Kdysi za dávných časů žil v jedné vesnici hospodář jménem Adam se svou ženou Evou. Pracovali na svém malém hospodářství, orali půdu, tkali plátno a žili spolu spokojeně. Jejich práce však byla velice těžká, museli tvrdě pracovat od slunka do slunka. Proto, když se jim narodil syn Tomáš, se Adam rozhodl, že ze svého syna vychová skutečně tvrdého chlapa, který by se s takovým těžkým životem uměl vypořádat.

Jak se rozhodl, tak také jednal. Chlapec musel odmalička těžce pracovat a dodržovat otcův přísný režim. Často se stávalo, že musel uprostřed hry opustit své kamarády a jít vyplnit otcův příkaz. Evě Adam nařídil, aby se s chlapcem zbytečně nemazlila, aby z něj vyrostl skutečně tvrdý chlap. Ale Eva si vždy našla nějaký způsob, jak dát Tomášovi najevo svou lásku. Tomáš její lásku a oporu cítil, zvláště když si k němu večer před spaním sedla, hladila ho a vyprávěla mu.

Jak šel čas, Adam a Eva stárli a ubývalo jim sil, zato z Tomáše vyrostl silný a pracovitý mladý muž.

Jednou na jaře matka náhle onemocněla. Přijel lékař z města, matku vyšetřil, ale poradit ani pomoci neuměl. Tomáš viděl maminku jak je den ode dne slabší a slabší. Jako by z ní život unikal. Rozhodl se zajít do vedlejší vsi pro babku kořenářku. Ta však také neuměla pomoci. Nešťastný Tomáš hledal pomoc po celém kraji, až mu kdosi řekl o starém mudrci, který prý již mnoho let žije sám někde vysoko v horách.

Mnoho dní putoval Tomáš po horských hřebenech, všude se vyptával, ale kde žije mudrc, mu nikdo nedokázal říci. Zoufalý seděl na úpatí jedné hory, držel si hlavu v dlaních a vzpomínal na nemocnou maminku. Celým srdcem si přál vidět ji zase zdravou a veselou. Jeho prosící srdce toužilo najít pro maminku pomoc. Už skoro ztrácel naději, když tu najednou vzhlédl a uviděl před sebou stát starého mudrce, jehož hledal.

Stařec se na Tomáše vlídně usmál a povídá: „Odpověď na tvou otázku je velice prostá.“

Překvapený Tomáš odporoval: „Vždyť já jsem ti ještě žádnou otázku nepoložil.“

„Že ne? Opakuješ si ji v duchu po celou dobu, co je tvoje matka nemocná. Tak tedy poslouchej, chlapče. Tvoje matka potřebuje balzám na duši. Protože s tvým otcem zažila příliš mnoho těžké práce, ale příliš málo lásky a štěstí. Proto její duše churaví.“

Tomáš se zajíkavě zeptal: „Co to je ten balzám na duši, kde jej mohu sehnat a kolik stojí?“ Stařec se na Tomáše vlídně usmál a všechno kolem jako by se pojednou rozzářilo.

„Pojď ke mně blíž, já ti ten balzám dám.“ Chlapec vstal a přistoupil k mudrcovi. Ten jej na chvíli pevně objal. Tomáš pocítil štěstí láskyplné náruče a slyšel, jak mu stařec říká: „Víš, každý tomu říká jinak. Jeden balzám na duši, jiný objetí, v některých krajích tomu říkají chlupáč. Ale na názvu vůbec nezáleží. Důležité je, že je to ten správný lék na nemocnou duši. Až se vrátíš domů, používej jej tak, jak ti napoví tvé laskavé srdce.“

S těmito slovy odešel mudrc zpět do hor.

Tomáš se vrátil domů a první co udělal, bylo, že pevně objal svoji maminku. A znovu při tom pocítil ten krásný opojný pocit, jako když jej objímal v horách mudrc. Tomáš pochopil, že i když dává, tak zároveň také mnoho dostává. Když viděl, že maminka vysloveně pookřála,bylo pro něho potěšením obejmout ji několikrát denně. Matka očividně ožila a během několika dnů byla zase zdravá a plná síly.

Zpráva o Evině uzdravení se rychle rozlétla po celé vesnici. Všichni se začali chodit ptát, jak je možné, že se Eva tak rychle uzdravila. Tomáš všem vyprávěl o mudrci, o balzámu na duši, o tom, jaké to bylo, když ho mudrc objal. A protože byl přesvědčen, že každý má nějakou byť jen maličkou bolístku na duši, každého obejmul. Všem také vysvětlil, že ten balzám na duši máme každý v sobě a záleží jen na nás, jestli budeme ochotni jej dát. Má však tu kouzelnou vlastnost, že čím víc jej dáváme, tím víc jej máme.

Život šel dál. Otec a syn žili vedle sebe ve stavení jako dva cizí lidé. Tomáš otce respektoval, choval se k němu uctivě, ale to, co cítil k matce, ve vztahu k otci chybělo.

Až se jednoho dne stalo, že onemocněl otec Adam. Tomáš se rozhodl, že otci pomůže. Překonal rozpaky, které cítil a otce několikrát objal. Očekával, že se otec začne uzdravovat, ale tomu bylo stále hůř a hůř.

A tak se Tomáš vydal znovu do hor na známé místo, kde se poprvé setkal s mudrcem. Když došel na místo, posadil se, přemýšlel o svém životě a začal prosit o pomoc. Mudrc se objevil za krátkou chvíli. Chlapec mu začal s úzkostí v hlase vyprávět, že objetí asi ztratilo svou kouzelnou moc, protože otec churaví stále víc a víc.

Mudrc se zamyslel a povídá: „Podívej se.“ A při tom podal Tomášovi dalekohled. Když se mladík podíval dalekohledem, uviděl svůj domov a sám sebe v okamžiku, kdy objímá svého otce. S otázkou v očích se otočil na mudrce.

„Podívej se znovu.“ řekl mudrc.

Chlapec poslechl a znovu uviděl sám sebe, ale tentokrát v okamžiku, kdy objímá matku. A najednou vidí, že kolem obou dvou září takové zvláštní krásné světlo. A i když se od sebe vzdálili, zářil každý z nich dál.

„Co to je to krásné světlo?“ obrátil se mladík na mudrce.

„Víš, právě tato záře dává objetí jeho léčivou moc. Pouhým okem však není vidět. Objetí, to je jen fyzický pohyb, obyčejné gesto, ale to, co je důležité, je stav tvého srdce v okamžiku objetí. Balzám na duši můžeš předat objetím, pohlazením, nebo jen pohledem do očí.“

„Ale co to znamená stav srdce, jaký stav srdce je důležitý? Prozraď mi to, moudrý muži.“ Prosí mladík.

„To musí každý poznat sám.“ Odpověděl stařec. „Poslouchej své srdce a nauč se myslet srdcem. Dívej se lidem do očí, protože srdcem a pohledem očí se vyjádří víc než pouhými slovy.“