Zatímco úřední prameny k porýnské heretické spiritualitě, které obsahují zavrhující papežské buly, listy biskupů a inkviziční protokoly, jsou známy již delší dobu a byly naposled vydány A. Patschovskym (viz níže – literatura), dostaly se prameny literárně-duchovní provenience do popředí zájmu badatelů až v posledních dvaceti letech.

Jedním z nejpozoruhodnějších svědectví zápasu o hledání nového pojetí duchovního života z počátku 14. století je právě traktát „Sestra Katrei” čili „O duchovní dceři zpovědníkově”.

Nejedná se o naučně-vdělávací traktát zachycující stylizovaný rozhovor mezi učedníkem a mistrem či mezi duší a Bohem, jak to bylo v této době a v tomto druhu písemnictví obvyklé, nýbrž  jde o živý dialog mezi zpovědníkem a jeho duchovní dcerou, jemuž kromě velké spekulativní hloubky nechybí i jistá fabulace a dramatičnost.

Dialog vznikl praděpodobně ve Štrasburku či jeho okolí kolem roku 1320 krátce po tamním pronásledování bekyň. Anonymního autora tohoto traktátu je třeba hledat mimo klášterní prostředí etablovaných řádů spíše v osobě, která stála blízko tehdejší přísně asketické a k určité herezi nakloněné skupině bekhardů „dobrovolné chudoby”, o níž se zmiňuje list štrasburského biskupa z roku 1317 a později se o ní pojednává v inkvizičním protokolu Jana z Brna z roku 1330 ve vztahu k jejich domu v Kolíně nad Rýnem. Autorem mohl být vzdělaný laik, nebo dokonce osoba z řad duchovenstva, které se k těmto skupinám připojovaly.

Traktát byl určen umírněným kruhům bekhardské a bekyňské spirituality, a měl představovat určitou  teoretickou základnu k praktikování jejich chudoby a radikálních forem zbožnosti, aniž chtěl však dojít ke konfrontaci s církevní naukou. Kromě těchto prvků „alternativní” spirituality nacházíme v tomto dialogu určité působení františkánských ideálů chudoby, pojímané v jeho původní radikálnosti, ale zejména silný vliv mystické spekulace mistra Eckharta, který v letech 1313 až 1322 sídlil jako generální vikář dominikánské provincie Teutonia právě ve Štrasburku. Nejde tu však o nekritické přejímání, ale o samostatný způsob zpracování jak myšlenek Eckhartových, tak i jeho staršího spolubratra Dietricha z Freiberku. V pojetí svobody je dialog blízký duchovním myšlenkám díla „Zrcadlo prostých duší” (Miroir des simples âmes) valonské mystičky a bekyně Margarety Poretové, upálené roku 1310. V dialogu nicméně nacházíme i určitou tendenci: chce ukázat možnost duchovní převahy laika nad řádovým duchovním (navíc ještě ženy nad mužem), chce emancipovat určitou hereticky zbarvenou laickou a zvláště ženskou zbožnost od uzavřených forem stávající církevní religiozity, a měl proto posloužit k ospravedlnění a zhodnocení nových forem “alternativní” spirituality vůči převládající praxi.

Ve své první části traktát popisuje praktickou cestu k dokonalosti a vnitřnímu osvobození v celé své radikálnosti, v druhé části pak tyto dosažené stavy reflektuje a představuje své mysticko-spekulativní náhledy a posléze i názory eschatologické.

Traktát je příbuzný eckhartovským legendám a v jistém ohledu je velmi blízký zejména legendě „O jedné dobré sestře a o dobré rozmluvě, kterou měla s Mistrem Eckhartem”, vyprávějící o tajemné ženě, která vyhledá mistra a dává mu duchovní naučení plná hádanek, jinotajů a mystických alegorií (viz Quint, s. 443 a Pfeiffer II, s. 625). Dialog má sice určité legendistické prvky (neznámá žena, která odkudsi přichází a kamsi zase odchází, tři dny je v extázi, skrývá svou totožnost, dosahuje vysokého mystického poznání a hlásá neobyčejné hluboké myšlenky atd.), ale svou vypravěčskou formou, živým rozhovorem, výměnou rolí jeho účastníků a popisem konkrétních událostí a postav navozuje téměř dokonalý dojem skutečnosti.

Starší bádání i některé rukopisy připisovaly tento traktát přímo mistru Eckhartovi; sestra měla být jeho duchovní žačkou, zpovědníkem sám Eckhart. Dialog je znám pod zavádějícím názvem „Sestra Katrei” na základě mnichovského rukopisu, který byl vydán Pfeifferem mezi Eckhartovými texty roku 1857 i s nadpisem: „To je sestra Katrei, dcera mistra Eckharta ze Štrasburku”. Tento název mohl být v průběhu 14. století Eckhartovi připsán, aby získal na závažnosti, anebo přímo podsunut někým z literárního okruhu „božích přátel” (viz Rulman Merswin), což bylo typickým znakem této literatury. Traktát byl kolem roku 1350 přeložen pro svou závažnost do latiny a rovněž spojen s Eckhartovým jménem k roku 1310; tato redakce se však nedochovala. V letech 1463, resp. 1471 byl zpětně přeložen do němčiny. Tento dialog znal i Jindřich Suso, protože z něho převzal čtyři věty do svého souborného díla Exemplum z let 1362/63. Několik vět z traktátu ocitoval v prvním dílu „Světa jako vůle a představy” i Artur Schopenhauer. Dochoval se v poměrně velkém počtu 17 rukopisů a značném počtů zlomků. Kritická edice byla pořízena na základě nejspolehlivějšího rukopisu z Karlsruhe z roku 1472, z níž byl pořízen i tento výbor podstatných pasáží dialogu.

(Pozn redakce: Text "Sestra Katrei" začne vycházet na pokračování od 1.12.2005)

Edice:

F.-J. Schweitzer, Der Freiheitsbegriff der deutschen Mystik. Seine Beziehung zur Ketzerei der “Brüder und Schwester vom Freien Geist” mit besonderer Rücksicht auf den pseudoeckhartischen Traktat “Schwester Katrei” (Edition), Frankfurt am Main – Bern 1981, s. 321–370.

Prameny a literatura:

J. Quint, Meister Eckhart. Deutsche Predigten und Traktate, München 1963; M. Eckhart, Deutsche Werke (DW I-V), ed. J. Quint, Stuttgart 1936n; F. Pfeiffer, Meister Eckhart II, Göttingen 1906; J. Sokol, Mistr Eckhart a středověká mystika, 2. rozš. vydání, Praha 2000; VL² VIII (1992), sl. 947–950; A. Patschovsky, Straßburger Beginenverfolgungen im 14. Jahrhundert, Deutsches Archiv 30 (1974), s. 56–198; W. Trusen, Der Prozeß gegen Meister Eckhart, Paderborn – München – Wien – Zürich 1988, s. 19–61.