Vážení,
tento dopis píši na základě, řekněme, inspirace „vnitřního vedení“. Je mnoho slov, jak bych to mohla nazvat. Nabízím pohled a praktickou cestu, jak můžeme společně pomoci nám všem. Přátelům i
ne-přátelům manželů Tomášových i Vackových, členům i nečlenům těchto dvou duchovních skupin.
Každého, kdo nyní čte tyto řádky, se to týká – ať vědomě či nevědomě, na základě zákona rezonance (stejnorodé se přitahuje – náhoda neexistuje). Tento postup předpokládá určitý stupeň znalosti Sama sebe. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE VŠAK OCHOTA KE SPOLUPRÁCI A OTEVŘENOST VNÍMAT TO, CO JE PSÁNO, ALE TAKÉ TO, CO ZE SLOV VYZAŘUJE. Často říkám lidem, že je třeba učit se mluvit srdcem. Teď to tedy rozšířím a nabízím Vám „čtení srdcem“. Přijměme projev Vědomí Já jsem skrze Slova.
Pojďme společně prožít a naplnit „ VĚDOMÉ ČTENÍ A PSANÍ.“
Začněme nejdříve modlitbou:
Prosím, ať jsou slova naplňována Vědomím Já jsem - Duchem svatým.
Ať je přeměňována na Světlo všechna energie, která tomu brání. Děkuji
.
Provádějme nyní prakticky:
TEĎ se uvědomujeme v 8. čakře (místo čistého Světla - Vědomí Já jsem - Ducha svatého nad hlavou) a v 7. čakře.
ZÁROVEŇ otevíráme MYSL a přijímáme ji jako nástroj Vědomí Já jsem - Ducha svatého (pozornost je i v 6. a 5. čakře).
ZÁROVEŇ otevíráme SRDCE a přijímáme je jako nástroj Vědomí Já jsem - Ducha svatého (pozornost je i ve 4. čakře).
ZÁROVEŇ otevíráme břicho - SÍLU a přijímáme ji jako nástroj Vědomí Já jsem - Ducha svatého (pozornost je i ve 3. 2. a 1. čakře).
ZÁROVEŇ se uvědomíme v DUCHOVNÍM SRDCI - jsme ve vědomém stavu odevzdání, pokory a přijímání.
Cítíte?
Prožíváme ZÁROVEŇ přijímání a dávání (aktivitu i pasivitu, mužský i ženský aspekt Boha). Aktivita - to je samotný akt, že přesouváme pozornost. Pasivita je, že přijímáme to, co se v nás právě děje takové, jaké to je. Teď jsme všichni propojeni - v jediném TEĎ. (Život v Duchu je praxí - teorie je otázkou mysli, ale je jí třeba pro znalost postupu. Čtení a psaní je také duchovní praxí.)
AŽ V TOMTO STAVU jsme schopni použít mysl a slova jako nástroj nás Samých -Vědomí Já jsem - Ducha svatého. Teď přijímáme ZODPOVĚDNOST (jsme si vědomi) vyzařování skrze myšlenku (co by nástroj), slovo (co by nástroj) a čin - v tomto případě písmo (co by nástroj).
Co to teď tedy děláme? A kdo teď myslí? Kdo jsem Já?
Dostáváme se ke středovému bodu - Zastavení.
Jaká je odpověď?
Z úrovně Vědomí Já jsem - Ducha svatého (dále Vědomí Ducha) je odpověď, lépe řečeno STAV, POUZE JEDEN!
ZÁROVEŇ z hlediska vývoje každého jednotlivce je odpověď - STAV - RŮZNÝ.
Když všichni nyní vyslovíme a napíšeme JÁ, bude mít slovo JÁ stejný zvuk, vibraci, vyzařování? Co nebo kdo naplňuje toto slovo? Čím je naplněno?
Každé slovo, vyslovené či napsané, má svůj obsah, své vyzařování a my jsme autory a máme v něm otištěnu svou „pečeť“, která je u každého různá.
Jaké vyzařování cítíme, když píšu a Vy čtete tyto řádky? Co se děje v našich čakrách, či v těle? Cítíme harmonii, klid, teplo na srdci, či napětí a stažené břicho?
Bůh, Vědomí Ducha prozařuje skrze slova a my to cítíme. Ti trénovanější si to i uvědomují. Vyzařováni působí na všechny (i z psaného textu). ZÁLEŽÍ TUDÍŽ, CO A JAK JÁ PŘIJÍMÁM A VYSÍLÁM A TAKÉ, CO A JAK VY VYSÍLÁTE A PŘIJÍMÁTE.
A je tu uvědomění ODDĚLENOSTI!!!
Je tu Já jsem - Vědomí Ducha.
Je tu tělo - nástroj, který na každé čakře vysílá různé signály - dle stavu poznání a zpracování našich záznamů tohoto života a záznamů karmických (vasány a samskáry).
To vše se sčítá a formou - zvukem - hlasem - slovem - je vyzářeno do prostoru. Formou písma se opět koncentruje a předává se dál. (Nesmíme zapomenout, že mezi mnou a Vámi je ještě PC a jeho specifické vyzařování).
Už je JASNĚJŠÍ, jak složitá je domluva o tak jemných záležitostech, jako je život bytostí lidských ve Vědomí Ducha? Jak křehká je tato oblast a kolik ran můžeme zasadit a kolik obdržet? Na jak dlouhou dobu, v těchto jemných vibracích?
Prosím, udržujme mysl jako pokorně přijímající nástroj a vnímejme vibrace Ducha, které k nám touto formou, díky Bohu, přicházejí.
Co cítíme v srdcích?
Zastavme se u SLOV a užijme příkladu:
Máme slovo strom.
Mysl ze zkušenosti ví, že stromů je hodně a rozdělí je na listnaté a jehličnaté. Mysl také ví, že mezi listnatými jsou i stromy ovocné. Ovocný strom roste a v pravidelných rytmech nese plody. Mysl ví, že plodů je hodně a zná jejich jména – hrušky, jablka, švestky, třešně, broskve, meruňky, .... Ví, že jehličnaté stromy mají také plody, většinou šišky - různé druhy.
Rozdíl mezi plody stromů listnatých a jehličnatých je v tom, že většina plodů stromů listnatých může být pro bytosti lidské potravou - to taky mysl ví. A ze ZKUŠENOSTI zná ROZDÍLNOU chuť a řekněme výživný obsah těchto plodů. Je-li mysl pokorná, ví, že mnoho druhů plodů ještě nezná. Ví však, že existují. Zná jejich názvy, ale nepoznala jejich chuť. Pak se zatím spoléhá na informace o chuti od druhých - umí ji pojmenovat, ale neochutnala je!
Mysl vše roztřídí a dá tomu cedulky a obsahy (broskev - sladká, osvěžující, chutná).
Už vnímáme, co se nám nabízí za obraz? Jak souvisí slova s obsahem? Jakou funkci tu má mysl? Jakou prožitek?
Je rozdíl, když si potom povídají o broskvi ten, který o její chuti jen slyšel a ten, který ji běžně má ráno k snídani, avšak koupenou v hypermarketu nebo ten, kterému roste broskvoň na zahradě a on se o ni stará. Jak rozeznáme jednoho od druhého? Jedině vyzařováním - ostatní to ucítí, budou-li pečlivě vnímat. I ze slov to ucítíme!
Vraťme se o krok zpět. K plodům.
Hruška nikdy nebude jablkem, jablko meruňkou, meruňka broskví, broskev třešní, ...
Jsou to všechno plody, ale je třeba uznat jejich jedinečnost a zároveň si přiznat, že každému z nás chutná a prospívá různé ovoce. Všechny plody jsou však ve Stvoření ROVNO-CENNÉ. Neexistuje lepší či horší. VŠE JSOU PLODY LISTNATÝCH STROMŮ!!!
Chápeme tu metaforu? Je jasné to podobenství, analogie?
Řekněme, že džňanajoga je hrušní, bhaktijoga je jabloní, šaktijoga je broskvoní, tantrajoga je třešní, karmajoga je višní, gurujoga je meruňkou, ………………………….
Dejme tomu, že už si uvědomujeme, že patříme k nějakému stromu. Jsme jeho plodem (to je otázka minulých inkarnací - kterou stezku jsme praktikovali, k té jsme opět přitahováni, abychom došli k cíli).
Nyní to pečlivě prociťme:
Postupně si uvědomuji a přijímám, že jsem jablkem nebo jiným plodem, poté si uvědomím, že jsem ovoce, poté, že jsem součást listnatého stromu, poté, že jsem listnatý strom, poté, že jsem strom. Poté, že jsem z něčeho živ. A z čeho??? Konečně mi dojde, že jsem živ díky míze a postupně se stávám mízou - i stromem zároveň. A já jako míza oživuji všechny stromy - jehličnaté i listnaté, dokonce i keře. A jsem ukryt také v každém jadérku mého plodu. Cože? Mého plodu? Vždyť přeci já jsem ten plod! Ano, jsem jablko - mám svoji chuť, svou dobu dozrávání, svou výživnou hodnotu … a teď JSEM ZÁROVEŇ MÍZOU! A tak vím a vyzařuji, že jsem mízou, ale projev mám plodu - stromu, na kterém rostu!!!
Jsme-li tedy jogíni a praktikujeme-li některý z druhů stezky, nemůžeme čekat, my ani druzí, že se budeme projevovat stejně. To, co máme společné, jsou principy JAMA - NIJAMA, ty nám pomáhají, jak projít stezkou bez vytvoření další karmické zátěže a v Lásce (Vědomí Ducha) transformovat - rozpustit všechna pouta.
Děláme to? Právě teď? Co se děje v oblasti srdce? Cítíme stále spojení? Já ano, jak Vy?
Buddha, Ježíš Kristus, Ramana Mahariši, …. Ti všichni nám ukazovali a učili, jak být Sebou. Jak se stát MÍZOU. To, který strom - formu - jsme si vybrali, je naše rozhodnutí, naše odpovědnost.
Všechny stromy světa propojuje míza. Všechny bytosti lidské propojuje Vědomí Já jsem - Duch svatý, ukotvený v Duchovním srdci. To, jak si uvědomujeme kým jsme, se projevuje Vyzařováním řeči i v psaném slově. A je normální, než dojde k upevnění tohoto spojení se Sebou, že i vyzařování naší řeči se mění.
Prosím, nechtějme dělat z jabloní hrušky, meruňky nebo dokonce šišky. Respektujme jedinečnost a rozmanitost projevu. S ÚCTOU k SOBĚ, DRUHÝM i VĚDOMÍ DUCHA.
Cítíme To, co je skrze slovo předáváno? Teď?
O nádherném vyzařování Vědomí Ducha, které předávají také Míla a Eduard Tomášovi, Jiří i Miluška Vackovi (volím pořadí s úctou k odchodu Tomášových) a také Miloš Tomáš, nebudu diskutovat. Cítím Ho bez ohledu na vzdálenost. Zkusme si pustit jejich nahrávky. Otevřeme se vibraci, kterou vyzařují. Nehleďme na formu - otevřeme se obsahu a splyňme s Ním. Je třeba dojít až za slova a hlas. Zvuk je projevem Božím, projevem Vědomí Ducha.
Cítíte teď to rozplývání v Duchovním srdci?
Děkuji, že mi bylo dáno otevřít se a přijímat tyto dary a předávat je dál.
Vždy se budou mezi námi vyskytovat rozdílné názory. Je třeba, abychom rozlišili, zda jde o:
- záležitost karmickou
- záležitost týkající se příslušnosti k jinému stromu projevu Boha - jednoduše - jiný slovník
- záležitost právě probíhající zkoušky z umění žít v projevu bezpodmínečnou Lásku (pomáhá nám Mojžíšovo Desatero, Kristovo Milujte se navzájem, Jama-nijama – žité v úrovních myšlenek, slov i činů ) vždy podle stupně námi dosaženého poznání!!!
Pak dokážeme v projevu žít úctu a také najdeme společnou řeč - což vede k uctivým činům. A o to zde, v projevu jde. Nevytvářejme negativní příčiny pro negativní(často bolestné) důsledky. Vždyť naše přítomnost v sobě nese spousty důsledků minulosti. Transformujeme - rozpouštíme v jednom okamžiku zároveň karmu osobní, rodovou, národní, náboženskou, politickou, kontinentální, planetární, …. není toho už dost? Kolik vazeb a pout jsme vytvořili? Važme prosím slova - jsou nástrojem Boha, Vědomí Ducha. Mají velkou tvůrčí i destruktivní moc.
Co se teď děje? Stále přijímáme a vysíláme? Jsme dostatečně bdělí ke svému stavu?
Proč mezi sebou v tomto čase bojují vědomě i nevědomě dvě velmi silné Duchovní skupiny?
Odpověď: je to důsledek nastupujícího Věku vodnáře (etapa cyklu 2000 let ve 24000letém cyklu Platónského roku), kdy zastaralé principy Věku ryb (tajení, boj, patriarchát, duchovní vyvolenost) ztrácejí svou funkčnost a jsou nahrazovány novými (spoluprací, duchovní otevřeností a zesílením duchovní pomoci z jemněhmotných úrovní, rovnocenností muže a ženy - duchovní podstatou partnerství). Je třeba rozpustit a transformovat všechny negativní energie a pouta z minulých rozepří (tyto dvě skupiny už proti sobě stály několikrát v minulosti, vnímám silně období Atlantidy) na všech výše jmenovaných rovinách karmy. Proto došlo tak najednou k vyplavení nedořešených událostí, aby byly vidět a mohly se transformovat i rozpouštět. Pak bude vytvořen nový prostor na sestup pomoci z duchovních oblastí, abychom byli schopni přijímat vyšší (jemnější) vyzařování Vědomí Já jsem - Ducha svatého. Přichází velká Duchovní pomoc - milost a je třeba pro ni vytvořit prostor v nás i ve skupinách. Pomoc se projevuje například i duchovním vyzařováním dětí, bytostí do 15 let věku. Každá generace zde má v projevu svůj specifický úkol a zároveň máme všichni společný cíl. To je třeba brát také v úvahu.
Pojďme všichni společně, každý dle schopnosti svého Poznání, požádat o pomoc Ducha svatého – Vědomí Já jsem, kterým ve své podstatě všichni jsme.
Žádáme o co nejhlubší otevření se Boží pomoci a s pokorou a touhou v srdci i mysli, žádáme o rozpuštění a transformaci všech nově i v minulosti vytvořených neharmonických energií mezi těmito dvěma skupinami - na všech rovinách. Ať přispějeme k Nejvyššímu dobru a sjednocení všech zúčastněných bytostí. Ať jsou myšlenky, slova i činy naplňovány klidem a jasem Vědomí já jsem - Duchem svatým. Ne má, ale Tvá vůle se staň. Děkujeme.
Poděkování a vděčnost je cestou k rozpuštění jakékoli energie odporu, kterou v sobě odhalíme. Oběma skupinám se nabízí možnost vyjádřit vděčnost za vyplavení těchto neshod a za možnost jejich konečného dořešení. V projevu se karmické záležitosti vyplavují postupně. Vždy, když je ten správný čas. Čím víc se, jako Vědomí Já jsem, sjednocujeme – rozšiřujeme, tím „širší“ karmu rozpouštíme.
Naše Duše se inkarnovaly do prostoru Čech, Moravy a Slovenska právě pro jeho silné duchovní vyzařování. Vše začne dávat smysl, když se posuneme do nadhledu z pozice karmy národní a Vědomím se propojíme například s T.G. Masarykem, J.A. Komenským, J. Husem a hlavně Karlem IV. a pocítíme-li dosud ochranné vyzařování Svatováclavské koruny. Vejde tím do naší přítomnosti uvědomění našich kořenů a tím získáme vnitřní stabilitu a sílu. Pak máme prostor a schopnost očistit například energii válek i komunismu.
Z pohledu rodové karmy jsme vždy konfrontováni s křesťanstvím a tématem podpory či ústrků církve.
Ve spojení s osobní karmou, kdy jsme v minulých životech šli stezkami přijímajícími reinkarnaci a karmu, (a tím se můžeme nyní propojit a obdržet vedení například od Ramana Maharšiho) dokážeme dojít k poznání, že vnitřní (introspektivní) stezka je jedinou cestou a je podstatou všech náboženství.
Byli jsme inkarnováni na různých místech, sbírali jsme zkušenosti a nyní je doba, kdy začínáme zhodnocovat - propojovat - sjednocovat. V takovém měřítku jako je nám to umožněno nyní v době Vodnáře, to v minulosti nešlo. V této době je třeba také novým způsobem užívat slovo jako nástroj Boha. Je třeba přijmout minulost a přitom se poučit z chyb, které nám ukázala. A na ničem z toho nelpět, nevytvářet pouta. V Milosti a ochraně vyzařování Čech a Moravy, jak to krásně žila a cítila Míla. S krásným odevzdáním, které nám ukazoval Eduard. Jasným řádem a systematičností, kterou učí Jiří a tolerancí, kterou vyzařuje Miluška. Jsem vděčná, že jsem mohla pocítit vyzařování každého z nich - a tak vnímat různé projevy Boha - přitom Jedno Vědomí Já. Ochutnala jsem ovoce, znám jeho chuť. Ukázali mi - jak se stát mízou. Jsem mízou a tento stav upevňuji. Neulpívám na tvarech a hledám, co je za nimi. Každý jdeme svou cestou a zároveň všichni společně. Děkuji.
„Na počátku bylo Slovo“…. tehdy bylo slovo čisté, bylo od Boha a tak naplňováno Bohem - Světlem - Vědomím Já jsem - Duchem svatým. Nyní je naplňováno otisky našich nedořešených, nevědomých minulostí, naším karmickým smogem. Naší cestou je nyní Vědomí Já jsem uvolnit prostor a nechat Ho vstoupit do slov - my jako Vědomí Já jsem vstoupit do slov. To je to, co nyní společně prožíváme. To, co mě Vědomí Já jsem skrze tvar – oči Ramana Maharišiho – učilo v meditacích při letním semináři s Jiřím Vackem v krásném požehnaném místě Svatého Hostýna. V místě, které svým vyzařováním posiluje ženský aspekt Boha, v jehož vyzařování léta žila i Míla Tomášová.
Záměrně jsem celou dobu nepoužila slovo ego. Niterně cítím, že používání tohoto slova je pro mnohé zavádějící. Zároveň respektuji, že je to obecně platný pojem. Ale těch obsahů slova ego!!! V meditaci jsem žádala o výstižnou definici tohoto pojmu. Přišlo - ego je iluze oddělenosti. Zkuste meditovat na tuto větu, která je úžasným koánem. Od té doby raději pojmenovávám situace, děje, vše co brání sjednocení a zrušení oddělenosti na všech úrovních, přímo. Například stud, obava, úzkost, lenost, pýcha, vztah k rodině…. Jedině tak se zruší možnost se za pojem a slovo ego schovat a odmítat odpovědnost za to, co se nám děje a vytvářet další negativní energie.
Viděla a vnímala jsem jednoho člověka, který neustále mluvil o egu, jak je lstivé, proradné, úskočné a zlé … Mluvil o něm s takovým emocionálním nadšením, že vedle něj začala vznikat šedivá hustá energie, která stále rostla. Vytvořil si energetické zhmotnění ega a strachu z něj. V tu chvíli jsem si vzpomněla na Barbuchu z knihy Kubula a Kuba Kubikula. Strašidlo, které vzniklo ze strachu malého medvídka a které se jeho poznáváním a umenšováním strachu nakonec rozpustilo. Řekla jsem to tomu člověku a společnou prací jsme onen útvar rozpustili. Podstatu sdělení však zatím nepochopil - neslyšel, čeká ho ještě práce na sobě. Vše má svůj čas a svou cestu.
To je z mé strany vyzařování vše. Předala a převzala jsem vše tak, jak to v této fázi Poznání umím nejlépe. Vše v tomto dopisu vychází ze mě samotné. Nic jsem nikde neopisovala. Čerpám ze Zdroje, který je nám všem společný. A děkuji za to.
„Až prosím bude děkuji a děkuji bude prosím,
pak dozajista poznáte, že v Srdci Vás nosím.“
16.1.2006
Pavla Mašková
Nadhled - vědomé čtení
