Vysvětlivka: "Bod spojení" dona Juana - čaroděje (indiána, člověka vnímajícího a vědoucího), je totéž, jako naše "změněné" vědomí, meditační vnímání a tak...

---------------------------------------------------

Don Juan se při různých příležitostech pokoušel nějak pojmenovat svoje poznání, aby mi je usnadnil. Měl dojem, že nejpříhodnější název je nagualství, avšak tento výraz je velice nejasný. Říkat mu jednoduše "poznání" je naopak příliš mlhavé a "čarodějství" je zas vulgarizující. Termín "mistrovství záměru" je příliš abstraktní a "hledání absolutní svobody" zas moc dlouhé a metaforické. Protože nebyl s to najít příhodnější označení, nazýval je nakonec "čarodějstvím", i když připouštěl, že tento název není správný.......

.... Potom mluvil o lidech dávných dob. Člověk minulých věků prý věděl rovnou a přímo, co má dělat a jak nejlépe to dělat. Ale protože si vedl tak dobře, začal se u něj rozvíjet pocit jáství, který v něm vzbudil dojem, že umí předvídat a plánovat činnosti, jež je zvyklý vykonávat. A tak se objevila představa individuálního "já". Indivi­duálního já, které pak začalo diktovat, jakou povahu a rozsah má mít činnost člověka.

A jak pocit individuálního já sílil, člověk ztratil svoje přirozené spojení s tichým poznáním. Člověk dnešní doby je dědicem tohoto vývoje, a proto se ocitá tak beznadějně daleko od zdroje všeho, tak­že jediné, čeho je schopen, je vyjadřovat své zoufalství násilnými a cynickými skutky sebezničení. Don Juan tvrdil, že příčinou lidské­ho cynismu a zoufalství je ta troška tichého poznání, která nám ještě zbyla a která dělá dvojí: dává člověku tušit jeho pradávné spojení se zdrojem všeho, a za druhé, dává mu pocítit, že bez tohoto spojení nemá žádnou naději na klid a mír, uspokojení a dovršení.

Připadalo mi, že si don Juan protiřečí. Upozornil jsem ho, že mi kdysi říkal, že pro bojovníka je přirozeným stavem válka, boj, a že mír je vlastně nenormální. "To je pravda," připustil, "jenomže pro bojovníka válka neznamená skutky individuální nebo kolektivní hlouposti ani svévolné násilí. Válka je pro bojovníka absolutní boj proti tomu individuálnímu já, které člověka připravilo o jeho sílu."

Don Juan pak oznámil, že je čas, abychom si ještě něco řekli o ne­lítostnosti, která je nejzákladnějším předpokladem čarodějství. Ča­rodějové prý odhalili, že každý pohyb bodu spojení znamená vzdá­lit se onomu nadměrnému zájmu o individuální já, který je tak příznačný pro moderního člověka. Čarodějové prý věří, že právě poloha bodu spojení dělá ze současného člověka vraždícího egoistu, tedy bytost, která je absolutně ponořená do představy o soběsamém. Protože člověk ztratil naději, že se kdy vrátí ke zdroji veške­renstva, hledá útěchu ve svém sobectví. A tím se mu daří fixovat bod spojení přesně v té poloze, která bude navěky udržovat jeho představu o sobě samém. Lze tedy bezpečně tvrdit, že každý pohyb bodu spojení mimo jeho navyklou polohu vede k pohybu, který se vzdaluje od lidské sebepředstavy, od sebezrcadlení, a od jevu, který s tím souvisí, od lidské sebedůležitosti.

Don Juan popsal sebedůležitost jako sílu, kterou vytváří lidská představa o sobě samém. Znovu vysvětloval, že právě tato síla udržuje bod spojení pevně v té poloze, kde v současné době je. Proto také nápor bojovníkovy stezky sesazuje sebedůležitost z trůnu. A všechno, co čarodějové dělají, směřuje k dosažení tohoto cíle. Čarodějové prý demaskovali vlastní důležitost a zjistili, že je to sebelítost, která se maskuje jako něco jiného.
Nezní to zrovna pravděpodobně, ale je tomu tak. Sebelítost je skutečným nepřítelem a zdrojem lidské ubohosti. Bez určitého množství sebelítosti by si člověk nemohl dovolit být tak důležitý sám pro sebe, jak je. Jakmile se však jednou zapojí síla vlastní důle­žitosti, začne nabírat na hybné energii. A právě tato zdánlivě nezá­vislá přirozenost sebedůležitosti jí dává falešný pocit hodnoty.

Za normálních okolností by mi jeho vysvětlení připadalo nesro­zumitelné, ale teď se mi zdálo naprosto přesvědčivé. Vzhledem k dualitě, která ve mně stále přetrvávala, se mi však zdálo poněkud zjednodušující. Don Juan zřejmě svoje myšlenky i slova směřoval k určitému cíli. A tím cílem jsem byl já v normálním stavu vědomí.

Čarodějové jsou prý absolutně přesvědčeni o tom, že pohybem svého bodu spojení z obvyklé polohy dosahujeme stavu bytí, který se dá označit pouze jako nelítostnost (stav bez lítosti a lítostivosti - zjednodušeně, pozn w-o). Čarodějové vědí na základě své praktické činnosti, že jakmile se jim pohne bod spojení, rozpad­ne se i jejich vlastní sebedůležitost. Bez obvyklé polohy bodu spoje­ní nemůže dále přetrvávat jejich představa o sobě samém. A bez silného zaměření na tuto sebepředstavu pak k sobě ztrácejí soucit a s ním i vlastní důležitost. Čarodějové, vysvětloval don Juan, tedy mají pravdu, když říkají, že vlastní důležitost je pouze převlečená sebelítost.

"... Pro čaroděje není nelítostnost krutostí. Nelítostnost je opakem sebelítosti a vlastní důležitosti. Nelítostnost, to je střízlivost."