Protože jen málo čtenářů má představu o to, co je to thiomersal (viz článek Vakcína), přinášíme vám o něm a podobných látkách podrobnější informace.
Chirurg všechno může, ale nic neví.
Internista všechno ví, nic ale nemůže.
Patolog může asi všechno…. ale pozdě.
A co epidemiolog?
MUDr. Vladimír Plesník
Odpůrci očkování s velkou radostí využívají současné kampaně odmítající apliakci vakcín obsahujících jako konzervační látku thiomersal. Všechny organické sloučeniny rtuti jsou toxické látky, zvláště pro vyvíjející se nervový systém. Americká pediatrická akademie v polovině roku 1999 doporučila upustit od očkování malých dětí vakcínami s thiomersalem. O obsahu konservans ve vakcínách jednala vědecká konference v srpnu 1999 a konstatovala, že není třeba se unáhlovat.
Jednak známá toxicita metyl- rtuti nemus být shodná s toxicitou ethyl- rtuti v thiomersalu a množství jsou tak malá, že neohrožují vývoj CNS. Přesto v USA v důsledku zveličování problému ve sdělovacích porostředcích dochází k častějšímu odmítání imunizace a výrobci vakcín usilovně vyvíjejí nové typy vakcín bez thiomersalu. Teprve nyní se realizují studie, které mají zhodnotit riziko poškození vakcínami s tímto konservans. Zdá se, že jakési riziko by mohlo být u nedonošených a neprospívajících dětí, očkovaných současně několika vakcínami.
Také zavádění nových kombinovaných vakcín k dosavadní DiTePer např. rozšířených o natigeny HBsAg, hib či polio, vyžaduje pečlivější hodnocení rizika poškození CNS. Nejvíce dávek vakcín dostávají děti ve věku 6 - 8 týdnů, což může být i více než 20ug/kg hmotnosti v jednom dnu. Budou-li disppozici stejně kvalitní vakcíny bez thiomersalu, jistě dostanou přednost.
Zdroj: Epidemiologické aktuality - Studijní materiál důchodce č. 46
srpen 2000, MUDr. Vladimír Plesník
podle JAMA vol. 283, č 16, str. 2104-5
Z informace Ministerstva zdravotnictví
Uvedená problematika se týká Státního zdravotního ústavu-Centrum epidemiologie a mikrobiologie. Je skutečností, že jako antimikrobiální/antiseptická látka se do některých léčivých přípravků, např. na oční, nosní a vaginální aplikaci, injekcí nebo globulí používají aniontové organické sloučeniny rtuti, v případě, který je zmiňován, se pravděpodobně jedná o látku thiomersalum (natrium-2-/ethylhydrargyosulfanyl/benzoát). Podle literárního údaje (Technologie léků, autor Milan Chalabala et al, nakl. Galén, Praha, 1997), antimikrobiálně účinný obsah této látky je 0,005-0,02%.
Toxikologické informace
Rtuť - Hg patří mezi nejstarší průmyslové jedy, přičemž celosvětová spotřeba je cca 10 000 t/rok. Do atmosféry vstupuje minimálně 1500 t Hg antropogenního původu. Sloučeniny rtuti poškozují nervový systém, játra, ledviny, snadno pronikají i do plodu v těle matky. Toxické vlastnosti Hg jsou odvislé od způsobu aplikace a od chemického složení sloučeniny. Elementární rtuť se vstřebává převážně plícemi, méně kůží a prakticky vůbec přes zažívací trakt. Akutní intoxikace (např. inhalace pár rtuti) je provázena pálením v ústech, sliněním, bolestmi břicha, krvavými průjmy, zduřením slinné žlázy a zánětem dutiny ústní (stomatis merkuralis) a vypadáváním zubů, kolem zubních krčků se tvoří šedivý lem (HgS). Úmrtí nastává za velikého utrpení kolapsem ledvin. Chronická intoxikace (anorganické sloučeniny) má obdobný průběh jako akutní, dále vznikají pestré nervové poruchy: nesoustředěnost, nesnášenlivost, zapomnětlivost, třes (rty, víčka, ruce, jazyk), poruchy zraku, sluchu a rovnováhy, halucinace, nesrozumitelná řeč, celková zchátralost – kachexie.
Organické sloučeniny rtuti (především CH3Hg+ a (CH3)2Hg - methylrtuť a dimethylrtuť, dále arylsloučeniny) mají dominantní účinek na nervový systém. Působí ataxii (porucha sladěnosti pohybů), dysartrii (špatná výslovnost slov), snížení zorného pole, postižení inteligence a paměti, zpuchýřující dermatosy. Dimethylrtuť proniká do plodu v těle matky, zde se ukládá především v mozku, což vede k mentální a tělesné retardaci. Vznik dimethyl- a methylrtuti je problém znečištění životního prostředí. Elementární rtuť a anorganické sloučeniny Hg jsou ve vodotečích a vodních nádržích přeměňovány biologicky na výše zmíněné organokovové sloučeniny, které jsou těkavé a výrazně rozpustné v tucích. To usnadňuje jejich cestu potravinovým řetězcem až ke člověku. Roční příjem Hg by neměl u člověka přesáhnout 5 mg. Příjem 15 mg/rok dává již vzniknout otravě se zřetelným poškozením.
Organické sloučeniny rtuti pro svoji většinou dobrou rozpustnost v lipoidech pronikají rychle do centrální nervové soustavy, v popředí klinického obrazu jsou toxické účinky na CNS. To platí zejména pro alkylderiváty Hg (methyl- a ethylmerkuri sloučeniny), které jsou nejjedovatější z organických sloučenin rtuti, ethylmerkuri jsou snad o něco méně jedovaté než methylmerkuri sloučeniny.
U otrav alkylderiváty rtuti byla v mozku nalezena 10x vyšší koncentrace rtuti než např. u otravy sublimátem. Alkylderiváty jsou zvláště nebezpečné také proto, že jsou prchavé; jejich toxicita je srovnávána se sublimátem (smrtelná dávka sublimátu p.o. pro dospělého člověka 0,4-4 g), méně však leptají.
Arylderiváty rtuti (např. fenyl- a tolylmerkuri sloučeniny) jsou méně toxické, jejich toxicita je přibližně 1,5-2x nižší než sublimátu, pravděpodobně smrtelná dávka fenylmerkuri sloučenin pro člověka p.o. je uváděna podle Gleasona 5-50 mg/kg. Arylderiváty mají být méně nebezpečné pro CNS. Toxickým působením organ. sloučenin rtuti na nervovou soustavu dochází k poškození periferních nervů a zadních míšních kořenů, dále některých drah míšních, mozečku i některých oblastí kůry mozkové. Časté je poškození optiku, někdy i akustiku. Systémové poruchy CNS mohou nastoupit rychle, být velmi závažné, ale mohou být i překvapivě přechodné. Vedle postižení CNS jsou, zejména u arylderivátů, popisována poškození srdečního svalu (extrasystoly a jiné poruchy rytmu), vzácněji poškození ledvin, jater i krvetvorby (působení organicky vázané Hg na kapiláry?; podle Deichmanna i organ. vázaná rtuť vede k poškození distálního tubulu, je-li v organismu přítomna déle než 6-7 hodin). Alkyl-, hlavně však arylderiváty rtuti vyvolávají na kůži dermatitidy až s tvorbou puchýřů (zejména po delším kontaktu), hojících se i několik týdnů. Po požití lokálně dráždí sliznici zažívacího traktu.
Organické sloučeniny rtuti se většinou dobře vstřebávají kůží, nebezpečná je i inhalace prachu, hlavně rozpustných sloučenin, nervové příznaky po inhalaci nastupují velmi rychle. V moči lze u otrav prokázat zvýšené vylučování rtuti.
Užívají se pro svoje fungicidní a pesticidní vlastnosti jako mořidla obilí (např. fenylmerkuriacetát, methylrtuť. a j.), dále v medicině jako desinficiencia (např. fenylmerkuriborát, fenylmerkurisalicylát a j.) a jako diuretika (např. Salyrgan, Uragan, Mercuretin aj.). Sloučeniny, používané jako diuretika mají relativně nízkou toxicitu, pro vznik otravy musí být splněny zvláštní podmínky.
Bezpečnost vakcín obsahujících thiomersal
Roku 1999 se v USA objevily obavy z expozice rtuti po očkování vakcínami obsahujícími thiomersal. Vycházely z toho, že kumulativní množství rtuti po očkování kojenců všemi doporučenými dávkami vakcín s obsahem thiomersalu, by mohlo překročit bezpečnostní limit, který stanovil americký úřad pro metylrtuťnaté sloučeniny. Thiomersal je však etylrtuťnatou sloučeninou.
Doporučení expertů a údaje shromážděné Komisí ukazují, že farmakokinetika etyl- a metylrtuťnatých sloučenin se do jisté míry liší. Především poločas rozpadu etylrtuti je značně kratší (méně než 1 týden), než poločas rozpadu metylrtuti (1,5 měsíce). Expozice etylrtuti, proniknuvší do krve, je tedy poměrně krátká. Etylrtuť je aktivně vylučována stolicí, kdežto metylrtuť se v těle akumuluje. V nedávné době byly v Anglii dokončeny dvě na sobě nezávislé epidemiologické studie. Jednu financovala WHO („Analysis of the General Practice Research Database, GPRD“), druhou anglické ministerstvo zdravotnictví („Analysis of the data set of the Avon Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood-ALSPAC“). Výsledky prvé studie naznačují, že není žádná souvislost mezi retardací vývoje dítěte, zvláště mezi vývojovými nervovými defekty, nebo poruchami chování a aplikací DTP vakcín s thiomersalem ve 2., 3. a 4. měsíci věku. Podobné výsledky byly získány i ve druhé studii. Obě studie dále prokazují bezpečnost očkování kojenců současnými vakcínami s thiomersalem.
Na základě shromážděných poznatků Komise usoudila, že v současné době není žádných důkazů o intoxikaci rtutí u kojenců, dětí, ani dospělých, kteří byli očkováni vakcínami, obsahujícími thiomersal. Usoudila také, že z bezpečnostních důvodů není třeba měnit současné očkovací postupy vakcínami s obsahem thiomersalu.
Možný nežádoucí dopad rutinního očkování na úmrtnost dětí
Studie provedená v Guinea-Bissau a publikovaná v prosinci 2000 v British Medical Journal naznačila nespecifický efekt rutinního očkování, který může kladně či záporně ( s přihlédnutím k vakcíně) ovlivnit úmrtnost kojenců. Byla hlášena vyšší úmrtnost dětí očkovaných DTP během 6 měsíců před úmrtím. Zdálo se, že efekt souvisí s ženským pohlavím. Komise prostudovala tyto informace a k ověření této hypotézy požádala SZO o poskytnutí podobných údajů z jiných zemí, kde jsou hlášeny data o očkování, úmrtích a jiných faktorech, které mohou ovlivnit úmrtnost. SZO na tuto žádost financovala, nebo se podílela, na studiích v Bangladéši, Burkina Faso, Indonésii a v Papua Nová Guinea.
Rozborem získaných údajů ze všech těchto zemí se ukázalo, že po rutinních očkováních kteroukoliv vakcínou vždy došlo ke snížení úmrtnosti. Speciálně nebyl nalezen negativní vliv očkování DTP, ani rozdíl mezi muži a ženami. Komise získala též předběžné výsledky nezávislé analýzy hypotézy, založené na dalších šesti datových souborech. Nic nepotvrzovalo pozorování o vlivu očkování DTP na úmrtnost dětí z Guinea-Bissau.
Komise usoudila, že je dostatek důkazů k zavržení hypotézy o nespecificky zvýšené úmrtnosti po očkování.
Komise také uvítá další diskuse s odborníky o bezpečnosti vakcín s thiomersalem, o obrně lícního nervu, virové hepatitidě B, roztroušené skleróze po očkování a o makrofagické myositídě po vakcínách obsahujících aluminium.