Přes prázdniny jsem nic nepsal. Ale v dokumentech jsem našel nějaké texty, které jsem zřejmě napsal ke konci školního roku a už je na JZ nedal. Tak tady je jeden z nich. A další se objeví v nejbližších dnech.
Ve světě je spousta lidí, kteří žijí šťastný, vyrovnaný život, aniž by cokoli o buddhismu věděli, a také obrovské množství pitomců, kteří znají buddhismus od A až do Z, a není s nimi k vydržení. Buddhovo učení je jenom inspirace pro plnohodnotný život, nikoliv plnohodnotný život sám. Nezáleží jen na tom, jak chápeme teorii buddhismu, ale především na tom, jak konkrétně žijeme.
Každý dělá chyby a každý se má pořád co učit. Dokonalost je jen další zbytečný blud v hlavách lidí. A protože předpokládám, že nikdo není dokonalý, chci inspirovat sebe a druhé k tomu, abychom vedli vyvážený život, což je zkrátka šťastný život. A toto štěstí není něco pro jednoho člověka.
Moudří učitelé buddhismu, ať už prostřednictvím knih nebo setkání se mnou, mi pomohli najít cestu ke skutečnosti, která není svázána žádnou ideologií – to je svoboda a současně zodpovědnost. Jak souvisí svoboda se zodpovědností? Když nás neobtěžují neodbytné myšlenky na sebe sama nebo neodbytné myšlenky na svět ideálů a když naše tělo nežádá neustálý přísun smyslných požitků, máme dost svobody k tomu, abychom byli vyrovnaní se sebou a se svým okolím. To je svoboda, kterou ani nelze popsat. Na druhou stranu v této svobodě si všímáme mnoha problémů a potřeb druhých lidí. Ale protože se sebou nemáme tolik práce, nedělá nám potíže starat se svědomitě o druhé, tedy žít ve vyrovnaném vztahu s druhými lidmi – chodit do práce, věnovat se přiměřeně rodině nebo přátelům. Naše vlastní svoboda se paradoxně okamžitě, kdy se objevuje, stává velkou zodpovědností vůči druhým lidem. Je to opravdu paradoxní, ale morální život je přímo závislý na tom, nakolik skutečně svobodní jsme lidé – nakolik jsme osvobození od vlastního egocentrismu. Učitelé buddhismu mi dali možnost tohoto osvobození – říkám možnost - když mi ukázali praxi zazenu a učení o mysli, která vyváženě spolupracuje s tělem. Nemůžu tvrdit, že jsem v minulosti dosáhl osvobození nebo osvícení nebo něco podobně časově určeného. Ale můžu klidně říct, že v tomto okamžiku záleží především na skutečnosti, a ne na nějakých pomíjivých myšlenkách nebo pocitech. Když jsme přítomni tady a teď, jsme svobodní od egocentrismu a to automaticky vede k okamžité a přirozené zodpovědnosti. Vede to k zodpovědnosti, aniž bychom si museli říkat: Ó, jsem tak zodpovědný člověk!