"Jejich oči jsou opravdu jiné. Strach ze smrti existuje, to ano - ale nad strachem ze smrti existuje idea oběti. Jejich životy mají smysl, protože jsou připraveni položit je za nějakou věc."

"To mluvíš o vojácích?"

"Mluvím o vojácích. A mluvím o něčem, co přijímám s hrůzou, ale nemohu se tvářit, že to nevidím. Válka je obřad. Krvavý obřad, ale obřad lásky."

"Ty ses zbláznila."

"Možná. Poznala jsem jiné válečné zpravodaje. Jdou z jedné země do druhé, jako by rutina smrti byla součástí jejich života. Z ničeho nemají strach, čelí nebezpečí stejně jako vojáci. A to všechno kvůli jedné zprávě? Tomu nevěřím. Už nedokážou žít bez nebezpečí, dobrodružství, adrenalinu v krvi. Jeden z nich, ženatý a otec tří dětí, mi řekl, že místo, kde se cítí nejlépe, je bitevní pole - přestože svou rodinu zbožňuje a pořád mluví o ženě a dětech."

"To je opravdu nepochopitelné. Esther, nechci zasahovat do tvého života, ale myslím, že tahle zkušenost ti nakonec může ublížit."

"Spíš mi ublíží, když budu žít život, který nemá smysl. Ve válce všichni vědí, že zakoušejí něco důležitého."

"Historický okamžik?"

"Ne, to nestačí k tomu, aby riskovali život. Zakoušejí….. skutečnou podstatu člověka."

"Válku."

"Ne, lásku."

"Už začínáš být jako oni."

"Asi ano."

"Řekni své tiskové agentuře, že končíš."

"To nedokážu. Je to jako droga. Jestliže jsem na bojišti, můj život má smysl. Celé dny se nekoupu, jím vojenské příděly, spím tři hodiny denně, probouzí mě rachot střelby, vím, že každou chvíli může někdo hodit granát na místo, kde jsme, a to působí tak, že …. Žiju, rozumíš? Žiju, miluju každou minutu, každou vteřinu. Není tu prostor pro smutek, pochybnosti, pro nic: zbývá jen veliká láska k životu. Posloucháš mě vůbec?"

"Pozorně."

"Je to, jako by … tam, uprostřed bojů, uprostřed toho nejhoršího, co existuje, bylo … jakési božské světlo. Strach existuje předtím a potom, ale ne v okamžiku, kdy se střílí. Protože v té chvíli vidíš člověka v jeho krajnostech: schopného nejhrdinštějších i nejnelidštějších činů. Vyběhnou v krupobití střel, aby zachránili kamaráda, a zároveň střílejí na všecko, co se pohne - na děti a ženy, každý, kdo se ocitne v bitevní linii, zemře. Lidé, kteří žili počestně ve venkovských obcích, kde se nic neděje, náhle vpadnou do muzeí, ničí předměty, jež odolávaly staletím, kradou věci, které nepotřebují. Fotografují ukrutnosti, jich se sami dopustili, a vychloubají se tím, místo aby se to snažili zakrýt. Je to šílený svět.

Lidé, kteří byli odjakživa zákeřní, zrádní, cítí jakési kamarádství a spojenectví, a najednou nejsou schopni nějaké ničemnosti. Všechno totiž účinkuje přesně naopak."

"Pomohlo ti to odpovědět na otázku, kterou položil Hans Fritzovi v tokijském baru, jak jsi mi o tom vyprávěla?"

"Ano. Odpovídá na to jezuita Teilhard de Chardin, týž, který řekl, že náš svět obestírá vrstva lásky: "Už jsme ovládli energii větru, moří, slunce. Avšak dokáže-li člověk ovládnout energii lásky, bude to stejně důležité, jako když člověk objevil oheň."

"A o tom ses poučila teprve na bojišti?"

"Nevím. Ale viděla jsem, že ve válce, ať to vypadá jakkoli paradoxně, jsou lidé šťastní. Svět má pro ně smysl. Jak už jsem řekla, absolutní moc anebo oběť pro nějakou věc dodává jejich životu nějaký význam. Jsou s to bezmezně milovat, protože už nemají co ztratit. Smrtelně raněný voják nikdy neprosí lékaře: "Zachraňte mě, prosím vás!" Jeho poslední slova jsou obvykle tato: "Řekněte mým dětem a mé ženě, že je miluji." V okamžiku zoufalství mluví o lásce!."

"Tím chceš říct, že lidská bytost najde smysl života, jenom když je ve válce."

"Ale my jsme pořád ve válce. Ustavičně bojujeme se smrtí a víme, že smrt nakonec zvítězí. V ozbrojených konfliktech je to viditelnější, ale v běžném životě se děje totéž. Nemůžeme si dovolit být pořád nešťastní."

"Co chceš, abych udělal?"

"Potřebuji pomoc. A pomoc není v tom, že mi řekneš: "Jdi a dej výpověď," protože mě to uvede do ještě většího zmatku. Musíme přijít na to, jak to usměrnit, umožnit, aby energie té čisté, absolutní lásky procházela našim tělem a šířila se kolem. Jediný člověk, který mě až dosud pochopil, je jeden tlumočník, jemuž prý se něco o té energii zjevuje, ale ten mi připadá poněkud vyšinutý z reality."

"Nemluvíš náhodou o Boží lásce?"

"Jestli je někdo schopen bezvýhradně, bezpodmínečně milovat svého partnera, projevuje Boží lásku. Projevuje-li se Boží láska, on bude milovat svého bližního. Bude-li milovat svého bližního, bude milovat sám sebe. Bude-li milovat sám sebe, věci se vrátí na své místo. Historie se změní.

Historie se nikdy nezmění politikou nebo dobýváním nebo teoriemi nebo válkami - to všechno je jen opakování, je to něco, co vidíme od počátku věků.

Historie se změní, až budeme moci využívat energii lásky tak, jako využíváme energii větru, moří, atomu."

"Ty myslíš, že my dva můžeme spasit svět?"

"Myslím, že je více lidí, kteří smýšlejí stejně. Pomůžeš mi?"

"Jistě, pokud mi řekneš, co mám dělat."

"Ale to právě já nevím!"