Z domova i ze světa Je příjemné vědět, že také v sousedních zemích to jaksepatří žije. Nedávno ke mně spletitými cestičkami doputoval kontakt na čarodějnici žijící v Polsku, která je zasvěcenkyní alexandrijské tradice a podniká u našich severních sousedů celou řadu zajímavých pohanských aktivit. Jmenuje se Ennena (27 let), bydlí přímo ve Varšavě a já mám tu velikou čest vám ji představit prostřednictvím následujícího rozhovoru.

Můžeš prosím napřed sdělit několik základních informací o sobě?

Odpovím tak, jak na podobné otázky odpovídá většina čarodějnic. Jsem docela obyčejná osoba. Mám zaměstnání a jsem občankou dodržující zákony. Stejně jako většina čarodějníků si ráda přečtu dobrou knížku, podívám se na dobrý film, dobře se najím nebo si užívám ostatních potěšení, která život nabízí.

Díky. To pro mě není žádné překvapení a počítám, že to nebude nijak převratné pro většinu čtenářů. Jaké knihy nebo filmy máš ráda, když už jsme u toho. Na jakou hudbu ráda tancuješ?

Mám ráda věci o sociologii, studiu kultury nebo o problematice rovnoprávnosti mužů a žen. Když jsem hodně ve stresu, čtu cestopisy. Mám ráda knihy o Japonsku. Tak jako většina čarodějnic mám ráda fantasy, scifi a samozřejmě knihy o čarodějnictví. Mám hodně ráda knihu What Witches Do (vyšlo v češtině jako Čarodějství dnes, pozn. aut.), protože se z ní dá docela dobře vyčíst, o čem vlastně čarodějnictví je. K mým dalším oblíbeným patří Wicca: The Old Religion in the New Millenium od Viviany Crowleyové i knihy o méně tradičním čarodějnictví: The Spiral Dance od Starhawk a Book of Shadows od Phyllis Currott. Taky můžu knihy o starých náboženstvích všeobecně.

K tanci si vybírám jak přiblblé hitovky z osmdesátých let, tak třeba hudbu arabských břišních tanců nebo hudbu bhangra.

A fimy se mi líbí asi takové, jako se líbí všem. Nebo aspoň myslím. Almodovar, Greeneway, Lynch a tak. Zrovna si procházím obdobím obliby asijských filmů.

Jak ses vůbec dostala k Wicce? Co jsi pro to musela udělat?

O Wicce jsem se poprvé dozvěděla přes internet. Ty webové stránku už neexistují, řekla bych. Zezačátku jsem byla velmi eklektická co do přístupu. Četné rozhovory s ostatními zájemci mi postupně ukázaly cestu až k britské tradiční Wicce. Jelikož v Polsku nejsou žádné coveny, musela jsem odcestovat do zahraničí. Sehnala jsem práci v Británii a hned první coven, který se mi podařilo kontaktovat se ukázal být dokonalou volbou. Mám silný pocit, že v tom má své prsty Bohyně.

Jsi gardnerovská nebo alexandrijská kněžka? Jak vnímáš rozdíly mezi těmito dvěma tradicemi?

Patřím do alexandrijské tradice. Ale mimo jiné i vzhledem k tomu, jak dlouho do ní patřím, tak o rozdílech nedokážu říct mnoho. Dokonce jsem jednou na nějakém webu četla, že rozdíl je v tom, že alexandrijská tradice používá více kadidla. Teď vážně, myslím, že tyto dvě tradice dělají podobnou práci pro stejný záměr.

Vím od tebe, že se ve Varšavě po nějaký čas vyskytovala wiccanská velekněžka. Bylo to někdy v létě 2004, pokud si to pamatuju dobře. Jak reagovala varšavská scéna?

Byla to senzace! Lidi očekávali výcvik a chtěli se od této osoby naučit co možná nejvíc, aniž by však zároveň nutně toužili po iniciaci jako takové. Brzy se začala situace zhoršovat. Lidé začali být nepřátelští, těžce ztráceli své iluze a šířily se pomluvy. V té době jsem byla v Anglii, takže jsem o většinu přišla. Myslím, že to byla pro všechny zúčastněné neobyčejně poučná zkušenost.

Proč myslíš, že lidé reagovali tímto způsobem?

Myslím si, že lidé, kteří se zajímají o pohanství jsou obvykle individualisti. Každý má svou vlastní osobnost. Jejich tématem je často moc a současně chtějí i nechtějí být členy skupiny. Často mají problémy s autoritami všeho druhu. Jsou také velmi zranitelní. Dovedeš si jistě představit, jaké to je být v pozici "opravdového Wiccana", kdy se na tebe lidé dívají s úctou a závistí zároveň a očekávají, že je budeš vyučovat, avšak autority odmítají. Takové situace se zvládají velmi obtížně.

To mi připadá neuvěřitelně zajímavé, ačkoliv do velké míry přirozené. Rozsvítilo se mi ale nejedno světýlko, vážně. Ten scénář mi rozhodně není zcela nepovědomý. Jak vlastně vypadá pohanská scéna v Polsku? Má nějaká výrazná specifika?

V Polsku je dobře zavedená hlavně slovanská scéna. Tři slovanské organizace jsou zaregistrovány u Ministerstva vnitra jako náboženské společnosti s právní subjektivitou. Slovanské společenství je velmi variabilní a vydává dokonce několik časopisů. Organizují také veřejné rituály. Někteří lidé jsou čistě rekonstrukcionisté a jiní mají tendence k modernějšímu pojetí. Slované si u nás říjaí "rodzimowiercy", což se dá přeložit do angličtiny jako "Native Believers" (jsem si jistá, že existuje přesný ekvivalent v češtině)(neexistuje, pozn. aut.), čímž se vymezují od "novopohanů".

Novopohané nemají žádnou organizační strukturu. Jsou to new age pohani či druidové, někteří z nich mají čilé kontakty s OBOD (druidský řád v Anglii, pozn. aut.). Někteří jsou osamělí rekonstrukcionisté nebo působí ve skupinách, které obnovují staré obyčeje. Najdeme samozřejmě i eklektické čaroděje nebo ty, kteří hledají vstup do wiccanského kněžstva. Společenství je mladé a individualistické. Existuje celá řada různých diskuzních skupin a dokonce i "internetových covenů" stejně jako mnoho setkávání v reálu, ale většina lidí má vůči veřejným rituálům předsudky. Většinou říkají, že je to příliš osobní. Tím pádem tu existují jak malé skupinky dobrých přátel, kteří spolu dělají eklektické rituály, tak i větší skupiny, které sedávají u ohně, povídají si a kalí pivo.

Zdá se, že Polsko je Čechám v mnoha ohledech podobné. Máš ponětí, kolik je v Polsku pohanů?

Tak to je těžká otázka. Co vlastně znamená "pohan"? A od jaké úrovně zájmu lidí chceš toto slovo používat? Slované říkají, že jich samotných je něco okolo tisíce. Když pomineme slovany, máme tu pak skupinu čtyř až pěti set lidí, kteří se vyskytují na všech možných fórech a internetových skupinách, ale netroufnu si odhadnout, co je to za lidi.

Víš něco o dalších Wicca v Polsku?

S jedinou výjimkou nevím o nikom, kdo by žil tady v Polsku natrvalo.

Jaký očekáváš vývoj polské Wiccy?

Za několik let se tu jistě objeví další lidé, kteří budou moci založit coveny. Je to zcela nevyhnutelné. Předpokládám také, že i další odejdou na čas do ciziny a vrátí se jako čarodějnice. Je to jako lavina. Jeden kamínek, dva kamínky a najednou už to nejde zastavit.

Co vlastně teď děláš pro pohanské společenství?

Mám stránky velmi podobné těm Zahradovým (http://www.wicca.pl pozn. aut.). Moderuju dvě diskusní skupiny. Jedna se zabývá čistě tradiční Wiccou a druhá, která je mimochodem mnohem méně úspěšná, se zabývá pohanstvím obecně. Čas od času organizuju různé dýchánky, takže lidé se spolu můžou seznamovat. Zbytek je na ostatních. Snažím se dát lidem možnost, aby poznali jeden druhého a něco se naučili. Odpovídám na otázky (některé e-maily, které dostávám, jsou vskutku prapodivné a z údivu už prakticky nevycházím) a půjčuju knížky. Jelikož mám stránky, čas od času mě kontaktuje tisk. Ráda bych dala samozřejmě žurnalistům možnost vyváženého a pokud možno pozitivního pohledu na pohanství, ale to zajímá jen skutečně málokteré z nich. Ale jsou i nějaké ty výjimky.

Nedávno jsem začala komunikovat se slovany a lépe je poznávat. Jsem ráda, když vidím na obou stranách toleranci. Doufám, že "rodzimowiercy" a "novopohané" budou navazovat více takových kontaktů, neboť vím, že mají obě skupiny mnoho společného.

Máš v tomto ohledu ještě nějaké další plány?

Jsou určité hranice v tom, co můžeš dělat pro ostatní. Pokud se jedná o spiritualitu, domívám se, že lidi by měli dělat víc práce a ti, kteří mají zkušeností víc, je mohou tu a tam trochu popostrčit, ale nemohou za ně udělat všechno. Mým pravidlem je, že nikoho neobracím na víru a výcvik zásadně nenabízím. Stejně by to nebylo oprávněné. Na to abych někoho vyučovala nejsem sama dost pokročilá.

Budu určitě nadále komunikovat s různými lidmi, organizovat setkání a dávat lidi dohromady. Někteří si již vytvářejí okruhy přátel, se kterými se na mých dýcháncích potkávají, takže ve svých aktivitách rozhodně nepolevím. Budu prostě dělat to, co už dělám teď. Po nějakém čase budu mít dost znalostí a zkušeností, abych založila vlastní skupinu. Mohla bych mít studijní skupinu o čarodějnictví a za pár let vlastní coven, ale to je opravdu jen hudba budoucnosti.

Jak vypadají tvá setkání?

Jsou to takové konverzační večery. Někdy vedou dobrovolníci či pozvaní hosté přednášky na různá témata, po kterých obvykle následují diskuse. Jsou také mezi námi muzikanti, kteří nás občas zabaví hudbou. Napříšte plánuju promítání fimu Wicker Man. Vřele doporučuji (netřeba, pozn. aut.). Nebudeš litovat. To je skutečně pohanský film.

Spolupracuješ také s PFI?

(Pagan Federation International, pozn. aut.)

Byla jsem členem v roce 1999. Myslím ale, že je to celkem zbytečné, když je společenství takto mladé a roztříštěné.

Byla jsi někdy v Čechách?

To bych řekla. Když jsem byla malá, jezdívala jsem s rodiči na českou stranu hor. Mám velmi pěkné vzpomínky ze zimního táboru ve Vrchlabí. Bylo mi tenkrát šestnáct, takže si jistě umíš představit, jak jsem si to užívala. Byla jsem i v Praze a autem jsem projela Čechy několikrát křížem krážem.

Co si o naší zemi myslíš?

Samé dobré věci! Praha je naprosto úžasná, plná života a má také krásné okolí. Malá města jsou v Čechách kouzelná. Jídlo je fajn a o pivu ani nemluvím.

Tak jako většina poláků mé generace mám nejsilnější dojmy z českých krátkých animovaných filmů (Líbí se mi víc Krteček, než třeba A je to, ale je to samozřejmě otázkou osobních preferencí. Nebudu se zlobit, jestli třeba zrovna ty dáváš přednost A je to před Krtečkem.) (Ajeťáci vedou, pozn. aut.), které pěstují lásku k Čechám v našich dětech už od útlého mládí.

Je něco, co by jsi chtěla touto cestou vzkázat pohanům a čarodějům Boiohaema?

Nejste v tom sami, lidičky! Podle toho, co jsem se zatím dozvěděla od okouzlujícího autora stránek Wiccangarden, vaše situace dokonale kopíruje situaci v Polsku. Z toho, co jsem se dočetla o začátcích pohanských společenství po světě se zdá, že je to všude podobné.

V úvodním poučení (které je součástí iniciační ceremonie, pozn. aut.) najdete slova, která tuto situaci vystihují dokonale. "Své ideály udržuj v dokonalé čistotě. Vždy o ně usiluj. Nechť tě nic nezastaví ani neobrátí." Nezáleží na tom, jakým jazykem mluvíte, kde jste se narodili, jaké máte zaměstnání, jestli je okolo vás tisíc učitelů nebo vůbec žádný. Vždy budeme ono volání následovat a nic není nemožné. Je úplně jedno, co dělají ostatní nebo co si o nás myslí. Nakonec jste to vy, na kom nám nejvíc záleží.

Samozřejmě když jsme teď v té Evropské unii, spousta věcí je tóóólik jednodušších. ;-)

Děkuju moc za tvá vřelá a povzbudivá slova.

Moment, můžu se taky na něco zeptat?

Jasně.

Co znamená "Zahrada"?

Totéž, co v "garden" angličtině.

Aha, polsky tedy ogród. Zagroda totiž znamená v polštině výběh pro zvířata.