S Alešem jsem pracoval v jedné stavební firmě. Aleš je ten typ člověka, kterého rádi potkáváme. Má stále dobrou náladu a vždy umí říci něco pozitivního.Vždy uměl lidi motivovat. Když měl některý z kolegů špatný den, Aleš mu vždy uměl ukázat kladnou stránku celé věci, změnit jeho postoj, pohled na danou situaci. Slovem - dodal každému energii a chuť řešit a oprat se s problémem.

Na otázku: "Jak se máš", měl oblíbenou odpověď: "Kdybych se měl jen o chlup líp, byl bych už dvojče". Byl jsem velmi zvědavý, jak to dokáže, jak je to možné... . A tak když se mi jednou naskytla příležitost, zeptal jsem se ho na to. "Jen se nepřetvařuj, nemůžeš být snad dobře naladěný stále... celý den, každý den, celý čas! Jak to děláš?" Aleš mi na to zajímavě odpověděl: "Každé ráno když vstanu, tak si řeknu, že mám na výběr dvě možnosti. Buď budu mít dobrou náladu, nebo...si mohu vybrat tu špatnou. No a já si vždy vyberu raději tu dobrou. A vždy, když se mi přihodí něco špatného, mohu si vybrat, že budu obětí, anebo si mohu vybrat možnost, že se z toho poučím. A já si vždy vyberu tu možnost poučit se z toho. Vždy, když někdo ke mně přijde a stěžuje si, mohu si vybrat - buď přijmout jeho neštěstí, anebo se snažit pomoci mu najít nějakou kladnou stránku života. A já si vbírám vždy tu druhou možnost - hledám spolu s ním ten důvod, pro který se vyplatí bojovat a žít dál. Hledám tu kladnou stránku života." "No, to ale není vždy tak jednoduché!" protestoval jsem. "Ale je," odpověděl Aleš. "Celý život si vybíráme. . Když si odmyslíš všechny ty hlouposti okolo, každá situace je ve skutečnosti volba. A ty s vybíráš, jak reagovat na danou situaci. Ty si vybíráš, jak lidé ovlivní tvou náladu. Ty si vybíráš, zda budeš mít dobrou, anebo špatnou náladu. Jednoduše řečeno ty si vybíráš, jak žiješ svůj život."

Hodně jsem přemýšlel o tom, co říkal Aleš. Krátce potom, co jsem odešel pryč z té stavební firmy, začal jsem podnikat sám.

I když jsme se s Alešem už nevídali, často jsem o něm přemýšlel, když jsem se dostával do problémových situací, když jsem si "vybíral", jak budu žít svůj život, namísto toho, aby jsem jen bezhlavě reagoval na konkrétní situaci. Za několik roků potom jsem slyšel, že Aleš měl vážnou nehodu, když spadl z 20 metrové výšky.

Po 18 hodinové operaci a dlouhých týdnech na lůžku ho nakonec pustili domů se zadrátovanou páteří. Setkal jsem se s ním asi půl roku po té nehodě. Když jsem se ho zeptal, jak se má, odpověděl: "Kdyby jsem se měl jen o chlup lépe, byl by jsem už dvojče. Chceš vidět moje jizvy??" To jsem odmítl, ale zeptal jsem se ho, co se mu přehnalo hlavou, když dopadl tehdy na zem. "První věc, která mi přeběhla hlavou byla, že chci vidět a těším se na děťátko, protože manželka měla zanedlouho rodit," odpověděl Aleš. "...a hned vzápětí potom, jsem si uvědomil, že mám dvě možnosti: Mohl jsem si vybrat život, anebo ....smrt. Tak jsem si vybral. Život." "A neměl jsi strach? Neztratil jsi vědomí??" ptal jsem se ho. Aleš odpověděl: "... záchranáři byli skvělí. Stále mi opakovali, že to bude dobré. Ale když mě přivezli do nemocnice a uviděl jsem hrůzu na tvářích doktorů a sestřiček, skutečně jsem se polekal. V jejich očích jsem četl - toto je mrtvý člověk.Uvědomil jsem si, že musím něco udělat. " A co jsi udělal?", ptám se ho. No, byla tam silná nemotorná sestřička, která na mně řvala, zda jsem na něco alergický. "ANO", odpověděl jsem. Lékaři i sestřičky zpozorněli a čekali na moji odpověď. Zhluboka jsem se nadechl a zakřičel jsem: "Na vážné ksichty!" Když se dosmáli, řekl jsem jim: "Rozhodl jsem se, že budu žít. Operujte mě jako živého, ne jako mrtvolu!"

Aleš přežil nejen díky mistrovství chirurgů, ale i díky svému úžasnému přístupu k životu. Od něho jsem se naučil, že každý den máme možnost žít naplno.

Co prožíváš, to chceš.
Co chceš, to prožíváš.

Není důležité, co se děje, ale jak to člověk přijme - to rozhoduje o všem. Jak přijme to dobré, ale i to špatné, co se nikomu z nás nevyhne. Proto se netrap, co bude zítra, zítřek ať se o sebe postará sám. Každý den přináší dost starostí i bez toho. Kromě toho, dnes je ten den, kvůli kterému jsi se trápil už včera.