V ulicích Indie, v budhistických zemích a v zemích, kde je duchovní tradice stále živá možno občas spatřit jak zevně chudí lidé ve velmi prostých podmínkách mají v očích něco co my už známe snad jen z očí malých dětí /tedy do té doby než je pohltí počítačové hry a materialistická společnost nezačne obrábět jejich mysl k obrazu svému..../

Tomuto upřímnému úsměvu materialisté říkají primitivní, dětinská radost.Tancovat kolem ohně, žít jednoduše, mýt spoustu svobody a volného času  a celý den se smát, to je primitivní. Ta pravá radost spočívá v maximálně komplikovaném moderním životě. Tam totiž na primitivní štěstí pramenící z čistého způsobu života není čas, protože se ženeme za štěstím moderním, za budoucím blahobytem. Za štěstím velkých hvězd, majitelů firem, emancipovaných veleúspěšných žen se životem jak z telenovely. Proto pracujem 28 hodin denně, proto odsouváme štěstí do budoucna, jezdíme sem a tam a pro samý pokrok a kariéru nemáme žádný volný čas. Pak se tedy setkáváme s jiným výrazem v očích plným zaslepenosti, chtivosti a nespokojenosti.

Tato materialistická společnost vlastně kultivuje vše co nám brání v prozření a duchovno prezentuje jako něco bláznivého a iracionálního. Něco pro ty ztroskotance a blázny co nedokážou akceptovat naši vzkvétající společnost. Pro ty co nemají na to být úspěšní a bohatí, takový únik od reality. A realita materialistů ? Křupky a reality show. Duševní pasivita a tupost. Už ani materiálně nežijí vlastní životy. Jen šmírují celebrity v bulváru a žijí skrze drby o druhých. Materialistická propaganda zde zkrátka reálně existuje a bez rozlišování  z naší strany prostě tvaruje naši mysl. Ze všech médií to přetéká, čím dál agresivněji je nám cpána pod nos čím dál úpadkovější zábava. Tomuto jsme tedy denně vystavováni. Komunismus pro jistotu duchovní literaturu a projevy úplně zakázal. To kapitalismus na to jde jinak. Svoboda. Demokracie. Ale taky těžké vymývání mozku, které z člověka dělá jen konzumní monstrum. Svoboda kdykoliv se nacpat hamburgerem. Ale pokud berete vážně duchovní život, jste blázen.

 Meč rozlišování je pro duchovního adepta nutnou zbraní. Nemáme tu moc na vybranou. Duchovní tradice u nás? Možná tak jít v neděli do kostela zbytek týdne plivat Ježíšovi do tváře a cítit se jako člen jediné pravé církve. Ne. Duchovní adept to tu nemá lehké. Musí mečem rozlišování posekat plevel materialistických lží ve vlastní mysli / kam se mu to denně snaží znovu nacpat/ , také plevel pseudo duchovních žvástů, o které také není dnes nouze, plevel vlastních ulpění, místo aby jej vysvěcoval a pokládal za nirvanu. Do všech oblastí života musí zasáhnout a vnést tam ducha své cesty. Nakonec se tou džunglí proklestí natolik, že dovnitř vstoupí slunce cíle a on uvidí jasněji kudy dál. Než se to však stane prochází adept na západě těžkým bojem, jeho meč je již zbarven pomyslnou krví démonů. Samsára je džungle, džungle tak hustá že do ní ani Slunce neprosvítá. A chcemeli odtud, meč rozlišování je velmi dobrým nástrojem a pomocníkem.

Bolest z následků vlastních omylů a studium duchovní literatury stejně jako kontakt z duchovně pokročilími lidmi jej ostří. Adept se nemá stát paranoidním a žít ve strachu z mocných tohoto světa, ale má ostře rozlišovat co je mu servírováno pod nos zvenčí a vlastní vnitřní motivy a pohnutky. Materialisté propagují své přesvědčení dost tvrdě a dogmaticky, není tedy důvod proč by měl duchovní člověk být sentimentální a poddajný. To co je dnes považováno za normální je ve skutečnosti čisté šílenství. Používej tedy meč rozlišování, nenech si jej ztupit ani ukrást. Nepodléhej trendům a sociálním tlakům, které tě chtějí jen stylizovat do role člena stáda jdoucího čím dál rychleji opačným směrem než je tvůj cíl. Buď sám sebou ! To je dnes důležitější než kdy jindy. Změň svou nevědomost v moudrost.

 Samsára je džungle, zahazovat meč a všechny objímat je moudré až venku. Článek sem napsal hlavně pro sebe / tak jako si třeba uděláte uzel na kapesníku, když nechcete zapomenout/, ale budu jen rád když i někoho dalšího třeba přivede k lehkému zamyšlení. Místy jsem byl možná tvrdý, ale sdělení je naléhavé.