Budha byl princem. A to byl panečku nějaký živůtek. Příroda nebyla zdevastovaná, voda nebyla otrávená, vzduch se dal dýchat. O tom si dnešní upachtění materialisté mohou tak akorát nechat zdát.

Vrcholní politici si svými činy dnes neváhají předplatit rekreační pobyt v nižších sférách veškerenstva na velmi dlouhou dobu , jen aby si ukradli maximum hmotných výhod pro sebe a přesto i ti nejbohatší si nedovedou představit co tehdy znamenalo být v Indii princem. Přesto Budha tento život označil za marnost!

 Mniši následují přes 200 pravidel a od rána do večera se zaměstnávají zušlechtováním mysli a sebeovládáním. Budha tento svatý život velmi doporučoval. Laici nejsou také zavrženi, ale je doporučeno navštěvovat chrám, naslouchat přednáškám a usilovat do té míry co jim to jejich zodpovědnost dovolí. Nikde sem nenarazil na nějaký Budhův nebo Maharišiho výrok který by podporoval dnes velmi rozšířenou filozofii, která se vysmívá úsilí a vyzdvihuje "normální" /materialistický/ život s tím, že už jsme tam, že není oč usilovat. Jen se odevzdejme. Čemu? No přece tlaku vlastních smyslů a tendencím mysli! Také není nikterak podpořen názor že samsára je jen takové láskyplné narážení Božských vlnek jemně do sebe za vánku vanilkou provoněného větříku. Samsára je katastrofa! Naše situace v tomto světě je zoufalá!

A přesto vidím čím dál víc zajímavý přístup: Přečteme si nejvyšší nauku a přijmeme tento názor /většinou i správný/ za svůj. Tím pro nás duchovní cesta končí. Jsme jedno se vším a hotovo. Padla. Ale je rozdíl mezi přijetím názoru a žitím správného názoru a nakonec žitím pravdy. A je také rozdíl mezi materialistou a duchovním aspirantem. To je dualita co? Dokud jsme totiž podmíněni hmotnou přírodou tak nás nějaké papouškování slov jako nedualita, osvícení, láska a tak dál nespasí. Neduální pohled je konec ne začátek. Mám obavu že by dnes Budhu nazvali nezodpovědným hlupákem který opustil přepych a "svaté" rodinné povinnosti jen kvůli nějakému pochybnému osvícení, ke kterému přece stačí jen říct si že vše je jen nekonečná láska a orgasmické blaho absolutna včetně samsáry, která je jen iluzí, jen takovým strašidlem pro začátečníky a máme podělaný. Pak už jen stačí do konce života se vůbec neměnit a v okamžiku smrti říct samsáře pá pá.

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!!!!!!!

Osobně si velmi vážím lidí, kteří byli schopni přímo kráčet k duchovnímu cíli, aniž by museli svou závislost na hmotě ospravedlnovat překrucováním jasného duchovního učení. Doporučuji knihy Adžana Ča, Adžana Sumedho, Ramana Maharišiho a příběhy starých zenových mistrů pokud po jejich čtení kdokoliv dojde k závěru, že není potřeba nijak zasahovat do našich přirozených tendencí /tendencí ega/ a že stačí jen na vše odpovídat jakoby z hlediska osvobozeného pak už snad pomůže jen kýbl studené vody.

 Také nejsem vychrtlým asketou, ale těm co jsou na tom duchovně lépe a jsou dík tomu schopni rychlejšího a přímějšího postupu patří má úcta nikoliv výsměch. Nejsem ani vackovec ani vyznavač bezusilovného spontánního osvícení. Nejsem ani hledající, ale ten kdo cestu našel avšak není ještě v cíli. Není cíle ani cesty ....není samsáry ani nirvány....no jo.....dobře, ale já se raději držím učení Budhy a jemu podobných a totéž doporučuji svým kolegům.

P.S.: Včera jsem byl u zubařky. Starší kaz. Vřele doporučuji všem zastáncům filozofie že samsára je jen oceán růžovoučkých vlnek božského blaha...pak totiž může dojít k opravdovému probuzení........