Ačkoli podléháme iluzím, stojíme přímo uprostřed osvícení. A ačkoliv stojíme uprostřed osvícení, jsme oklamáni v iluzích. V buddhismu jde o to překonat tento rozpor a skočit přímo do skutečnosti tady a teď.
Ve skutečném životě jsme někdy v iluzích – například věříme, že jsme skvělí lidé - a jindy věříme, že jsme strašní lidé – a držíme si tento názor v mysli dlouhou dobu. Ale někdy máme přímou zkušenost reality (navrhuju prozatím se vyhnout tomu slovu „osvícení“). Když hodíte třináctiletou dívku v plavkách do bazénu, určitě má v tu chvíli, kdy s plácnutím a cákáním padá do vody, přímý zážitek reality. Takové zážitky ale máme každý den a máme jich spousty. Jde o to, že většina lidí netuší, jak cenné tyto zážitky jsou. Místo toho se pořád znovu a znovu vrací do svých ekonomických nebo romantických nebo jiných snů nebo si dělají starosti, že jsou málo osvícení.
Nemůžeme přestat myslet a protože s touto aktivitou nemůžeme přestat, nemůžeme se ani vyhnout iluzím. Jediná věc, kterou můžeme udělat, je překonat tento rozpor – ne vyřešit tento rozpor prostřednictvím intelektuálního úsilí, ale pomocí každodenních úkonů. V podstatě musíme pokračovat v každodenních povinnostech nebo radostech (což je často jedna a ta samá věc) a najít něco hlubokého v takovém způsobu života. Buddhisté by měli být lidé, kteří věří v hluboké hodnoty každodenního života, každodenních okamžiků. Ale věřit nestačí. Když budeme jen věřit, podlehneme příliš velkému idealismu. V buddhismu se snažíme ocenit skutečnost takovou, jaká je, i když ideálům se nevyhneme nikdy a není to ani třeba.
Bylo by jednoduché říct „rozumím“ nebo „oceňuju každodenní život“. Ale opravdu žít každodenní život je něco jiného než o tom mluvit nebo psát. I když většina lidí nějak opravdu žije, málokdo žije bez zátěže mnohých ideálů nebo nekonečných materiálních tužeb. Málokdo prostě žije. A tato prostota není nutně chudoba nebo nedostatek vzdělání. Tato prostata je prostota někoho, kdo ráno vstane, uvaří si čaj a koná své povinnosti a radosti jednu po druhé – ať už je to prezident nějaké nadnárodní společnosti nebo dojička krav nebo univerzitní profesorka. Je to prostota, s níž pavouk přede složitou síť, nebo prostota, s jakou se čínský cyklista proplétá přelidněnými ulicemi města. Je to prostota zamilované dívky, která objímá kmen stromu, protože její milý je teprve na cestě k ní. Je to prostota okamžiku, v němž je všechno takové, jaké má být.
Obejmout kmen stromu
