Rakytník je významná rostlina se všeobecně posilujícími účinky. Je rozšířen v Evropě i Asii, roste většinou na mořském pobřeží nebo na písčitých březích řek a vodních nádrží. Vyskytuje se i u nás, ale jen jako pěstovaný okrasný keř v parcích a zahradách. V oblastech svého přirozeného výskytu tvoří rozsáhlé porosty, na Sibiři mu říkají sibiřský ananas.
Rakytník patří do čeledi hlošinovitých, Eleagnaceae. Je keř, několik metrů vysoký, dožívá se věku 50-70 let. Na kořenech jsou hlízky o velikosti až holubího vejce, tyto hlízky obsahují symbiotické baktérie schopné vázat vzdušný dusík (podobně jako mají i rostliny z čeledi vikvovitých). Větvičky mají trny, listy jsou sivé, úzké, postavením střídavé, 3-8 cm dlouhé a 3-8 mm široké. Líc listů je tmavě zelený, lesklý, na rubu vyrůstají hvězdovité chlupy, které činí list stříbřitě šedým. Kvete na jaře, na konci dubna, květy jsou velmi nenápadné. Rakytník je dvoudomý (samčí květy rostou na jiném jedinci než samičí), opylení květů probíhá větrem. Plody jsou kulovité nebo vejcovité peckovice, barvy žluté, oranžové nebo červené.
Latinský název je odvozen od jeho účinku: po podání se koňům i jiným zvířatům leskne srst (hippos = kůň, phaes = lesk).
V plodech najdeme řadu vitamínů (provitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín C, E, K1, F). Obsah vitamínu C je vysoký, rakytník patří k jeho významným zdrojům, i když jeho obsah kolísá v závislosti na přírodních podmínkách. Dále obsahuje flavonoidy, karotenoidy, olej, 15 minerálů (mikroelementů) a další účinné látky. Natrpklou chuť plodům dávají sloučeniny fenolového typu, které mají baktericidní účinek. Léčivé účinky mají plody, listy i větvičky. Využíval se již v tibetské, mongolské i indické medicíně, v Řecku a Římě, vojáci Alexandra Makedonského používali odvar z rakytníku k obnově sil.
Peckovice se pojídají, dělá se z nich marmeláda, lihoviny, džusy a další výrobky. Plody zpracováváme obvyklým způsobem, pro obsah baktericidních látek nemusíme do výrobků přidávat konzervační látky. Natrpklost plodů odstraňuje mráz, takže sbíráme po prvních mrazících nebo plody před zpracováním uložíme na den do mrazáku.
Rakytník patří mezi rostlinné adaptogeny, podporuje trávení, zvyšuje odolnost organismu vůči infekci, urychluje růst, zvyšuje počet červených krvinek, snižuje poškození jater při infekční žloutence, používá se při ateroskleróze a dystrofických procesech v srdci, aktivuje slinivku a činnost jater. Plody jsou posilujícím lékem při celkové slabosti, v rekonvalescenci, při snížené odolnosti organismu, při zátěžích. Odvar působí proti kožním chorobám, semena se užívají jako projímadlo, listy a větvičky naopak průjem léčí. Šťáva z plodů má baktericidní a fytoncidní (protibakteriální) účinky, především proti stafylokokům. Často se užívá rakytníkový olej, který má značné regenerační schopnosti při poškození kůže i vnitřních sliznic, je účinný při spáleninách vysokými teplotami, chemickými látkami i radioaktivním zářením. Podporuje růst vlasů, léčí ekzémy i jiné kožní problémy.
Pěstovat se dá poměrně snadno, dobře roste na lehčích půdách s neutrální reakcí (pH 6,6-7). Nesnáší vysokou hladinu podzemní vody, je světlomilný. Mrazy snáší až do –220C, ale holomrazy jej poškozují.
Příprava rakytníkového oleje
Plody usušíme a rozemeleme na kávovém mlýnku. Drť rozdělíme na tři díly. Do hrnce dáme jeden díl drti, zalijeme kvalitním rostlinným olejem, nejlépe slunečnicovým nebo olivovým tak, aby olej sahal asi 1 cm nad rozemleté plody. Celou nádobu ponoříme do vodní lázně a velmi mírně zahříváme 8-10 hodin při teplotě oleje asi 400 C. Pak olej přefiltrujeme, přidáme do něj další díl rozdrcených plodů a celý postup opakujeme. Zbytky plodů se dají použít jako krmivo zvyšující kondici pro domácí zvířata (drůbež, králíky, skot, nebála bych se to dát ani psovi nebo kočce.)