžete všechno vlastnit, ale nebude vám to činit žádný problém. Jenom se dívejte dovnitř a cvičte uvnitř a dosáhněte osvícení. Ve světě nebo ve vaší rodině není žádný problém, problém je vaše mysl. Když odstraníte svoje ego, tak uvnitř už nezbude jediný problém. Když uvnitř není žádný problém, tak neuvidíte ani venku žádný problém. Žádný problém nepřichází z vnějšku, problém je tvořený tím, že se připoutáváme k vnějším věcem a ta připoutanost je v mysli. Proto i když odjedete do jiné země, tak si svoji mysl berete sebou, což je vlivem té připoutanosti. Ta praxe se týká pouze mysli, váš život je jenom mysl. Tělo je jenom nástroj mysli, tělo je nevinné, za všechno může mysl, pozorujte jí velice pečlivě, pak zmizí a zbude tam vaše božské Já. Ale mysl se zase objeví a vy opět budete k něčemu připoutáni. Dokud nespálíte v sobě všechny ty špatné věci, tak budete zase unaveni, a tento Mír budete ztrácet. Tou silou Klidu však pomalu spálíte svoje problémy, svoje připoutanosti. Ve finále ta Nejvyšší moc spálí všechny vaše chyby. Toto spalování se děje velice přirozeně samo od sebe. Pokud chcete provádět svoji praxi po zbytek života aniž se přitom unavíte, udržujte si v mysli Klid a Mír, pak pro vás život nebude žádný problém a ani osvícení. Objevují se v nás otázky a pochybnosti, ale na všechny otázky a na všechny pochybnosti máme sami v sobě odpověď. Pokud máte během Klidu nějakou otázku, nějakou pochybnost, uchylte se k tomu Klidu a buďte v Tichu, a zůstaňte tak, tam naleznete odpověď na svou otázku.