Tereza (a pořád nevím která) ve svém komentáři k článku Apokalypsa  a krásná planeta upozorňuje, že nesmíme zapomínat na intuici, když studujeme a cvičíme Cestu. Já ve svých článcích pořád něco vysvětluju, objasňuju a jako bych zapomínal, jak je intuice důležitá.

Měli bychom si nejdříve ujasnit, co myslíme pojmem „intuice“. Intuicí Tereza zřejmě myslí vhled, který přesahuje vysvětlitelné poznání. Budu tedy používat pojem „intuice“ v tomto smyslu - jako vhled, který je těžko vysvětlitelný slovy. Intuice je v buddhismu nejen důležitá, ale přímo klíčová.

Když jsem četl svou první knihu o buddhismu, což byl Úvod do zen-buddhismu od profesora Suzukiho, nerozuměl jsem téměř ničemu, co v této knize Suzuki vysvětluje. Ale ta kniha pro mě byla branou do světa, o jakém se mi nikdy ani nesnilo, do světa, který přímo tepe životem a který nelze slovy popsat. O takovém světě lze psát příběhy, lze vysvětlovat, jak to v takovém světě chodí, ale toto vysvětlování nemůže nahradit naši vlastní zkušenost. Když někomu budete vysvětlovat, jaké to je sedět na koni, můžete mu to trochu přiblížit, ale s opravdovou zkušeností to nebude mít skoro nic společného. Přesto může být člověk, kterému vyprávíme o jízdě na koni, okouzlen. A dokonce může chtít na koni jezdit. Právě tak jsem já byl okouzlen vysvětlováním profesora Suzukiho, co je to zen. Učarovaly mi příběhy o lidech, kteří hledali nejzazší pravdu a odpovědí se jim často dostávalo kroucení nosem, kopance nebo v lepším případě šálek čaje. Nerozuměl jsem, co to je za svět, v kterém se odehrávají takové kouzelné příběhy, ale zajímalo mě to tak moc, že jsem se rozhodl do toho světa vstoupit a zažít ho na vlastní kůži.  Tady vidíte, že to byla intuice, co mi říkalo, že ve světě, který popisoval profesor Suzuki přísně filozofickým jazykem, je možné proniknout až na dno vesmíru a najít tam sebe sama.

Když jsem se v Americe trápil s koany, v knihovně onoho zenového centra jsem našel knihu, která byla také o buddhismu, ale pojímala buddhismus trochu jinak. Byla to jiná brána do téhož světa. Otevřel jsem knihu, která se jmenovala Kruh Cesty a byla založená na učení velkých učitelů z tradice mistra Dogena. Na první straně stálo: Co to je buddhismus? Oči vodorovně, nos svisle.

Ta věta pronikla mým srdcem jako čarovný šíp a navždy tam zůstala. Co to je buddhismus? Zazen. Nemohl jsem takovou větu pochopit rozumem. Ani nejdokonalejší řečník a logik nikdy nepřesvědčí svými argumenty jiného řečníka a logika, že ta věta má nekonečnou hloubku. Rozum je tu krátký. Intuice mi říkala jasně: Ano. Koupil jsem si zafu a od té doby cvičím zazen prakticky každý den.

A tak když ve svých esejích vysvětluju, objasňuju a argumentuju, není to nic než ťukání na dveře intuitivního poznání čtenáře. Vysvětlování v buddhismu umožňuje intuici, aby se rozsvítila jako hvězda na nebi a zazářila nepopsatelným světlem. Nikdo nikdy neuskutečnil pravdu buddhismu pomocí rozumného uvažování. To neznamená, že můžeme blábolit bláboly bez ladu a skladu a čekat, že to probudí intuici. Naopak přesné, podrobné, filozofické zkoumání nejrůznějších otázek buddhismu inspiruje intuici, aby se naplno projevila.

Navíc intuice není v buddhismu něco, co si neuvědomovali už první buddhové. Moudrost v buddhismu není moudrost získaná studiem a intelektuálním rozborem súter. Moudrost v buddhismu přesahuje intelektuální poznání, a tak je spousta lidí, kteří mají problém ji dosáhnout, ačkoliv prostudovali tuny buddhistických knih. Pradžňa paramita, o kterou v buddhismu jde,  je moudrost, která přesahuje rozumové chápání. Pradžňa znamená moudrost a paramita přesahovat. Je to tedy moudrost, která není na úrovni intelektuálního poznání. Nicméně intelektuální poznání – studium súter a buddhistických učení - tuto moudrost inspiruje. Co je ovšem pilířem intuitivního poznání v buddhismu, je samotná praxe zazenu, která je vlastním vyjádřením pradžni  paramity v praxi. Čili zazen je intuitivní poznání pravdy v tomto okamžiku.