Jihoafrická republika čelí klimatickým změnám. Tvrdě zasažen je například ostrov Marion vzdálený 1700 kilometrů jihovýchodně od Kapského Města. Na ostrově, který je součástí Ostrovů prince Edwarda, se za posledních 20 let citelně oteplilo a zároveň ubylo dešťových srážek. Pokles není zanedbatelný. Ročně tam naprší 1750 milimetrů vody místo dříve obvyklých 2500 milimetrů. "Chápal bych to, kdyby šlo o normální kolísání podnebí, ale nezdá se, že by tohle byl ten případ," podotkl Hugh van Niekerk z Jihoafrické meteorologické služby (South African Weather Service, SAWS). Niekerka šokovaly aktuální letecké záběry, na nichž nebylo možné přehlédnout masivní změny ostrovní vegetace.

Jihoafričtí vědci a vládní úředníci oznámili, že klimatické změny postihnou dříve či později celý africký kontinent. Ostrovy prince Edwarda jsou výstražným mementem.

Většina odborníků považuje emise skleníkových plynů za hlavní příčinu globálního oteplování. Za posledních 150 let se koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zvýšila o 30 procent. "Nemůže být pochyb o tom, že zahříváme klima. Sami si tak zaděláváme na pořádný problém," domnívá se expert na invazivní druhy profesor Steven Chown z Stellenboschské univerzity.

Ačkoli se na severní polokouli mění podnebí mnohem rychlejším tempem než na polokouli jižní, což vyplývá z většího průmyslového znečištění na severu, dopady jsou stále zřetelnejší také na jihu. Zejména ve vysokých zeměpisných šířkách se teplo nerozptyluje tak rychle jako v tropech nebo podél rovníku. "Jakmile se teplo dostane k pólům, kam dál by se ještě mohlo posunout? V tomto smyslu je ostrov Marion jako kanárek v uhelném dole," uvedl Dr. Guy Midgley, vedoucí pracovník Jihoafrického národního institutu pro biodiverzitu (South African National Biodiversity Institute, SANBI).

Zatímco arktické ledovce mizí v moři, vedou vlády Dánska a Kanady žabomyší spory o nově vzniklé kusy skal uprostřed moře. Kus skály má větší význam než probíhající přírodní katastrofa.

Tání ledovců bude mít globální, doposud netušené dopady na světové klima. „Jak bude vypadat klima v příštích desetiletích, o tom se nyní rozhoduje právě v Arktidě“, říká klimatolog Hans-Wolfgang Hubberten z potsdamského Institutu mořského a polárního výzkumu Alfreda Wegenera. Právě tento Institut hostil na konci března mezinárodní vědeckou konferenci pod názvem „Arctic Science Summit Week“, kde 150 vědců z celého světa diskutovalo probíhající tání ledovců a jeho dopady na faunu, floru, životní prostředí a globální klima.

„Varujeme před rapidním úbytkem ledu v Arktické oblasti a rozsáhlým táním zamrzlé půdy“, vyjádřil stanovisko vědců Volker Rachold z International Arctic Science Committee, mezinárodní vědecké organizace koordinující a mapující výzkum Arktidy. Stabilní teplota, která byla v Arktidě po staletí, se podle vědců nebezpečně zvyšuje.

Rok 2005 byl mezníkem v procesu arktických změn. Satelitní snímky ukázaly velký úbytek ledu v polárním kruhu a v srpnu 2005 se ruská loď Akademik Fyodorov stala prvním plavidlem v historii, která bez nutností lámat ledy proplula napříč polárním kruhem. Norští vědci z Norského polárního institutu nevěřili vlastním očím, když na letišti Longyearbyen na souostroví Svalbard (Špicberky), nacházejícím se na půli cesty mezi Norskem a Severním pólem, naměřili v lednu 2005 + 7,7 Celsia. Obvyklá teplota je zde v tomto období – 15 Celsia.

Lidský druh ohrožuje existenci života na Zemi. Přírodní zdroje jsou vyčerpány. Lidé jsou "tlustí, otupělí a ubozí". Svůj osud jsme si vybrali sami. "Tučná, lidská biomasa" bude tvrdě redukována. V optimálním případě by z planety mělo zmizet 90 procent populace. Stane se tak prostřednictvím pandemického rozšíření zmutovaného viru Ebola, i když vyloučit nelze ani jiné nástroje zkázy včetně sebezničení. Jedno je jisté - miliardy lidí zemřou. Drtivá většinu současníků zahyne během apokalypsy, která nás zanedlouho čeká. Nevěříte? Pak vězte, že tyto výroky nepronesl žádný blázen, mizantrop nebo fanatik, ale špičkový biolog, ekolog a nositel řady významných vědeckých ocenění, autor úspěšných publikací o herpetologii a evoluční ekologii, profesor Eric R. Pianka z Texaské univerzity (University of Texas). Pianka se svými názory vystupuje na univerzitní půdě i před váženými členy Texaské akademie věd (Texas Academy of Science). Naslouchají a tleskají mu tisíce lidí.

"Nemoce se stanou metlou lidstva. Těšme se na obrovský kolaps," vyjádřil Pianka své očekávání věcí budoucích. "Toto je opravdu vzrušující doba. Můžete žít v zajímavých časech." Ekologické zločiny moderní civilizace budou potrestány. A nezničí-li lidstvo příroda, zničí se samo. Současný stav lze v podobenství charakterizovat jako velkou párty uspořádanou během plavby luxusního parníku. Na horní palubě se všichni vesele baví. Zaslepený dav je pohlcen společenským programem a nevnímá, že loď se už začala potápět.

"Největší nepřítel, kterému čelíme, je antropocentrismus," pokračuje Pianka a popisuje představu, podle níž je člověk středobodem celého vesmíru. "Toto je běžný postoj, že všechno na této Zemi bylo dáno člověku k použití." Ale lze to obhájit? Ne. Lidé nejsou korunou tvorstva. Nejsou vyvolení Bohem. Lidský život není a nemůže být cennější než život jakékoli jiné bytosti - ještěrky, zubra nebo třeba nosorožce.

Za posledních 25 let se počet zástupců lidského druhu zvýšil o 85 procent. V současné době žije na Zemi více než 6,5 miliardy osob. Poptávka po zdrojích je obrovská. Tato civilizace se nadouvá pýchou, ale skončí v troskách. "Necítím žádné nepřátelství vůči lidem. Jsem však přesvědčený o tom, že svět by byl nepochybně mnohem lepší bez většiny z nás," argumentuje profesor. Musíme okamžitě přehodnotit své priority. Musíme donutit sami sebe ke změně. Pokud to neuděláme my, udělá to příroda za nás a zvolí si k tomu prostředky podle svého vlastního výběru. Smrtící mikroorgranismy jsou jednou z možností. Planeta Země bude očištěna. "Soudný den" přichází.

Takže se nám náš Titanic pomalu potápí a my se klidně bavíme???