"Když jsem po realizaci JÁ otevřela oči, uvnitř i vně panoval mír. Věděla jsem, že jsem JÁ, a když říkám slovo JÁ, tímto JÁ míním božské JÁ.

I když jsem se dívala kolem, přesto tu nebyl nikdo, kdo by se díval, slyšel. I když jsem mluvila, ve skutečnosti jsem nemluvila. Spánek, bdění i sen byly přítomny, ale božského JÁ se nijak nedotýkaly. Cokoliv jsem dělala, bylo bez konatele. Není zde žádné prohřešení ani svatost, žádný spánek ani bdění, přetrvává pouze stav trvalého samádhi. Ať dělám cokoliv, jsem pořád ve stavu sahadža samádhi.

Pokud je zde mysl, je tu i svět. Když mysl zmizí, zmizí i svět a tělo. Není tu nic kromě JÁ, a to nemá jméno ani formu. Je nepřetržitým mírem. Jsem navždy šťastná. Jsem vším. Nejsem tělem. Nemám žádné tělo, není tu strach. Jsem nehybná. Cokoli dělám je v nehybnosti. Všechno je velkou prázdnotou. Jak můžu popsat JÁ slovy? Není světlem ani tmou. JÁ je JÁ, a to je vše. Celý nervový systém je naplněn klidem. Vše je mír - JÁ. V žilách mi místo krve proudí láska a klid. Vstoupila do mě obrovská síla.

Vše je pouze JÁ, nic se nenachází mimo JÁ. To je moje zkušenost, která je nevratná. Zářím jako JÁ a není tu ani náznak pochybnosti. Bez mého vědomí JÁ zabilo já.

I když je moje zkušenost JÁ neměnná, někdy tu vyskakuje vědomí těla i světa. Nemám zájem udržovat tělo naživu a často upadám do stavu naprosté absorbce JÁ, kdy vědomí těla i světa zaniká. Tělo je pro mě nepotřebná přítěž. Když se objeví otázky udržování těla, anebo když cítím nesnesitelnou bolest, nořím se do JÁ. Někdy jsem vtahována hluboko do JÁ. Při těchto příležitostech zavírám oči. Pozornost směřuje přímo dovnitř, kde se vynoří pocit, který lze přiblížit slovy - zaklapnutí. Nemohu popsat tento proces, protože ten, kdo nerealizoval JÁ tomu stejně nikdy neporozumí.

Existuje několik stupňů absorbce, do kterých se dokážu ponořit. V prvních několika stupních dochází k částečné ztrátě vědomí těla. Tělo je pociťováno jako kus kamane. Všechna bolest a smyslové vjemy se ztratí, ale dokážu slyšet to, o čem se lidé baví a snadno s nimi dokážu i mluvit. Je relativně jednoduché otevřít oči a vrátit se zpět k vědomí těla. Pokud se ale nořím hlouběji, návrat je mnohem náročnější. Prožívání míru, blaženosti a vnitřní spokojenosti je však stejné, ať jsem absorbovaná v JÁ nebo ne. Někdy se může zdát, že se zlobím nebo jsem smutná, ale je tomu tak pouze v očích druhých. pro mě jsou to pouze emoce, které se vynořují a hned zase mizí na plátně nekonečného JÁ. Po pravdě řečeno neprožívám klid, ale jsem jím. Jsem tím klidem.

Jsem pouze zrcadlem, které odráží projev toho, co se děje kolem. Když se na mě lidé trochu zlobí, pak já se zlobím mnohem víc. Když mi projevují aspoň trochu lásky, vrací se jim ode mne láska mnohem silnější. Vzdálenost vůbec nehraje žádnou roli. Nevybírám si, koho mám mít ráda a koho ne. Láska mnou odevzdaná závisí na intenzitě lásky přijaté.

Před realizací jsem často upadala do samádhi. Při vcházení a vycházení ze samádhi jsem si uvědomovala, že Srdeční centrum se nachází na pravé straně hrudníku. Přesto, od realizace vím, že Srdce není umístěno v těle. Srdce je JÁ a to je nehmotné. Když mysl umře v Srdci, smrt je trvalá. Nikdy se už nevynoří. Před realizací jsem často vnímala, jak myšlenka já putuje nahoru a dolů, ze Srdečního centra do hlavy. Když jsem zavřela oči, myšlenka já se vracela do Srdce, ale jen co jsem je otevřela, myšlenka já okamžitě pospíchala do mozku. Když se myšlenka já vrátila do Srdce nenávratně, ucítila jsem v něm sevření a pocit neprodyšnosti. Měla jsem pocit čehosi pichlavého, jakoby mi v okolí Srdečního centra proběhly stovky mravenců. Když myšlenka já nakonec umřela, bodavý pocit se ztratil a nahradila ho záplava volnosti, otevřenosti, klidu a míru. V tu chvíli jsem věděla, že myšlenka já je navždy mrtvá."

Po jednom rozhovoru Šrí Lakšmany s hledajícími Šaráda uvedla: "Dnes mělo mnoho lidí velké pochybnosti. Swámi všem odpovídal jako zrcadlo. Každá jeho odpověď odrážela stav mysli tazatele. Jak jsem vše poslouchala, věděla jsem, že otázky nebyly kladeny účelově a odpovědi neodrážely pravdu, protože ta je za slovy. Vyslechla jsem vše a věděla jsem, že žádné nejsou pravdivé, ani ty Swámiho. Slova nejsou skutečností, nikdo z nás tady není skutečný, nic kromě JÁ není skutečné."