Rozhlížíš se z okna pozorujíce padající sněhové vločky. Bílá plocha odráží světlo všude kolem jako sluneční paprsky. Takovou sílu má záře. Pronikne a osvětlí i tu nejskrytější sklepní skulinku.
…
Obracíš se ve svých myšlenkách na dávnou minulost a spatříš tančící děvčátko, které se směje a v té sněhové obloze rozhazuje rukama. Zavřeš oči. Děvčátko se rozplyne v mléčné mlze a světlo zmizí.
…
Nenacházíš se tam, kde ses nacházel. Už nepohlížíš na vnější život. Zatáhl jsi závěsy a obklopil se čtyřmi pomalovanými zdmi. Kresby se ti však neodhalují, ani když se pokusíš otevřít oči. Oslepl jsi.
…
Druhým smyslem cítíš procházející temno tebou dosud nepoznané. Tolik se liší od noční oblohy. Nesvítí žádné hvězdy. Žádná záře. Žádná naděje. Prozřel si. Vyskytl ses uvnitř sebe samého. Nohy ti těžknou a oči pláčou.
…
Odhalil jsi skutečnost sebeneznalosti. Marně se zbavuješ toho pocitu. Bojuješ s vnitřním světem hledáním. Na Zemi jsi prohrál spoustu bezcenných bitev všednosti. Lpěl jsi na vítězství a dostavila se porážka, která dala život slepotě.
…
Konečně ses oddal. Povolil si dlaně z křečovitého sevření. Teď otvírá se tvé srdce kousek po kousku. Trhlinami bušícího svalu proniká Světlo přímo do hlubin jeho nitra. Jsi ochoten vzít jej za vlastní.
…
Mneš své oči a zvykáš si na nový přísun jasu. A hle, nástěnné kresby se ti zjevují v obrysech. Ještě jistou dobu zkoumáš o čem vypovídají. Doufáš, že přečteš z nich příběh své duše.
…
Lehce vznášející se bytost s tváří známého děvčátka tě uchopí za tvou dlaň a vyzve k tanci. Dotek v tobě vyvolá vzplanutí a nepopsatelný pocit štěstí. Pláčeš, ale společně se radujete. Jsi to ty a v tobě On.
…
Nalezené boží Světlo svítí, i když venku je tma. Nyní ho držíš ve svých rukou jako lucernu, se kterou rozsvěcuješ ostatní lampy v ulici, aby kolemjdoucí nesešli z cesty.