V zásadě jde o absolutně podřízené postavení žen rodiček vůči mužům, kteří cele opanovali české porodnictví. Porodníci v většinou jednají s těhotnými ženami jako s nesvéprávnými pacientkami, těhotenství samo vnímají již desítky let jako nemoc, a porod berou jako operaci. K ženě jako takové, a k evolučním  danostem ženského těla a psychiky, v našich nemocnicích (a na porodnických odděleních) nemají většinou vůbec žádný respekt.

Ono to totiž pokračuje: nemáme respekt ani k těm již narozeným dětem. A nejen u nás. Denně ve světě zemře 15 000 dětí hlady. Miliony dětí v rozvojových zemích jsou nuceny pít závadnou vodu. Každých 15 vteřin jedno dítě ve světě osiří v důsledku AIDS rodičů. Zatím jich je celkem asi 15 milionů, a z toho jsou 2 miliony nemocných. Neustále se válčí a nejvíce trpí zase děti. Nášlapné miny každý rok zraní a zmrzačí nebo zabijí až 10 000 dětí. Pořízení jedné miny stojí asi sto tisíc korun, její odstranění jedenáct milionů.

A je to ještě horší: některé (špatně a bez respektu před dvaceti třiceti lety porozené) ženy nemají respekt ani ke svému budoucímu dítěti. Například si dají nějakou tu skleničku. Nedávno proběhla tiskem zpráva o studii, které se zúčastnilo 636 žen na Pittsburghské univerzitě. Ukázalo se, že pouhé „dva drinky“ týdně mohou výrazně ovlivnit zdraví dosud nenarozeného dítěte. Nejmenší potíž, kterou alkohol způsobuje, je snížení inteligence dítěte.

Některé ženy zase neprojevují žádný respekt ke svému budoucímu dítěti, protože v těhotenství kouří.

Respekt otiskuje každý týden v rubrice „jeden den v životě“ životní příběhy různých lidí. Marketingová analytička, popisující martýrium návštěv v porodnici a svou náročnou práci, nedávno napsala: „Sepisuji závěry, nejde mi to, mám chuť na cigaretu, nebo si jít zaběhat. Drtěj mě hormony, tohle přece není nejkrásnější období života. Zase se lituju. Nakonec si zapálím (snažím se krotit, maximálně pět denně) a analýzu dokončím.“

Copak ani tahle jistě velmi vzdělaná žena netuší, co všechno škodlivého a kvalitu života jejího budoucího dítěte ohrožujícího s sebou přináší její kouření? Vždyť přece dnes jednoznačně víme, že děti kuřaček se rodí menší a s komplikacemi, matky pak často nekojí, děti, které jsou málo kojené, jsou častěji nemocné, hrozí jim alergie, cukrovka, infekce dýchacích cest, obezita, nebo jsou hyperaktivní atd. atp. Jsou pak emočně a psychicky nevyrovnané, a od puberty budou zoufale vyhledávat cokoliv, co je uvolní – tedy cigaretu, alkohol, partu a násilí.

Neexistuje osvěta. Naprostá většina těhotných žen netuší, jak škodlivé je kouření a jak devastující pro správný vývoj mozku budoucího dítěte je sebemenší dávka alkoholu. A rodí se další generace žen, které za dvacet třicet let budou postrádat respekt ke svému těhotenství a budoucímu děťátku.

Kde na téhle pouti ke stále větším počtů alergiků, astmatiků, dětí s lehkými mozkovými dysfunkcemi atd. zůstal stát stát?

Kde je ideál moudrého lékaře, který poradí a vysvětlí?

Jenže jak můžeme čekat od porodníků osvětu, když oni sami kouří a pijí a „rodí“ zastaralými a pro ně pohodlnými, ale rodičky a děti ohrožujícími metodami - bez respektu k ženě?

Jeden z našich nejrespektovanějších porodníků, profesor MUDr Antonín Doležal, DrSc, během „respektování“, besedy odborníků, žurnalistů a laické veřejnosti v rámci výstavy Umění porodit na téma medicínských porodů, které vehementně obhajoval, prohlásil (asi ve slabší chvilce, a dokonce po kratičkém zamyšlení): „Na každém porodu něco najdete, ale někdy, ať děláme co děláme, porod dopadne dobře…“

Když auditorium vyprsklo v hurónský smích, zarazil se a mával rukama: „Tak jsem to zase nemyslel…“, ale nebylo mu to nic platné.

Neznám lepší popis současné „snahy“ porodníků více si vydělat (protože za operaci mají desetkrát víc). Kdyby to nebylo spíše tragické, skutečně by to bylo k hurónskému smíchu.

Na výstavě samotné, kterou zahájily například i těhotné, tančící břišní tanec, obdivovali ti, kteří ji navštívili, řadu obrazů a vtipných plakátů, velký počet kreseb dětí z uměleckých škol na téma porod atd. Mne ale nejvíc zaujala obyčejná, ale velmi názorná pomůcka, která by, pokud by její nošení bylo například pro všechny porodníky, lékaře gynekology, ale i politiky a pedagogy z lékařských fakult a všechny mediky a tatínky, povinné, mohla změnit vztah mužů k těhotenství a porodu.

Tříkilová a dvanáctikilová „zástěra“ ve tvaru těhotného bříška, kterou si člověk může na zkoušku nasadit na krk, poskytne nositeli reálný pocit a nezapomenutelnou zkušenost, jaké to je „být těhotná“. Jsem si jist, že už jednodenní nošení tohoto „bříška“ by ženám respekt (nejen jejich) mužů vrátilo.