Ze sibiřského permafrostu začíná překvapivě rychle unikat metan, plyn s velmi silným skleníkovým účinkem. Podle měření mezinárodního výzkumného týmu pod vedením Dr. Katey Walterové z Institutu arktické biologie (Institute of Arctic Biology, IAB) při Aljašské univerzitě ve Fairbanksu (University of Alaska, Fairbanks, UAF) se z jezer na Sibiři uvolňuje pětkrát více metanu, než vědci předpokládali. To znamená, že oteplování bude mít rychlejší průběh, protože dosavadní klimatické modely s touto okolností nepočítaly. Studie byla 6. září 2006 zveřejněna v časopise Nature.

Zvláštní druh sibiřského permafrostu zvaný yedoma obsahuje odhadem 500 gigatun (miliard tun) uhlíku. 90 procent z tohoto množství by se mohlo do atmosféry uvolnit ve formě oxidu uhličitého nebo metanu. Výzkum Kate Walterové je první, který únik metanu přesně kvantifikoval.

Odborníci soustředili svou pozornost na dvě rozmrzající jezera nedaleko řeky Kolymy na severu Sibiře. Díky systematicky rozmístěným lapačům bublin se jim podařilo určit množství metanu stoupajícího z jezerního dna. Výsledky reflektují i celoroční nepřetržitá měření a letecký průzkum dalších 95 jezer v regionu. Podle studie se z jezer dostává do vzduchu 3,8 teragramů (megatun, milionů tun) metanu ročně, což je oproti očekávání pětkrát více. Odhady celkových emisí metanu z rašelinišť (6 až 40 teragramů ročně) musely být odpovídajícím způsobem navýšeny (o 10 až 63 procent).

V období let 1974 až 2000 se plocha s rozmrzajícími jezery rozšířila o 14,7 procenta, zároveň došlo ke zvýšení emisí o 58 procent.

Metan se uvolňuje při rozkladu organických zbytků rostlin a živočichů. "Ten materiál byl uvězněn ve zmrzlé půdě od konce poslední doby ledové," vysvětlila Walterová. Před 40 tisíci lety žilo na Sibiři mnoho druhů zvířat. Jejich pozůstatky zůstaly po náhlém ochlazení zakonzervovány a přetrvaly až do současné doby. "Modely předpovídají pro toto století významné tání zmrzlé půdy, což znamená, že permafrost yedoma je jako časovaná bomba čekající na vybuchnutí - jak bude tání pokračovat, desítky tisíc teragramů metanu se mohou dostat do atmosféry a vystupňovat ohřívání podnebí. Tyto nově rozpoznané zdroje metanu nejsou dosud zahrnuty do klimatických modelů," zdůraznila hlavní autorka studie. Metan je třiadvacetkrát silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý.

"Čím bude vyšší teplota, tím více zmrzlé půdy roztaje a tím více se trend změní v začarovaný kruh," varoval Chris Field z Carnegieho institutu (Carnegie Institution) ve Washingtonu. "Důsledky mohou být obrovské," připustila Walterová. "Nemyslím si, že by to mohlo být snadno zastaveno - museli bychom způsobit výrazné ochlazení. Dostává se to ven a toho, co uniká, je tam ještě mnohem více."

Všechno nasvědčuje tomu, že v následujících desetiletích se emise metanu stanou klíčovým faktorem spolurozhodujícím o průběhu globálního oteplování.

Přírodní a průmyslové zdroje emitují do atmosféry každým rokem 410 až 660 milionů tun metanu (podle odhadu IPCC 600 milionů tun).

Popis k obrázku: Dr. Katey Walterová z Institutu arktické biologie (Institute of Arctic Biology, IAB) při Aljašské univerzitě ve Fairbanksu (University of Alaska, Fairbanks, UAF).