Druhá část z básní E. Tomáše
O vztazích mezi lidmi
Je pozdní zimní noc.
Venku za okny sněží.
Vše se proměnilo.
Zahrada se svými pestrými podzimními barvami,
které se měnily ze dne na den
až do nevýrazné hnědé barvy tlejícího listí,
nenávratně zmizela
pod vrstvou čerstvého bílého sněhu.
Vše je až neskutečně bílé a tiché.
Něco právě skončilo a brzy se něco zrodí.
Vždyť život je neustálé zrození i smrt.
Ale zatím Příroda - spí.
Dnes bych Ti rád řekl něco o vztazích mezi lidmi.
Jsou pro nás velmi důležité,
protože podstatně ovlivňují náš život.
Každý den zažíváš spoustu různých událostí,
při kterých potkáváš různé osoby,
které Ti jsou příjemné, nepříjemné nebo i lhostejné.
Někdy víš, proč to tak je,
ale většinou ne.
Je dobré si uvědomit,
že naše současné vzájemné vztahy
mohou mít a také mají
velmi hluboké a staré kořeny.
Vztahy mezi lidmi jsou utvářeny
celým spektrem karmických sil
mající příčinu v tomto životě i v životech předchozích.
Projevují se podle toho,
jak tyto síly dozrály a
jaké jsou okolní podmínky,
s kterými tyto síly rezonují.
Tyto karmické síly s výjimkou těch,
které mají příčiny a důsledky v tomto životě,
nejsme schopni běžně identifikovat,
protože příčiny událostí, které nás nyní potkávají,
jsou většinou velmi vzdálené,
mnohdy i několik životů.
Běžně však nemáme schopnost
nahlížet do minulých životů.
V určité fázi duchovního vývoje člověka,
jestliže je vnitřně připraven,
může dojít k samovolnému otevření
větších nebo menších zkušeností z minulých životů.
Tato zkušenost má přispět k pochopení
obecných principů naší existence.
K vědomému otevření těchto zkušeností můžeme přispět
i my sami různými technikami, ovšem na vlastní riziko.
Já Ti tyto experimenty raději nedoporučuji.
Jediným důvodem by mohly být vážné osobní problémy
Tvé nebo i někoho jiného.
Potom je ale nutná dlouhodobá pomoc znalého učitele
Pro člověka, který je schopný tyto karmické síly rozpoznat,
vzniká často problém,
jak oddělit od sebe různé citové vztahy k jiným osobám
mající původ nejenom v tomto,
ale i v jiných předchozích životech.
Víš, je velmi těžké oddělit od sebe
city bratra k sestře,
city muže a ženy
a city kamaráda ke kamarádce.
Tyto city se různě prolínají a různě dominují.
Navíc tyto city vycházejí
z naprosto jasných vzpomínek na konkrétní události,
které se demonstrují formou denní i nočních vizí,
které však nemají charakter pomíjivého snu.
Mohou být nastartovány například
Tvou otázkou položenou do nitra,
okolními podmínkami,
jako je místo, kam přijdeš,
osoba, se kterou se setkáš.
Je to stejné, jako při vyvolání kterékoliv jiné vzpomínky.
Vše je Ti naprosto jasné a stejně intenzivní,
jako bys To prožívala tady a nyní.
Zažíváš situace mající vztah vždy
k určité karmické linii, kterou objasňují.
Tyto vzpomínky nemají nižší intenzitu
s ohledem na vzdálenější dobu,
jak nám to běžně příroda ulehčuje
formou slábnoucích vzpomínek
až do zdánlivého zapomnění.
V tom je velké milosrdenství Přírody,
že s novým narozením dochází k zastření
vzpomínek na naše minulé životy.
Pokud k takovému otevření vzpomínek někdy dojde,
je nutné především používat "zdravý rozum".
Vždy musí platit,
že je rozhodující poslední inkarnace,
i když Ty sama necítíš,
že by něco bylo dříve a něco později.
Zažíváš to všechno jakoby najednou.
Zkus si to představit.
Najednou se objeví hluboký vztah
mezi Tebou a Tvým kamarádem.
Pro tento vztah nemáš, zvláště pro jeho hloubku,
žádné rozumné vysvětlení.
Běžně asi takový vztah nazveš
"láskou na první pohled".
Přijdeš za ním zaplatit svůj dluh.
Naprosto logická a běžná situace.
Absurdní se najednou stává pro toho,
kdo bezpečně ví, že jsi byla jeho sestra,
v jednom z minulých životů,
kterou musel vychovávat a zaopatřovat
jako její starší bratr po smrti rodičů.
Je mu to absurdní brát od své sestry jakékoli peníze,
vždyť se Ti přeci snažil se svým
přibližně stejně starým bratrem vždy pomáhat
a bývalo to někdy velmi, velmi těžké.
Nebyl tehdy o moc starší než jsi byla Ty.
Máš-li v tomto životě nějaké problémy,
bere jako samozřejmou věc Ti pomáhat.
Jsi-li nemocná, má starost,
jako měl tenkrát tisíckrát.
Z Tvého pohledu se to však může jevit jako obtěžování.
Aby toho nebylo málo,
může se k tomu přidat zkušenost z dalších životů,
kdy váš vztah byl ještě bližší.
K tomu může přistoupit normální vzájemné sympatie
v současném životě.
Tak jeho city bratra k sestře
mohou v určitém okamžiku
přecházet v city partnerské,
pokud se mu to nezdá absurdní,
a naopak.
Proto je pro tohoto člověka
tak důležité používat zdravý rozum
a vždy preferovat současnou inkarnaci.
Dostal sice odpověď na původ vzájemného vztahu
s vyčerpávajícím vysvětlením i jeho struktury,
ale tyto vzpomínky nejdou vymazat
a musí se naučit s nimi žít.
Ve skutečnosti zažíváš,
jako kdyby se Ti život se svými zážitky
natáhl do délky několika životů
včetně zážitků jednotlivých narození a úmrtí.
Vše je ale stejně živé, jasné a intenzivní.
Znovu zažíváš své všechny radosti a bolesti,
všechny své úzkosti i strachy.
Musíš být velmi silná a s klidnou hlavou
vše jenom pozorovat,
jako něco, co se jenom kdysi stalo.
Nic víc.
Je zajímavé, že se v těchto vizích
můžeš stát prostřednictvím své vůle
přímo hercem nebo vše jen pozorovat jako divák.
Dokážeš po těchto zkušenostech rozmotat svůj
vzájemný vztah k takové osobě tak,
abys sobě a nikomu jinému neublížila?
Co bys měla z tohoto vztahu potlačovat
a proč?
A co ne?
Řešením bude asi postup, který radí buddhisté.
Ti říkají, že bychom měli dělat takové věci,
kterými jiným bytostem alespoň neublížujeme,
když už jim neumíme pomoci.
Je třeba si zároveň uvědomit,
že i Tvůj velmi hluboký vztah k nějaké osobě,
může být pro ni nežádoucí.
A to může být pro Tebe velmi nepříjemné.
Každý náš vzájemný vztah prochází
v tomto životě vývojem.
Je to také tento vztah,
který nás jako jedna z karmických sil
vrhá do dalšího zrození.
A vývoj pokračuje.
Jaký je jeho cíl?
Každý vztah, ať se nám nyní jeví
jako pozitivní nebo negativní,
(z vyššího principu však není nic
pozitivního nebo negativního)
musí nakonec vyústit v harmonický vztah,
který končí společným zážitkem Pravdy.
Myslím si,
ač to zní možná příliš idealisticky,
že duchovní vývoj lidstva směřuje k osvícené společnosti.
Bude to společnost,
kdy každý člověk bude plně zažívat
Jednotu všeho ve všem.
Bude si uvědomovat svou sounáležitotost
s Absolutnem, Bohem.
Nebude ubližovat živým tvorům ani ostatní přírodě,
protože by to pociťoval jako ubližování sobě.
Nebude moci krást,
protože mu bude absurdní z jedné své kapsy
něco dávat do druhé.
Nebude závidět, žárlit ani nenávidět.
Koho?
Sám sebe?
To něco málo, co bude ještě cítit,
že ho jako osobu odlišuje od druhé
a co bude využívat pro svůj běžný život,
bude zanedbatelné vzhledem k Jednotě,
kterou bude trvale žít.
Ve vztazích mezi lidmi bude existovat
pouze síla Lásky a soucitu.
Bude to opět, jak říkají jedni z mých vzácných učitelů,
"Zlatý věk lidstva".
K tomu, ale bude zapotřebí ještě
mnoho a mnoho zrození.
Je pozdní zimní noc. Venku za okny sněží. Vše se proměnilo. Vše je až neskutečně bílé a tiché. Něco právě skončilo a brzy se něco zrodí. Vždyť život je neustálé zrození i smrt. Ale zatím Příroda - spí 
Básně E. Tomáše (2.)
