Po zkoumání zážitků z těchto "minulých" životů se ukazuje, že zážitky jsou ověřitelné, skutečné a dotyčná osoba neměla možnost tyto informace nikde získat. V některých případech přináší regresní zážitky do té doby neznámé podrobnosti.

Za zmínku určitě stojí fakt, že v dnešní době někteří psychologové využívají velmi úspěšně léčbu regresí k odstranění příčin jinak velmi obtížně léčitelných neuróz, fobií, alergií apod. Z těch nejznámnějších jsou to např. Dr. E. Fiore, a slavný český rodák Dr. S. Grof. Léčba spočívá v navození stavu transu, ať už hypnozou, holotropním dýcháním, či různými halucinogeny. Pacient při této léčbě "sestupuje" pod vedením lékaře do svých minulých životů. Má tak možnost prožít a pochopit traumata, která v současném životě vyvolávají jeho potíže.

S problémem reinkarnace souvisí i situace známá pod označením "déja vu". Vsichni známe situace, kdy máme pocit, že celou prožívanou scénu známe, že jsme zrovna toto již jednou prožili. Nepochopitelné jsou ale momenty, kdy se ocitneme na zcela neznámém místě a víme naprosto přesně, co bude za příštím rohem, kdy se v prostředí, kde jsme prokazatelně nikdy nebyli, zcela bezpečně orientujeme.

Existuje vůbec možnost přinést nějaké důkazy (myslím tím zcela jednoznačné důkazy), které by podepřely víru v reinkarnaci?

Řekl bych, že ano. Publikovaný byl například případ dvou sester z Northumberlandu, které měly pozoruhodné vzpomínky na autonehodu svých sester (také dvojčat), které zahynuly na následky této autonehody ještě před jejich narozením. Jedna z dívek měla dokonce na těle mateřské znaménko, které vypadalo jako jizva na těle zemřelé sestry, která si ji způsobila pádem z kola. Podobných případů by bylo možné popsat celou řadu. Zvláště u malých dětí, je velmi nepravděpodobné, že by přišli do styku s dostatečným množstvím informací, které by byly podkladem pro historky vymyšlené, nebo založené na kryptomnézii.

Celý problém reinkarnace pochopitelně souvisí s prožitky blízkosti smrti a mimotělesnými prožitky. Pro to aby došlo k převtělení, je samozřejmě nutný přechod vědomí v okamžiku organické smrti na "druhý břeh". Notoricky jsou známé výzkumy Dr. Moodyho. Méně známá je práce doktora Melvina Morse, který v Seattlu pracoval s vážně nemocnými dětmi a specializoval se na jejich svědectví o těchto prožitcích. I velice malé děti popisovaly zážitky, které se téměř nelišily od zážitků dospělých.Tyto děti byly příliš malé, než aby se od nich dalo očekávat, že budou popisovat halucinace, které odpovídají obecně vžité představě nebe. Morse při svém výzkumu odhalil množství ověřitelných případů. Jedno dítě, ku příkladu, vidělo na "onom světě" osobu, která byla mrtvá, ale dítě nevědělo o tom, že zemřela.

Jsou tyto důkazy dostatečně přesvědčivé ? Pokud má někdo pocit, že ani tyto studie nepřinášejí jednoznačnou odpověď, existují ještě další argumenty hovořící pro myšlenku, že život smrtí nekončí.

Velmi přesvědčivým důkazem je tak zvaný "Delpassův experiment".

Na počátku tohoto experimentu stály tři muži.Jedním z nich byl anglický neurolog dr. Walter Grey. Ten zkonstruoval přístroj, který reagoval na mozkové proudy, vznikající při myšlení. Při svých pokusech nechal pokusnou osobu opakovaně zapínat televizor. EEG ukazovalo, jak před každým zapnutím televizoru vzniká v mozku pokusné osoby ráz proudu - pohotovostní vlna. Potom elektrody snímající mozkové proudy propojil přímo s televizorem, a pohotovostní vlnu zesílil. Tak mohla pokusná osoba zapínat televizor pouze tím, že myslela na zapnutí televizoru. Pohotovostní vlna byla tím spínačem, který uvedl televizor do provozu.

Práce dr. Greye si povšiml fyzik a kybernetik profesor Delpass. Snažil se poznatky vyplývající z práce anglického neurologa domyslet ještě o kousek dál a získal určitou vizi, jak případně využít celou věc k prouzkoumání okamžiku, kdy duše opouští tělo.

V tu chvíli vstoupil do hry profesor Wiliam Jongh van Amsynck, s kterým se Delpass seznámil na kybernetickém sympóziu. Amsynck patřil k průkopníkům tzv. bio-feedbacku (biologická zpětná vazba). Amsynck byl jedním z prvních, kteří tuto metodu prosadili pro medicínské využití. Pro hypertoniky (pacienty trpící vysokým krevním tlakem), zkonstruoval přístroje pro měření krevního tlaku, spojené s elektronickým vyhodnocováním jeho změn. Při zvýšení tlaku přístroj začal signalizovat změnu nepříjemným zvukem, při poklesu tlaku naopak přístroj vydával zvuky pro pacienta příjemné. Pacienti se postupně naučily vědomě ovlivňovat svůj krevní tlak, na základě toho, že chtěli slyšet pouze příjemné zvuky. Pro Delpassea měl okruh Amsynckových pacientů velký význam. Pacienti trpěli nemocí, která velmi často vede k úmrtí. Nyní mohl Delpass rozvinout své představy o zamýšleném experimentu. Potřeboval už pouze jediné - souhlas profesora Amsyncka a jeho pacientů

Souhlasili všichni. Do tréningového programu van Amsyncka byl zařazen i pokus Waltera Greye. Nyní zde byli lidé, ideálně trénovaní v práci s bio-feedbackem, kteří byli ochotni spolupracovat, a v případě svého úmrtí, dát zprávu z "druhé strany". Pacientům působilo radost rozsvěcet obrazovku pouhou silou vůle a pro ty, kteří byli zesláblí, byla možnost tímto způsobem zapnout televizi i praktická. Časem však docházelo i k určitému "přetrénování", jevu ke kterému u biofeedbacku dochází. Je to pokles schopnosti volního tvoření mozkových proudů - pohotovostní vlny. Na odstranění tohoto jevu použili vědci generátor elektromagnetického vlnění o určité frekvenci, který pomáhá odstranit mozkové blokády a únavu. Mimochodem tento generátor používali údajně sovětští lékaři na kříšení svých přestárlých pohlavárů, ve chvílích, kdy měli tito předstoupit před národ....

Vsichni zůčastnění pokračovali v projektu s opravdovým badatelským zápalem, tak jak lze očekávat u experimentu, který měl prolomit hranice onoho světa. Nakonec přišlo to k čemu jednou nutně muselo dojít. Pacientka ve věku 67 let zemřela na vnitřní krvácení, způsobené vysokým tlakem. Byla připojena na EEG a pokusné uspořádání W. Greye. Smrti nemohlo být zabráněno. EEG vykazovalo nulovou aktivitu mozku. Ale právě v okažiku definitivní smrti této pacientky se na obrazovce EEG objevila pohotovostní vlna a televizní monitor se zapnul.

Už tento okamžik byl pro všechny velmi překvapivý, jev jako by vyznačil přechod na "druhou stranu". Nyní už chyběl jediný rozhodující důkaz, že duch není vázán na hmotu - pokračování signálů na onom světě. V této chvíli, kdy došlo k totální mozkové smrti, kdy EEG nevykazovalo žádné známky aktivity, kdy proběhly všechny tři stupně umírání - smrt mozku, klinická smrt, a smrt buněk se prof. van Amsynck rozhodl nasadit generátor elektromagnetického záření, který pomáhal jeho pacientům zlepšovat schopnost vytváření pohotovostní vlny.

Nepředstavitelné se podařilo! Na obrazovce se objevil Delpassův efekt. Pravděpodobnost, že vědci obdrželi signál z onoho světa je velká.

Pro získání jistoty provedl Amsynck množství kontrolních pokusů. Ty u pacientů nezařazených do programu a netrénovaných s přístrojem W. Greye, přinesly nulové výsledky. Delpassův efekt se v těchto případech nepodařilo vyvolat.Zcela jasně bylo nutné předchozí vytvoření paměťových molekul. Ty se potom podařilo vystopovat i tehdy kdy bylo tělo mrtvé, jako součást struktury vědomí pohybujícího se již na "druhé straně".

Co dodat závěrem ? Je až s podivem, jak informace (samozřejmě publikované), o výsledcích tohoto experimentu, zapadly v šumu každodenních "důležitých" zpráv o vraždách, skandálech a sportovních výsledcích. Na druhou stranu je asi pro dnešní dobu charakteristické, že otázky, které si lidstvo kladlo tisíce let, ztratily v dnešní době význam. Vždyť k čemu je lidem nesmrtelná duše - prodat ji nelze a "mobilem" se na onen svět nedovoláte.