Co je to vlastně “monoatomické zlato”?

   V amerických pramenech se velmi často hovoří o “monoatomickém zlatu” a je tím v podstatě míněno Eleuterium-zlato, ORME, mfkzt, shem-an-na atd. Jenže to je hrubá chyba. Jednak každý prvek v okamžiku vzniku je “monoatomický” a jen některé později vytvářejí dvou- tří- či více atomové molekuly, aby zvýšili svoji rezonanční stabilitu. Většina plynů tvoří dvouatomové molekuly,  molekula ozonu je tříatomová, molekula síry má osm atomů a tak podobně. Jestliže vezmeme pro příklad ORME (Eleuterium, mfkzt, shem-an-na atd.) bude podstatu této substance tvořit atom jehož hmotnost (atomovou váhu) odhaduji přibližně na 800-1000 jednotek, přičemž Prima materia je tvořena jedním atomem o  hmotnost asi 600-700  jednotek. Zlato, které je vždy monoatomární má atomovou hmotnost pouze 197 jednotek.   ORME či Eleuterium teoreticky vznikající  fúzí přibližně čtyř atomů zlata, je rovněž  monoatomické, ale jeho atomová  hmotnost je cca 800 jednotek. Zlato jako prvek Aurum  neobsahuje ani náhodou, takže je nesprávné hovořit o “bílém prachovém zlatu” atd. Je to něco podobného, jako kdybychom hovořili o tom, že vepřový řízek je vlastně koksem, protože oba ubsahují uhlík, protože se liší jen jinou vnější formou. Současná terminologie používána v amerických článcích způsobuje značný  informační chaos  a nerespektuje stará alchymická pravidla a názvosloví. Každý čtenář si z takových textů vyvozuje něco jiného, ale vesměs mylného. Místo používání nesprávného termínu “monomolekulární zlato”, by měl být používán termín “supraatomární prvek” s určitou atomovou hmotností. Tolik bych chtěl dodat k článku Johaniny Grove ::What is Prima Matra a dalších autorů. (http://members.tripod.com/~°the4thdimension/prima).

Zborcení časoprostoru vlivem “exotické substance”

      Alchymistům je dávno známo, že lze cestovat časoprostorovým kontinuem tak, že se jistou skupinou „exotických substancí“ aktivuje rozpad (anihilace) hmoty a uvolněná energie neelektromagnetického typu (energie Zero) vytváří rotující energetický vír otevírající tunel v časoprostoru, kterým lze cestovat v čase i do velmi vzdálených oblastí  Vesmíru.  Od technologie Montauk se tato technologie odlišuje v podstatě pouze používáním již zmíněné „exotické hmoty“, takže je i technicky jednodušší a snáze dostupná. Aktivní roli při tom hraje jednak energie uvolňovaná ze zmíněného exotického materiálu, jednak vlastní vědomí cestovatele, které určuje polohu cíle, rychlost rozevírání časoprostoru a intenzitu rotujícího paprsku energie. Matematicky ani fyzikálně tuto technologii zatím zřejmě nikdo není schopen popsat a oficiální věda tyto možnosti pohybu prostorem považuje za pouhou fantazii. První vlašťovku představuje kompilační práce Dr. Iony Millerové.

     Manipulace s prostoročasem začíná být v několika posledních letech   předmětem intenzivního studia , které inicioval  článek mexického matematika Miguela Alcubierra, uveřejněný  v květnovém čísle   vědeckého časopisu Classical and Quantum Gravity (1994).  Autor ve svém  článku   říká:

"Ukazuje se,  že časoprostor lze  modifikovat  způsobem, který dovolí kosmické lodi cestovat  libovolně velkou rychlosti pomocí čistě místní expanze prostoročasového kontinua  za kosmickou lodí a zborcením prostoročasového kontinua  před ní a to  rychlostí větší  než je rychlost světla“

   Připomíná to technologii "Warp Time" ze známých sci-fi seriálů. O několik měsíců později se objevuje další článek z pera Dr.  Michaela Spira, s titulem "Space-time Hypersurfing", ve vědeckém časopise  American Scientist, Vol. 82, stránky 422-3, z  řijna 1994. V této studii Dr. Szpir dokazuje, že ve warpovém módu se kosmická loď ve skutečnosti  vůbec nepohybuje. Alcubierrova koncepce tedy neznamená  zhroucení Einsteinovy teorie, podle níž žádný  objekt se nemůže pohybovat rychleji než světlo.Teoreticky by  zrychlení  bylo mimořádné, ale skutečná rychlost by byla nulová. Byla by to forma rychlého a snadného cestování v minimálním čase  a s minimální spotřebou energie (paliva) na to, aby se  nezbytný  kus prostoročasového kontinua  zdánlivě pohnul  před plavidlem a byl přesídlem za něj a tak došlo současně k jeho smrštění a rozepnutí. Alcubierr v článku vysvětluje, že ke zhroucení časoprostoru je potřebná  jakási  "exotická substance", která by  generovala energii schopnou toto zhroucení vyvolat.

   Vědecký redaktor  britské BBC News Science, Dr.David Whitehousek dodává::

„Myšlenka Dr. Alcubierra je založena na fyzikální koncepci   prostoru plného energie. Prostor má tvar, který může být za jistých okolností zdeformován hmotou.  Hvězdná loď nesoucí exotickou substanci jednoduše představuje  bublinu mezi dvěma deformacemi časoprostoru, vyvolanými touto exotickou hmotou.“

Ale co je to  "exotická substance",  o které Alcubierre hovoří?  Musí  to být hmota mající méně než nulovou  gravitaci. Dr. Szpir „exotickousubstanci“ popisuje  jako:

"Hmotu mající zvláštní vlastnosti, způsobující  koncentraci záporné  energie, na rozdíl od normální pozitivní hmoty představující koncentraci pozitivní energie, ze které je  vytvořen tento svět s   lidmi,  planetami a hvězdami".

   Stojíme tedy před dvěma otázkami:

1) Dochází skutečně ke zhroucení časoprostoru tak, jak o tom hovoří Dr. Alcubierre a Dr. Szpir?

2) Existuje opravdu ona zmíněná „exotická substance“, jestliže ano, co to je?

   V knihách Světlo z dávných věků a zejména v Alchymii a theurgii Svatého ohně, jsem se touto problematikou zabýval, takže nyní pohovořím pouze o nejdůležitějších aspektech. Energie získávaná  starověkými Adepty  rozpadem hmoty v procesu alchymické fúze těžkých jader, má mnoho jmen a ne vždy máme jistotu, že jde o jednu a tutéž energii, protože nejsou nikdy definovány způsobem používaným v současnou  vědeckou  fyzikou energií.

   Nejčastěji se setkáváme  s hinduistickým podvojným symbolem božské dvojice „Šiva-Šaktí“, představující spojení mužského   tvořivého a ničivého aspektu boha Šivy (Nataraja), vyjádřeného jeho kosmickým tancem "tandava", s duchovním a stabilizujícím ženským principem laskavé  milující Matky Vesmíru – bohyně Šaktí (Parvati).

Definice exotické substance je rovněž všeobecným problémem současné vědy a filosofie a každý badatel o ní má svou vlastní představu. Dr. Hal Puthoff, ředitel Institute for Advanced Studies (Austin, Texas) tvrdí, že tento „exotický“ prostředek  je efektivním supravodičem v širokém rozsahu teplot a MFKZT  je právě tou exotickou substancí mající  schopnost deformovat časoprostor.

   Dr. Alcubierre  tvrdí, že "exotickou substancí je každá  hmota, která se projevuje méně než nulovou (tedy zápornou?) gravitaci, tedy hmota mající zvláštní vlastnosti díky  koncentrovaném obsahu  záporné  energii, na rozdíl od normální pozitivní hmoty jež tvoří  lidi, planety a hvězdy“.

Touto exotickou hmotou  schopnou deformovat časoprostor,  je bílé prachové zlato (WPG), tedy umělá substance  egyptskými alchymisty označovaná skupinou hieroglyfů čtených jako souhlásky mfkzt. Předmětem důkladného utajení i dens je otázka, jakým způsobem  z „exotické substance“ uvolníme energii a z ní vytvoříme přesně směrovaný energetický vír, schopný  otevíření červí díry? 

   Z několika set vraků havarovaných mimozemských strojů, získali US Air Force 9-10 téměř nepoškozených plně funkčníh strojů. Nenašli žádnou motorovou sekci, žádné řídící   systémy, žádné kabelové systémy, pouze několik křesel, malý polokulovitý reaktor o průměru asi 30 cm a na spodní palubě je umístěno několik válcovitých nádob naplněných i silně fluoreskujícími krystaly neznámého složení. U starších typů strojů (t.zv. typ Adamského),  vedly od reaktoru rozvody dutých kabelů, podobných těm které se používají v rozvodu vysokofrekvenčních radiových vln. Tyto kabely byly připojeny k otočným diskovým zrcadlovým parabolickým zářičům, umístěným  na spodku stroje, které před mechanickým poškozením chránily polokulovité příklopy. Modernější konstrukce mimozemských strojů tyto zářiče nemají, ale kontejnery s krystaly jsou zavěšené v jednom bodě, takže jsou otočené o 180⁰ . nergie, vzniklá rozpadem  „exotické substance“ nacházející se v reaktoru, je zachycena  krystaly v nádobách (generatory gravitace) a přeměněna na energetický vír, jehož směr je určen náklonem kontejneru, nebo u staršího typu letounu  náklonem parabolického zářiče. S jistotou nevím jak se prakticky řeší iniciace a regulace rychlosti rozpadu „exotické substance“ v reaktoru. Dostupné indície naznačují, že se iniciace provádí nejspíš  paprskem koherentní energie (na př. laserem).