Démone, proč se vždy vkrádáš nečekaně, ve tmě a ve starostech, které se pod rouškou noci stávají tak neodbytnými a tryznivými?
Démone, proč mně odvádíš partnera, vždyť nebylo vše řečeno ani vysvětleno?
Démone, proč je má láska odmítána, spoutaná v náruči cizího člověka?
Démone, kdy se zastaví nekonečný kolotoč času, přinášející hrozivé změny, které nečekáme a na které nejsme připraveni?
Démone, proč je štěstí letmým dotykem motýlých křídel, které nestačíme zahlédnout?
Démone, proč je bolest mým věrným společníkem a stále se opakující přítomností?
Démone, z čeho bereš nekonečný příval energie, jež tě činí tak silným a mohutným?
Démone, kde je ráj mého srdce, hranice radosti a úniku do světa zářivých snů o lásce a vlídnosti?
Démone, proč se cítím osamocen v hlasité vřavě podivných jazyků a neslyšících uší?
Démone, proč mě nenecháš samotného, bez přívalu tvých nelítostných soudů a tvrdých přikázání?
Démone, proč držíš naději na samém okraji mé existence, byť viditelnou a přitom stále nedostupnou?
Démone, kdy mě propustíš ze svého království opuštěnosti a chladu, do náruče žehnajících rukou a vstřícného srdce?
Démone, kdy se čas zastaví a já se budu moci svobodně nadechnout a srovnat své kroky?
Démone, proč ti lidé, kteří zasáhnou mé srdce se tak brzy změní v ledové a chladné vládce mých zjitřelých citů?
Démone, kdy budu moci zahlédnout skutečné tváře lidských bytostí, bez necitelné masky posuzování a krutého hodnocení?
Démone, jakou cestou se vkrádáš do myšlenek, jak se činíš neviditelným a nečekaným, v hrubém útoku na chvějící se oběť tvé nenasytnosti?
Démone, tvé království je deprese a beznaděj, jaká oběť tě uspokojí a nakrmí?
Démone, pohybuješ se ve světle naší touhy a hledání, proč nacházíme jen tvůj stín na mylnících našich nekončích snah?
Démone, proč promítáš své šílené, budoucí vize, na plátno naší představivosti?
Démone, kdo je tvůj vládce a chlebodárce?
Démone, kdo jsi?