V den svatého Valentýna se vždy zdálo, že jsou všechny věci vázány k druhým trochu jiným poutem než obvykle. V domku medvídka Pú na sebe všechny věci vzaly "srdečnou" podobu, hlavně proto, že Pú právě na všechna důležitá místa připevnil plstěná srdíčka. Jak kdysi vysvětlovala Sova, důležitá místa jsou taková, kde tyhle věci nejvíce překážejí a tím přitahují největší pozornost.

Pú si své dílo zálibně prohlížel. Náhle ho vyrušil tichý hlas, který nesměle volal: "Medvídku Pú!"

Pú se polekaně otočil, až vrazil nosem do plstěného srdíčka, připíchnutého na zadní stranu tvrdých dveří.

"No ne?" divil se Pú, když uviděl ve dveřích přešlapovat Klokánka. "Ahoj Klokánku!"

"Ahoj Pú," odpověděl Klokánek. "Je to plstěné?" zeptal se a ukázal na srdíčko.

Pú si opatrně třel nos. "To se ví, teď jsem si to vyzkoušel," ujistil Klokánka.

"Ale ne," řekl Klokánek. "Já se ptám na tohle srdíčko."

"Aha," řekl Pú, ale ve skutečnosti otázce nerozuměl. "Ne, myslím, že srdíčkem jsem si to nevyzkoušel."

Klokánek se na nechápavého medvídka usmál. "Vadilo by ti moc," zeptal se nesměle, "kdybychom začali mluvit o něčem jiném než o tvých plyšových srdíčkách?"

"Vůbec ne," oddychl si Pú s úlevou. "Co jsi potřeboval?"

"Chci dát mamince valentýnku," šeptal Klokánek, "ale nevím jak."

"Ani já to nevím!" zasmál se Pú, který měl vždycky velkou radost, když mohl s někým v něčem souhlasit. Ale při pohledu na Klokánka se hned přestal smát.

"Co tedy mám udělat?" pípal Klokánek a jen těžko zadržoval slzičky, které se mu draly do očí.

"Neboj se," těšil Klokánka Pú a vzal ho za ruku, "hned to zjistíme!"

Zakrátko svolali Pú a Klokánek všechny kamarády - Prasátko, Tygra, Králíčka, Sysla a samozřejmě Ijáčka - a předložili jim Klokánkův problém.

"Já myslím," špitlo Prasátko, "že u valentýnky je nejdůležitější, aby tomu, komu ji dáš, říkala: mám tě rád."

"Jasně!" souhlasil Tygr a vzrušeně poskakoval po Púově obývacím pokoji. "A musí to říkat v pěkných barvách!"

"Nádhera!" hvízdl Sysel. "Musí to být nádhera, protože když někomu říkáš - mám tě rád, tak je to také nádhera."

"A protože - mám tě rád - jsou ta nejdůležitější slova, která může někdo říct druhému," přikývl Králíček chápavě, "valentýnka by mu to měla povědět co nejlíp."

"Co si o tom myslíš, Ijáčku?" zeptal se Pú oslíka, který byl tišší než obvykle.

"Když už se mě ptáte," bručel Ijáček pomalu, jak bylo u něj obvyklé, "myslím, že to je jistě jedna z možností, jak takovou valentýnku udělat."

"Na co tedy ještě čekáme?" hulákal Tygr. "Na Vánoce?"

"Já přinesu nářadí," řekl radostně Sysel.

"Já slovník," řekl Králíček.

"Já to tu uklidím, až budeme hotovi," řeklo Prasátko.

"A já vám řeknu, co si o tom myslím, až to bude hotové," prohlásil Ijáček. "Tedy pokud to bude někoho zajímat."

Sysel vytesal z velkého kamene, který kdysi uschoval pro nějakou zvláštní příležitost, obrovské srdíčko. Bylo dvakrát vyšší než tygr, když se postavil na špičku ocasu.

"Úchvatné," řekli všichni Syslovi, když byl hotov. Nezkrotný Tygr neváhal a pomaloval srdíčko svými oblíbenými barvami, jasně oranžovou s černými pruhy.

"Báječné," vrčel spokojeně, když byl hotov.

A když pak Prasátko zametlo okolo srdíčka, vylezl Klokánek Ijáčkovi na hřbet a napsal na srdíčko, jak nejkrásněji dovedl: "Mám tě rád".

Všichni se shodli na tom, že ačkoliv to bylo napsáno velmi malým písmem, jak už to u písma bývá, nemohlo to být napsáno lépe.

Králíček přitáhl tak velký slovník, že ho musel ze svého domečku přivézt na trakaři. Dlouze v něm listoval a pak přidal celou řadu slov a vět, jako například: "Pusu na dobrou noc" a "Nezapomeň na úkoly", nebo třeba: "Sněz tu zeleninu" a jeho oblíbené: "Ty můj králíčku".

Hotové dílo bylo na pohled obrovské, dokonce úchvatné. Přátelé s ním byli velice spokojeni, dokud Klokánek po krátké prohlídce nevyjekl: "Jak ho ale dám mamince?"

Radost byla ta tam. Nikdo nepomyslel na to, jak se dostane srdíčko ke Klokanici. Poslat ho poštou nešlo. I kdyby se podařilo včas sehnat dostatečně velikou obálku, vážily by všechny poštovní známky, které by bylo nutné nalepit, ještě víc než samotná valentýnka.

Kamarádi seděli smutně v kruhu a nenapadla je žádná spásná myšlenka.

"Myslím, že jsme v koncích," vzdychl Tygr bezmocně.

"Teď je asi vhodná doba, abych vám řekl, co si myslím," oznámil Ijáček. "Ovšem pokud to opravdu chcete slyšet."

"Samozřejmě, že to chceme slyšet, Ijáčku," řekl Pú.

"Myslím," řekl Ijáček, "co jsem si myslel pořád. Tahle valentýnka je jistě jedna z možností, jak ji udělat."

"Výborně, Ijáčku!" vykřikl Pú. "To nám ohromně pomůže!"

"Opravdu?" zahýkal překvapený oslík.

"Opravdu," prohlásil Pú a svraštil obočí. "Jestli je tohle jedna z možností, jak udělat valentýnku, pak jsou určitě taky jiné možnosti!"

Všichni si vyměnili pobavené úsměvy a přikyvovali. Klokánek radostí vyskočil.

"Máš pravdu, Pú, máš pravdu!" křičel. "A já vím přesně, jaké ty jiné možnosti jsou, díky vám všem!"

Ten večer v době večeře (podle kručení v Púově bříšku) mohli být všichni svědky toho, jak Klokánek předává mamince krásnou kytici květin. "Tyhle květiny," vysvětloval Klokánek Klokanici, "říkají - mám tě rád..."

"...a říkají to v moc pěkných barvách," pokračoval Klokánek.

Tygr hlasitě vydechl a povážlivě se zakymácel na svém ocasu.

"A protože v kytici jsou ty nejkrásnější květiny, snad ti řeknou - mám tě rád - co nejlíp."

Králíček rychle řekl, že mu něco spadlo do oka, aby si někdo nemyslel, že dojetím pláče.

"Kytice je nádherná," dokončil Klokánek svůj projev, "protože říct - mám tě rád - je taky nádhera."

Sysel se hlasitě vysmrkal do pestře zbarveného šátku.

"Děkuji ti, můj milý Klokánku," usmívala se Klokanice. Přičichla ke květinám a dodala: "Lepší valentýnku jsem si nemohla přát."

Matka se synkem se objali a Tygr se naklonil k Púovi a zašeptal: "Co ale budeme dělat s tou valentýnkou, kterou jsme vyrobili předtím?"

"Necháme ji tam, kde je," odpověděl mu Pú šeptem. "Bude nám připomínat, že každý den můžeme najít nějaké "mám tě rád", když víme, kde ho máme hledat."