......rozhoduji se k novému pokusu přimět Maharišiho k tomu, aby zodpověděl mé otázky. Spěchám do haly zpět a usedám pohodlně blízko divanu. Mahariši ke mně ihned obrací svou tvář a vlídně zdraví. Cítím, že jsem se uklidnil a přímo se ptám.

"Jogini tvrdí, že se člověk musí vzdát světa a odejít do osamělých džunglí nebo hor, když touží najít pravdu. To lze na Západě jen ztěží uskutečnit; naše životy jsou tak rozdílné. Souhlasíte s jogíny?"

Mahariši se obrací k brahmánovi, svému žákovi uhlazeného výrazu obličeje. Ten překládá:

"Není nutné vzdávat se života v činnosti. Budete-li meditovat denně jednu či dvě hodiny, můžete pak pokračovat ve svých povinnostech. Budete-li meditovat správným způsobem, potom proud mysli, takto navozený, bude dále plynout i uprostřed vaší práce. Jako by to byly dvě cesty vyjadřující jednu a tutéž myšlenku; stejný směr, který nastoupíte v meditaci, bude vyjádřen ve vašich činech."

"Jaký bude výsledek toho všeho"?

"Jak budete pokračovat, shledáte, že váš postoj vůči lidem, událostem a předmětům se bude postupně měnit. Vaše činy budou míti tendenci samovolně následovat vaše meditace."

"Pak tedy nesouhlasíte s jogíny"? pokouším se ho přimět přímo k odpovědi. Avšak Mahariši se přímé odpovědi vyhýbá.

"Člověk by měl zvládnout osobní sobectví, které ho váže k tomuto světu. Vzdát se falešného já je pravé odříkání."

"Jak je možné stát se nesobeckým, když vedeme světsky aktivní život"?

"Mezi prací a moudrostí neexistuje žádný rozpor."

"Chcete říci, že člověk může například ve svém povolání pokračovat ve všem, co dělal a že současně může dosáhnout osvícení"?

"Proč ne? Ale v tom případě se člověk nebude domnívat, že je tou starou osobou, která vykonává onu práci, protože jeho vědomí se bude postupně měnit, až bude soustředěno v Tom, co je za mylným já."

"Když se člověk zabývá nějakou prací,bude míti málo času pro meditaci." Mahariši se vůbec nezdá být vyveden z klidu mým hlavolamem.

"Vymezování času pro meditaci je jen pro úplné začátečníky," odpovídá. "Ten, kdo již pokročil, začne zažívat hlubší krásu, ať je v činnosti nebo ne. Zatímco jeho ruce jsou ve společnosti, svou hlavu udržuje chladnou v osamělosti."

"Vy tedy nevylučujete joginskou cestu?"

"Jogín se snaží hnát svou mysl k cíli, jako když pasák krav žene býka holí, ale na této cestě se hledající snaží býka přemluvit tím, že před ním drží hrst trávy!"

"Jak se to dělá?"

"Musíte si položit otázku- kdo jsem já? Toto pátrání povede nakonec k odhalení něčeho ve vás, co je za myslí. Rozřešte tento hlavní problém a tím rozřešíte všechny ostatní problémy."

Následuje krátká pauza,během které se snažím strávit tuto odpověď.

Mahariši mi znovu osloví: "Snad vám bude jasnější toto vysvětlení? Všechny lidské bytosti stále touží po štěstí, nezakaleném utrpením. Chtějí pevně uchopit štěstí, které nikdy nekončí. Instink je pravdivý. Ale napadlo vás někdy, že milují nejvíce své vlastní já"?

"Ano"?

"Nyní to porovnejte se skutečností, že všichni neustále touží získat štěstí tím nebo oním způsobem, pitím nebo náboženstvím a získáte klíč k pravé přirozenosti člověka:"

"Ale nechápu...."

Zvýšil hlas. "Skutečná přirozenost člověka je štěstí. Štěstí je vrozeno pravému já. Jeho hledání štěstí je nevědomým hledáním jeho pravého Já. Pravé Já je nepomíjející, proto když ho člověk najde, nachází štěstí, které nekončí."

"Svět je ale tolik nešťastný"?

"Ano, ale to je proto, že svět nezná své pravé Já. Všichni lidé bez vyjímky vědomě či nevědomě štěstí hledají."

"I ti bezbožní, brutální a zločinci"?

"I ti hřeší proto,že se snaží najít štěstí pravého Já v každém hříchu, kterého se dopouštějí. Tato snaha je v člověku instinktivní, ale oni nevědí, že ve skutečnosti hledají své pravé Já, a tak napřed zkouší tyto zlé způsoby jako prostředky ke štěstí. Jsou to ovšem nesprávné cesty, neboť činy člověka se vrací zpět."

"Takže pocítíme trvalé štěstí, až poznáme toto pravé Já"?

Mahariši kývá hlavou na souhlas. Co jen míní Mahariši těmito zdánlivě prostými větami? Tlumočník předal jejich vnější smysl v angličtině, ano, ale je v nich hlubší význam, který předat nemůže. Vim že na to musím přijít sám. Jsou tato slova vyjádřením jeho vlastní šťastné zkušenosti?

"Co je vlastně toto já, o kterém mluvíte? Jestliže to, co říkáte, je pravda, potom musí v člověku být ještě jiné já."

Jeho rty se na okamžik zvlnili k úsměvu. "Může člověk skrývat dvě osobnosti, dvě já?" odpovídá."Pochopit to je v prvé řadě zapotřebí, aby člověk analyzoval sám sebe. Protože jeho dlouhým návykem je myslit tak jak myslí druzí, ještě nikdy se nepostavil tváří v tvář svému "já" správným způsobem. Nemá o sobě správnou představu; příliš dlouho se ztotožňuje se svým tělem a mozkem. Proto vám říkám, abyste sledoval tuto otázku: kdo jsem já?"

Odmlčí se, abych nechal jeho slova do sebe proniknout. Dychtivě hltám každou další větu. "Žádáte mě, abych vám popsal toto pravé Já. Jak to mám vysvětlit?Je to TO, z čeho vzniká osobní pocit já a do něhož bude osobní já muset zmizet:"

"Zmizet?" opakuji."Jak může člověk ztratit pocit vlastní osobnosti"?

"První a nejpřednější ze všech myšlenek, prvopočáteční myšlenka v mysli každého člověka, je myšlenka "já". Teprve po zrození této myšlenky mhou vůbec vznikat všechny ostatní myšlenky. Teprve když v mysli vznikne osobní zájmeno "já", může se objevit druhé osobní zájmeno "ty".Kdybyste mohl mentálně sledovat nit tohoto "já" až vás dovede zpět k jeho zdroji, objevil byste, že tak jako to je první myšlenka, která se objeví, je to také myšlenka poslední, která zmizí. Toto je něco, co lze zažít."

"Chcete říci, že je dokonale možné provádět takové mentální pátrání v sobě"?

"Jistě! Je možné jíti do nitra, až poslední myšlenka "já" postupně zmizí."

"Co zbude?" ptám se. "Pak bude člověk zcela bezvědomý nebo z něho bude idiot:"

"Tak ne! Naopak, získá vědomí, které je nesmrtelné, a on se stane skutečně moudrým když se probudil ke svému pravému jáství, což je skutečnou podstatou člověka."

"Ale pocit "já" k tomu také patří?" trvám na svém.

"Pocit "já" patří k osobě, k tělu a mozku," odpovídá Mahariši klidně. "Když člověk poprvé pozná své pravé Já, cosi jiného povstane z hlubin jeho bytosti a zmocní se ho. Toto cosi je za myslí; je nekonečné, božské,věčné. Někteří lidé to nazývají královstvím nebeským, jiní duší,ještě jiní nirvánou a my Hindové osvobozením; můžete to nazvat, jak si přejete. Když se toto stane, člověk se ve skutečnosti neztratí; naopak, nalezl sám sebe."

Když zazněla poslední slova ze rtů tlumočníka, mihnou se mou myslí ona pamětihodná slova, která pronesl putující Učitel Galilejský, slova, která zmátla tolik dobrých lidí: Kdokoli bude chtít zachránit svůj život, ztratí jej; a kdokoli ztratí svůj život, zachová jej.

Mahariši znovu promluví a jeho slova pronikají do mé mysli: "Dokud člověk nezakotví na této cestě hledání pravého Já, pochybnosti a nejistota budou mu v patách po celý život. Největší králové a státníci se snaží vládnout druhým, ale v hlubině svých srdcí vědí, že nedokážou vládnout sobě. Nicméně největší moc je v rukou toho člověka, který pronikl do své nejvnitřejší hlubiny. Existují lidé nesmírného intelektu, kteří tráví svůj život shromážďováním vědění o mnoha věcech. Tažte se těchto lidí, jestli rozřešili mysterium člověka, zdali přemohli sebe a oni zahambeně sklopí hlavu. Jaký má smysl vědět všechno ostatní, když dosud nevíte, kdo jste? Lidé se vyhýbají tomuto pátrání po pravém Já, ale co jiného stojí tolik za to, aby podnikali"?

"To je obtížný, nadlidský úkol," poznamenávám.

Mudrc téměř nepostřehnutelně pokrčí rameny. "Otázka možnosti toho je záležitostí vlastní zkušenosti člověka. Obtížnost je měně skutečná než si myslíte."

"Pro nás, kteří jsme neustále v činnosti, pro praktické Zápaďany, taková introspekce....?" začínám pochybovat a zanechávám větu nedokončenou.

Mahariši se sklonil, aby zapálil další tyčinku. "Realizace pravdy je stejná pro Indy i Evropany. Lze připustit,že cesta k ní může býti obtížnější pro ty, kteří jsou zcela ponořeni do světského života, ale i tady člověk může a musí zvítězit. Proud, který se navodí v meditaci,může být udržován silou zvyku a praxí. Potom může člověk vykonávat svou práci a svou činnost v onom proudu; nenastane žádné přerušení. V tomto případě nebude také existovat žádný rozdíl mezi meditací a zevní činností. Když budete meditovat na tuto otázku: Kdo jsem já-? když začnete chápat, že tělo ani mozek ani touhy nejste skutečně vy, potom samotná povaha tohoto zkoumání přivolá odpověď z hlubin vaší vlastní bytosti; dostaví se k vám samovolně jako hluboká realizce."

Znovu uvažuji o jeho slovech.

"Poznejte pravé Já," pokračuje, "a potom pravda bude vyzařovat z vašeho srdce jako sluneční jas. Mysl bude nezkalená a zaplaví jí skutečné štěstí, protože štěstí a pravé Já jsou totožné. Jakmile dosáhnete tohoto sebepoznání, nebudete již více pochybovat." Otočil hlavu a upírá pohled na vzdálený konec síně.

Vim, že došel ke krajní hranici rozhovoru. Takto končí naše poslední rozmluva a já si blahopřeji, že jsem ho před svým odchodem vylákal z jeho ulity mlčenlivosti.

Poznámka redakce:

Článek do redakce došel mailem od jednoho našeho čtenáře. Neznáme jeho zdroj a pokud by jej někdo znal, rádi jej zde doplníme.