Neodolal jsem a v trafice zakoupil (trafikantka zvědavě koukala) zvláštní přílohu jednoho typického ženského časopisu s názvem Jak milovat a být milována. Už na obálce se rozdychtěným ženám slibuje:

„Chcete s ním zešílet touhou? Zkuste 10 našich osvědčených fíglů. Neumí to s vámi? Nevadí, 5 žhavých tipů z něj udělá skvělého milence. Nabrala jste a on se dívá jinam? Víme co s tím! Velký horoskop sexu! 4 úžasné erotické finty – naučíme vás, jak dokonale okouzlit přísného šéfa. Máte chuť ho dostat do varu? Máme na to 20 chytrých tipů! Sexy prádlo, které mu zaručeně zvýší tlak. Jak se dotýkat nahého muže, aby s vámi vzplál?“

Časopisu vévodí celostránková reklama na bylinný extrakt „ke zvýšení přirozené chuti na sex pro ženu v každém věku“. Je určen i ženám, které nedosahují orgasmu, nebo nejsou spokojeny s jeho průběhem. Účinnost se dostavuje po 30-60 minutách a reakce trvá 24-48 hodin.

No nekupte to, že? A tak jsem se s překvapením (a hrůzou, viz níže) dočetl, že se čtenářkám radí např. aby podpořily své vlny (rozumějte, dlouhé vlasy, a hned pod radou jsou zmíněny příslušné šampony, dokonce i s cenou!), aby si pěstovaly pod kůží štěstí (rozuměj, aby používaly hydratační krémy, ceny také uvedeny), aby provoněly své tělo do sametové hebkosti (reklama na parfémové pudry), aby ozdobily svou nahotu (reklama na rebelské náušnice a sadu náramků) atd. Copak ženy nechápou, že to je bezostyšná reklama určitých firem, zneužívající naivity a neinformovanosti žen?

Nad další radou jsem se začal nezřízeně chechtat: Zůstaňte přirozená, radil článek, a přitom hned přidal návod jak: „Ležíte-li na zádech, pokrčte lehce kolena, aby se vám hezky vytvarovala lýtka a stehna. Toporně natažené nohy nevypadají dobře. A pokud sedíte, nedávejte si nohu přes nohu, nýbrž držte kolena u sebe a trochu je posuňte na stranu. Vaše lýtka budou vypadat štíhlejší a lákavější.“

Jeden článek má přímo neodolatelný název („Než se otřese zem“) a dokonale manipulující podtitulek: „Viděla jste ve filmu ženu, která málem zešílela slastí při milování? Vy jste nic takového neprožila? Chtěla byste také?“

Uff. Samozřejmě se na dvou třech místech objevily i celkem racionální rady a úvahy (například: „milujte ho a nekritizujte, smiřte se s tím, že nikdo není dokonalý, slezte z velitelského můstku, vsaďte na lichotky, nebo mu ukažte, jak vás hladit, neustále se ho dotýkejte a dodávejte mu pocit, že jste stále mladá, on pak bude dělat, co vy budete chtít, naučte se odpouštět“), ale tak drobným písmem a tak upozaděně, že to rozdychtěné a všemi těmi nesplnitelnými téměř filmovými reklamami k okamžitému pomilování naprogramované čtenářky s největší pravděpodobností mezi všemi těmi titulky a fotkami neodolatelných podprsenek v bordó variacích přejdou.

„Jako můry neodbytně nalétávají na rozsvícené světlo, tak muže fascinuje ženská nahota,“ vysvětluje podtitulek jiný návod, jak milovat a být milována: „Krášlicí bojový plán jak se vyšperkovat.“

No, nevyzkoušejte si tak výborné rady, že? „Hra o bronz vrcholí, konstatuje jiný článek a dodává: Každé léto probíhá hra, při které je bronz tím hlavním oceněním. A ani řeči o tenké ozonové vrstvě či následcích slunění na tom nic nemění. Krásné opálené tělo je důkazem, že jsme si to léto prostě užily…“ Ale vždyť to je hrozná manipulace! Není to na žalobu některé pětatřicátnice, která už má rakovinu kůže? Copak tyhle časopisy nečtou dermatologové?
Pokud nazvu tento a podobné časopisy ženským bulvárem, asi nebudu daleko od pravdy. Samozřejmě si nedělám iluze o podobně zaměřených pánských časopisech, jenže při letmém pohledu na plochy trafik a stánků novin a časopisů tyhle ženské jednoznačně převládají, a ženy jsou vůči reklamě daleko méně odolné než muži.

Přitom stačí přečíst si nějaká seriózní pojednání a zájemkyně se ihned doví, že zamilovanost nevydrží, že naše představy o lásce jsou stejně bláhové, jako představy o partnerovi, do kterého se žena právě zamilovala, že se po nějaké době zákonitě zamilovanost, která se podobá duševní chorobě nebo stavu po drogách, změní ve stav dlouhodobé oddanosti (chcete-li to vědečtěji, dopamin vystřídá oxytocin).

V extrémní podobě pak stačí přečíst si kousek z nějakého románu nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinekové. Ta tvrdí, že ženská touha je nenaplnitelná, protože bezedná. Ženské tělo podle ní chce znovu a znovu, aby to jednou vydrželo natrvalo, jenže ono to natrvalo nikdy nevydrží, a je mrtvo už zaživa, protože neukojená žádost (a to je přesně to, co následuje po prolistování průměrným ženským časopisem, protože málokterá žena má na všechny ty krémy, olejíčky, emulze, voňavky, šaty a doplňky, pozn. aut.) v ženě vyvolá k tělu nenávist.

Bulvár, řeklo by se. Stačí to nekupovat. Jenže dnes už je bulvár skoro všechno! Co si pak má žena počít s podobnými radami v ženské příloze našeho nejprodávanějšího deníku?

„Lepší dva skvělé roky než dvacet průměrných,“ radí jeden takový typický článek, který se tváří jako doporučení odborníka. A nabízí řešení vztahu, který se „dostane časem do stavu, kdy připomíná rybníček na návsi, a vy najednou cítíte potřebu odhrnout žabinec, nadechnout se a nechat se strhnout dravým proudem…“ Pětatřicetiletá překladatelka Anna si uvědomuje, že „spolu s manželem mohli strávit klidně mnoho dalších let, možná, že celý život. Časem bychom si pořídili dítě, já bych byla více připoutaná a všechno by se protáhlo. Najednou jsem si uvědomila, že je mi těch let líto…“ A rozhodla se najít nový vztah a našla si přítele, se kterým byla znovu zamilovaná, jako když jí bylo patnáct let. „Už mi není dvacet, bylo mi jasné, že euforie z nové lásky vyprchá a časem najdu chyby i na novém partnerovi, ale měla jsem dojem, že jsem v něm našla svou ideální polovičku,“ uvědomuje si Anna a šla se poradit ke staré rodinné přítelkyni, která prošla koncentrákem, a která prohlásila rezolutně: „Lepší dva skvělé roky než dvacet nanicovatých!“

A aby byla pádnost článku podtržena, v rámečku jsou zmíněny i některé filmy, v nichž se hrdinka „nechá unést šarmem“ milence – například Ztraceno v překladu nebo Titanic.

Další hrozná manipulace (ve jménu zisku, samnozřejmě)! Bože, jak hluboko čtenáři nejen tohoto deníku klesli, pokud jim tohle nevadí, říkal jsem si, dokud jsem si nepřečetl dopis jedné takové postižené: „Magazín najdu pravidelně, když jej můj muž oddělí bokem od svého denního tisku.“

Pánové, kteří tenhle bulvár každé pondělí oddělíte od svého denního tisku, neměli byste si alespoň jednou tuhle ženskou přílohu (nebo nějaký ten ženský magazín) přečíst, abyste viděli a věděli, co je to za škodlivinu?

Dámy, neměly byste šmahem odmítat tak povrchní, lživé a neskrytě reklamní plátky, a nenechat si tak narušit pohodový vztah? Co oči nevidí, na tom přece nejen peněženka ušetří…

Šéfredaktorka této „kvalitní ženské přílohy“ na výtku kolegy novináře, že je kopíruje běžné ženské časopisy, soukromě přiznala, že to je vlastně cíl: přebrat těm časopisům čtenářky. Prodej pondělní MF Dnes už stoupl o dvacet tisíc výtisků.

Copak jste dámy neustálou a stále dokonalejší a nestydatější reklamou tak „zpracované“, že vám nedochází, jak jsou tyhle časopisy škodlivé? Škodlivé pro vaše zdraví, pro vaše psychiku a rodinu? Copak si neuvědomujete, že fotografie modelů jsou všechny pečlivě počítačem vyretušované a přikrášlené, jako ostatně každá (klamavá) reklama (a že žádný muž na světě nevypadá ve skutečnosti a zvláště po ránu tak, jako odpočinutý, nalíčený a napudrovaný model)? A že firmám, které na vás nakonec zbohatnou, je naprosto jedno, zda po těch imaginárních „dvou letech“ pak propláčete a promarodíte a prostěžujete si dalších dvacet let, protože všechno bude pokaženo? Potom vám skutečně nezbude, než si předplatit celou řadu těchto časopisů a se slzami v očích si znovu a znovu číst dalších 5, 10, 20 a více tipů, jak jste ho mohla dostat do varu… jen kdybyste ho měla poblíž…A budu ještě tvrdší a vizionářštější: vážení odborníci na různých těch (ne)zodpovědných ministerstvech, copak vám nedochází, že si takto systematicky vychováváme věčně neukojené, nespokojené, po krátkodobých zážitcích a každodenním vzrušení (alespoň při nakupování) nenaplněně toužící a tedy nemocné ženy?

Nebo je to naopak záměrné?!?

Pak by vás (a vydavatele ženských bulvárních časopisů a jejich inzerentů) měl už někdo konečně (jako v USA výrobce a prodejce coly, škodlivých léků, hamburgerů a cigaret) zažalovat…

Protože ženské časopisy očividně škodí. Nejen ženám.