„Dokonalá bouře ve sklenici vody… Jsme demokracií, ale bez demokratů,“ napsal Jiří Pehe v komentáři k výsledkům voleb, ve kterých se do parlamentu „díky“ machistické kampani a volebnímu systému (který prosadili pánové Klaus a Zeman a který velmi znevýhodňuje malé strany a ženy, a kterým si tedy pánové dnes pořádně naběhli) dostalo jen 30 žen. Zelené například volilo 336 000 voličů, a měli by tedy získat 12 mandátů, takto ale získali jen 6.

A tak vybírám některé odstavce ze svých na internetu již zveřejněných předvolebních fejetonů, lehce je komentuji, a doufám, že teď, „po bitvě“, si je přečtete pozorněji, než předtím.

„Politiku mohou zachránit jen ženy“. Tvrdí dlouholetý politický propagátor Jacques Séquéla, francouzský ředitel komunikačního holdingu a šéf dvaceti prezidentských kampaní (v 18 z nich vyhrál jeho klient). Tento nestor politické scény nejméně posledních padesáti let prohlásil: „Věřím, že reputaci politice mohou vrátit jen ženy. Muži všechno zničili. Spousty politiků jsou ve vězení za zneužití pravomocí, žen se tento problém zdaleka tolik netýká. Žena dává život, muž dává smrt.“

Konečně, chtělo by se dodat. Stačí se podívat na úspěchy těch zemí, ve kterých byly nebo jsou v čele vlád či samotných států ženy. Kde jsou dnes ještě docela nedávno zaostalé Irsko, Finsko, Nový Zéland a další. Vždyť je to jasné: zatímco muž (použiji Paroubkovu dikci) rozorává meze, buduje přehrady a bojuje (se všemi, i s přírodou), žena umí sázet stromky, pečovat o děti a květiny. A co dnes potřebuje do ekologické katastrofy se neodvratitelně řítící se svět? Rozhodně ne další přehrady a boje.

„Poselství politikům je jasné: Pánové, prosíme, dohodněte se. Já mám své zájmy, ale i soused má své zájmy. A já vlastně proti němu nic nemám. Takže ne změna systému, ale změna optiky. Politika není box. Je to služba. Mně, ale i sousedovi,“ napsal komentátor na ihned.cz.

Muž prokazatelně neumí přiznat, že udělal chybu. Neumí se zeptat na cestu, když zabloudí. Není toho (evolučně) schopen. Neumí se dohodnout. Musí bojovat a vítězit, operovat, jednat, a to vše hned, protože tak je evolucí naprogramován. Je to ale právě žena (s propojenějšími mozkovými hemisférami a tisíciletým tréninkem umění jednat a domluvit se), která myslí ne na politickou funkci, ale na své děti, na budoucnost komunity. Žena navíc umí to, čeho muž není fyzicky schopen: mluvit a zároveň naslouchat.

Skeptiky, pamatující předsedkyni Československého svazu žen Marii Kabrhelovou či sledující výkony současných českých političek, chci uklidnit: žena, která se několik let musí pohybovat v mužském světě politiky, zhrubne a v zájmu zachování funkce, pozice či rozumu podvědomě převezme mužský slovník a mužské styly myšlení (včetně vyšší hladiny mužského hormonu testosteronu). Jakmile ale bude i v parlamentu a ve vládě více jak třetina žen, zůstanou ženami se všemi výhodami ženského způsobu vnímání světa.

Jacques Séguéla, specialista na „reklamy“ politiků, to po všech těch letech v mužském světě politiky konečně ví a (výjimka potvrzuje pravidlo) nebojí se to přiznat: „Politiku mohou zachránit jen ženy.“ Já dodávám, že nejen politiku. Svět mohou zachránit jen ženy…

Ohledně politiky bývalá velvyslankyně a dnes poslankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková na téma současné politiky a voleb řekla: „Strany dnes mají tak velkou moc a jsou tak provázány s finanční oligarchií a průmyslem, že opravdovou změnu nepřipustí.“ (Respekt 1/06)

Přitom ODS má přibližně pouhých dvacet tisíc členů, ČSSD asi 17 tisíc. „Strany tak mohou vybírat z relativně velmi malého počtu členů, a zohledňují tak spíše loajalitu než odbornou způsobilost a svěřují ministerstva osobám, jejichž jedinou kvalifikací jsou dlouholeté služby straně,“ poznamenává k naší politické scéně šéfredaktor internetového zpravodajského magazínu Transitions Jeremy Drucker.

Pragmatický muž oportunista totiž uvnitř pragmatickým oportunistou navždy zůstane: octne-li se v situaci, kdy tímto způsobem v minulosti získal (pozici, peníze, moc, ženu, úspěch, slávu), zcela jistě zopakuje v dětství naučený a v dospělosti mnohokrát úspěšně aplikovaný model chování a jednání i v budoucnu.

Čím déle je v parlamentu či ve vládě nebo ve vedení strany, čím více toho ví na své spolustraníky a kolegy a čím více toho vědí oni na něho, tím je případná domluva méně pravděpodobná. Proto rozhodně nedoporučuji volit ty, kteří již několikrát prokázali, že se neumí domluvit a ovládnout.

Volte ženy, snažil jsem se na seminářích a přednáškách pozměnit preference svých posluchačů a posluchaček. A nebyl jsem sám: „Voliči a voličky, které machismus české politiky štve, se již nemohou vymlouvat, že neexistuje alternativa. A preferenční hlasy mohou posunout do parlamentu i ženy ze stran, které ovládají dosud jen muži,“ napsal v předvečer voleb redaktor přílohy MF Dnes Orientace Petr Zídek.

Voliči se ale jako obvykle nechali zmanipulovat médii, a kroužkovali a zvolili znovu tytéž muže.

„Výsledky je nutno respektovat, protože taková je vůle voličů. To, že matematika přepočítávání hlasů rozdíly neutralizovala, neopravňuje levici, aby prosazovala svůj koncept anebo bránila konceptu pravicovému (pravici volilo 49% lidí a k tomu bychom měli připočítat ještě propadlé hlasy pro SNK-ED a středové pravicové strany, které se do parlamentu nedostaly)… Myslím, že ODS by měla dostat možnost sestavit vládu. Jak toho dosáhnout? Například gestem ze strany ČSSD, která by jednoho svého poslance stáhla z hlasování, čímž by se poměr mandátů rozdělil na 99 pro levici a 100 pro pravici,“ napsal rozumně učitel Radek Sárközi.

Lze to očekávat od alfa samce a Lva a buldozera Paroubka? Rozhodně ne. Představme si ovšem, že by předsedkyní strany byla Petra Buzková…

V sousedním Německu se po několika bouřlivých „houpačkových“ letech politická situace změnila (dvě odjakživa znepřátelené strany se, v patové situaci po tamějších volbách, dohodly, a ustanovily velkou koalici) a neuvěřitelně zklidnila. Proč? Protože tam teď mají kancléřku, ne kancléře. „Nejnápadnější změna, kterou Angela Merkelová v porovnání se Schröederem do německé politiky zavedla, je úplně nový styl. Nepolarizuje, nýbrž smiřuje. Nesnaží se v každé debatě, za každou cenu, dominovat, ale čeká, co řeknou ostatní. Zatímco Schröeder své odpůrce často umlčel svým ne příliš demokratickým „Basta“, Merkelová se ptá a poslouchá. Časy, kdy každou schůzi vlády ovládali alfa samci, jsou pryč, řeklo Süddeutche Zeitung několik členů stávajícího i Schröederova kabinetu.“ (Respekt 21/2006)

„Je to tím, že je Merkelová žena?“, ptá se řečnicky autorka článku „Kouzlo Angely Merkelové“ (protože více jak půlce lidstva a nepředpojatým psychologům, neurovědcům a myslitelům je to, na rozdíl od naprosté většiny mužů a všech politiků, jasné), aby o pár řádek dále konstatovala: „Ať už je to jakkoli, Němci jsou prostě rádi, že se jim vláda každý den nehádá, ale snaží se vyřešit názorové odlišnosti za dveřmi, než se rozhodne obtěžovat voliče podrobnostmi nějaké daňové reformy.“

Tak znovu: muži se (evoluční danost) neumí dohodnout, neustále jen soupeří, snaží se dominovat a nejde jim o věc, nýbrž o svou vlastní moc, pozici, či satisfakci. Dokud si nezvolíme do čela vlády nebo státu (a ministerstev a hejtmanství atd.) ženy, lepší to zcela jistě nebude.

Příště už konečně, ve vlastním zájmu, zvolte ženy, dámy a pánové…