Králíček svolal schůzi. Každý ve Stokorcovém lese věděl, že Králíček by schůzi nikdy nesvolal, kdyby se nechystalo něco důležitého. Pro Králíčka byly schůze tak důležité jako med pro jednoho oranžového medvídka, který teď právě chvátal ke Králíčkovi, co mu krátké nožky stačily.

Ze svého domečku vyběhlo Prasátko. Také spěchalo na schůzi. Prasátko mělo nožky možná ještě kratší než Pú.

A Ijáček, s ocasem v puse, aby ho ve spěchu někde neztratil, skákal na shromáždění zase úplně odjinud tak rychle, že jeho zadní nohy každou chvíli předhonily přední a oslík zjistil, že vlastně utíká pozpátku.

Musel se dokonce na chvilku zastavit a všechno si srovnat v hlavě. Pak teprve zase chvátal dál.

Sysel, aby se dostal na schůzi včas, pelášil svými tunely tak rychle, že se stromy nad zemí maličko kývaly, když se při běhu otíral o jejich kořeny.

A přes vrcholky těchto kývajících se stromů se velkými skoky řítil na schůzi Tygr.

Králíček, který schůzi svolal, mezitím rozčíleně pobíhal po lese od jednoho k druhému, aby se přesvědčil, že kamarádi jsou už na cestě a že se nikdo neopozdí.

Protože všichni spěchali, pelášili, chvátali a skákali, dorazili na schůzi nejen včas, ale dokonce moc rychle! Všichni se ve stejnou chvíli srazili na lesní křižovatce a svalili se jeden přes druhého na jednu velkou hromadu.

"Myslím", odfrkl si Králíček když se zvedl a oprášil se, "že můžeme schůzi udělat rovnou tady. Pú, začni hned se svým přiděleným úkolem."

Pú vyvalil překvapeně oči: "Přidělaným?! To moc dobře neumím. Nikdy pořádně nevím, jak mám něco přidělat, aby to drželo."

"Dnes nebudeme nic přidělávat,Pú," zlobil se Králíček. "Týká se to Apríla, proto potřebuju tvoji pomoc."

Králíček si potom Púa změřil a zeptal se ho: "Víš vůbec, že je dnes Apríl?"

"Samozřejmě", smál se Pú a byl rád, že zná tentokrát správnou odpověď. "To je den bláznů, kdy si kamarádi ze sebe tropí žerty."

"Navrhuji tedy, abychom si letos žádné žerty netropili a nesnažili se jeden druhého napálit," řekl Králíček a vypadal velice odhodlaně.

"To by mohla být příjemná změna," zašklebil se tygr. "Stačí, že jsme napálení celý rok."

"Dnes je ale na řadě někdo jiný!" hihňal se Sysel.

"Opravdu?" zeptal se Pú. "A kdo?"

"Myslím, že Králíček chce napálit Apríl. Dřív, než on napálí nás!" zašeptalo Prasátko Púovi do ucha.

Pú se ke svému příteli naklonil a zašeptal: "Ale jak to uděláme?"

Králíček jim šeptem odpověděl: "Najdeš ten bláznivý Apríl a přivedeš ho sem ke mně."

"Já?" ptal se Pú udiveně.

"Musíš být ale opatrný, Pú," varovalo jej Prasátko. "Slyšelo jsem, že Apríl není nikomu podobný!"

"Opravdu?" vydechl Pú.

"Určitě", hvízdl Sysel. "Tím tě právě napálí."

"Neboj se, Pú, " ujistil Púa Tygr a poplácal ho po zádech. "Ty ho najdeš. Nikdo neví o bláznech tolik co ty."

Když ostatní odběhli do Králíčkova domku, aby připravili pro Apríl své překvapení, Pú se začal zuřivě škrábat oběma rukama na hlavě. Ale nepomáhalo to. Neměl ani nejmenší představu, kde má Apríl hledat, nebo co by měl udělat, aby ho našel.

Pak si Pú vzpomněl, že slovo blázen se rýmuje se slovem bazén. Rychle spěchal k největší vodní nádrži v celém lese - tichému jezírku u řeky. Jak se Pú opatrně snažil přeběhnout po kamenech z jedné strany jezírkového bazénu na druhý, šlápl místo na kámen na želvu a spadl po hlavě do vody.

Pú se zklamaně posadil na dno jezírkového bazénu. Nikde kolem nebyl jediný blázen.

Pú tedy začal hledat na místech, která se se slovem blázen nerýmovala.

V jeskyni našel jenom otravné ozvěny, které si dělají z lidí blázny, samy však vlastně bláznivé nejsou. Ozvěny totiž nejsou skutečné, až na to, že dělají hrozný rámus. Pú, který dobře znal Králíčka, Ijáčka, Prasátko i Sysla věděl, že z rámusu se nikdo nezblázní - většinou. A netopýry, které ten rámus probudil, žádní blázni nezajímali, ti se jen snažili vyhnat Púa ven, aby mohli dál spát. Pú se spasil tím, že se potopil do jezírkového bazénu a seděl na dně, doku rozzlobení netopýři zase neusnuli.

A když Pú strčil nos do velkého dutého stromu, najednou se na něj vyhrnula záplava žaludů, které tam zbyly z loňských veverčích zásob. Pú uklouzl a upadl a ocitl se náhle zase v jezírkovém bazénu.

Byl už dosti unavený a mrzutý. Napadlo ho, že kamarádi možná mají pravdu, když si myslí, že by právě on mohl bláznivý Apríl přivést, protože konec konců bláznovství bylo něco, s čím měl velké zkušenosti. Kromě toho si nemohl vzpomenout, že by se jeho kamarádi někdy mýlili.

Pú si povzdechl a obličej se mu trochu rozjasnil. "Asi bych měl zajít do Králíčkova domku a požádat o pomoc," řekl si. Hned ale zavrtěl hlavou. "Ne, to by bylo bláznovství. Vždyť oni se připravují, jak ten bláznivý Apríl napálí."
Najednou se Pú posadil a po tváři se mu rozlil úsměv.

"Jestli je bláznovství jít ke Králíčkovi,"vykřikl, "tak právě tam ten bláznivý Apríl najdu!"

Pú neztrácel čas a vydal se na svých nožkách, ze kterých kapala voda, okamžitě na cestu.

V Králíčkově domku už bylo na příchod Apríla všechno přichystáno.

Králíček připravil nad dveře velké vědro s vodou, aby se vylilo Aprílu na hlavu, jen co vejde dovnitř.

Prasátko stálo opodál s malým a velmi chutným šlehačkovým dortem, který připravilo podle svého oblíbeného receptu a který chtělo hodit Aprílu do tváře.

V koutě číhal tygr s pepřem, který chtěl na Apríla rozprášit a rozkýchat ho.

Ijáček držel pevně v zubech rohožku u vchodu, aby za ni zatáhl v okamžiku, kdy na ni vkročí bláznivý Apríl.

A konečně Sysel si připravil celý pytel peří, které se mělo na zmáčený, ulepený a rozkýchaný Apríl přilepit tak, aby vypadal jako obrovské kuře.

Všichni byli připraveni na všechno kromě toho, k čemu skutečně došlo.

Dveře se rozletěly, v nich stál Medvídek Pú a hlasitě vykřikl: "Apríl!"

Polekaný Králíček se pokusil zachránit Púa před padajícím vědrem vody, podařilo se mu ale jen zvrhnout si ho na vlastní hlavu, takže slepě zavrávoral. Vrazil přitom do Tygra, ten si sedl do šlehačkového dortu a nechtěně rozprášil Ijáčkovi pepř před nosem. Ijáček, držící rohožku, kýchl tak mocně, až Sysel odletěl a vysypal peří na Prasátko. Rohožka ujela Púovi pod nohama a medvídek se s hlučným žuchnutím posadil na práh.

Po chvilce ticha ze sebe Pú konečně vypravil: "Apríl je tady v domě!" Podíval se na svoje promáčené tričko a dodal: "Byl ale asi taky venku."

Všichni se začali smát. A chvíli to trvalo, než někdo vůbec dokázal promluvit.

Nakonec si Králíček otřel slzy smíchu, vzal Púa kolem ramen a řekl: "Myslím, že jsi odhalil tajemství Apríla, Medvídku Pú!"

"Opravdu?"

"Bláznivý Apríl", řval Tygr, "totiž vypadá přesně jako my!"

"A je to taky dobrá věc," oddychl si Pú.

"Proč, Medvídku Pú?" ptalo se Prasátko a snažilo se vytřást z ouška neposlušné pírko.

"Protože se můžeme smát všichni dohromady - a přitom se nikomu nevysmívat," řekl Pú. "Nebo jsem snad blázen?"

"Kdepak, Pú," řeklo Prasátko s úsměvem.

"Tentokrát ne."

Znovu se všichni rozesmáli a jejich smích se ještě dlouho rozléhal po Stokorcovém lese.