SAMHAIN

Svátek Samhain spadá na konec sklizně a uzavírá zemědělský cyklus. Samhainem začíná temná zimní polovina roku. Keltský Nový rok je časem, kdy zdi mezi světy jsou tenké, kdy je snadné komunikovat s těmi, kdo „odešli" - s toulajícími se mrtvými. Je to magická doba, kdy přestávají platit zákony prostoru a času. V podivném a nevypočítatelném chování lidí se odráží události ze světa duchů.

O Samhainu se vzdává čest a nabízí pohostinnost mrtvýrn předkům. Modlitby a úlitby se pokládají na schody a oltáře. I když jsou druhý den ráno dary nedotčené, říká se, že jejich podstata přešla do říše duchů. V tento den se poráží dobytek a dokončují letní práce. Jakákoliv plodina nesklizená z pole do Samhainu je tabu a náleží duchům přírody.

Nový rok začíná při západu slunce 31. října. Je časem zasta­vení, zúčtování, ukončení a zbavení se vlivů a konceptů, které se přežily a ztratily opodstatnění. Ale především je to den znovuna­pojení se na kmenové a rodinné předky a na řídící duchy. Sa­mhain je jednou ze dvou „nocí duchů" v roce (Beltaine je dru­hou) - dobou chaosu a největší aktivity skřítků. Je to noc, kdy čarodějnice jsou všude, zjevují se znamení, konají se věštby a v domech jsou znovuzapalovány ohně.

O Samhainu se otevírají mohyly Sidhů a Sidhové se pohybují po krajině. Zjevují se a vracejí duše zemřelých. Je to čas vhodný k úklidu domu a ohniště, aby byly připravené, až přijdou mrtví předkové. Dveře by se neměly zamykat a měly by být připraveny další židle.

K oslavě temnot nezrozeného roku se lidé tradičně oblékali do bílého, nebo se zahalovali slaměnými maskami. Hoši a dívky si vyměňovali šaty a pokoušeli se oklamat přicházející duchy. Ve všudypřítomné atmosféře klamu a zmatku se občas z domů ztrá­cely předměty, které pak lidé nacházeli v jezírcích a příkopech. Dobytek byl někdy odveden na cizí pole a dveře bombardovány hlávkami zelí. Stávalo se, že někdo ucpal komín drnem, nebo do domu foukal kouř klíčovou dírkou.

Nadpřirozené příběhy se vyprávěly od západu slunce až do svítání, kdy první zakokrhání zahnalo duchy a „malé lidi" zpět do jejich úkrytů. Kameny opatřené znaky se večer házely do ohně a ráno se z jejich stavu soudilo na osud daného člověka v nad­cházejícím roce.

Domácí ohně se znovuzapalovaly od křesadlem zažehnutých posvátných hranic, přes které lidé skákali pro štěstí. Po polích byl rozprašován popel a podél mezí se nosily zapálené louče, aby chránily půdu. Lidé pekli brambory (brambory se do tradiční stravy dostaly po objevení Jižní Ameriky Evropany) a jablka a ra­dostně tančili okolo ohňů.

V oblastech, kde se sbíraly mořské řasy, lidé o Samhainu obětovali kvas nebo kaši bohu moře a prosili ho o bohatou žeň řas k jídlu a zúrodnění země. Zvláštní moc dodávala rituálu bouře, která zajišťovala bohatou úrodu mořské vegetace u pobřeží.

Z božstev jsou se svátkem Samhainu spojováni Morrigan a Dagda. Dagda je znám jako „Dobrý bůh" a „Veleučený Rudý" - In Ruad Ró-fhessa. Je také Eochaid Ollathair, Velký Otec, pat­ron věd. Jakožto božský válečník a archetypální vůdce zosobňu­je Dagda plodnost, štědrost, zákonodárství a ochranu. Má po ruce síly, kterými může zabít živé a vzkřísit mrtvé. Vlastní obrov­ský kotel, z něhož může kmeni poskytnout uzdravení, znovuna­bytí sil a jídlo.

Dagda se spojil s Morrigan, když stála rozkročena přes řeku Unius v Connachtu. Morrigan, Velká Královna, je keltská trojná bohyně. Její tři podoby jsou: Badb (vrána), Macha (rovněž vrá­na) a Nemain (zuřivost). Známá také pod jménem Vrána Bitev, zjevuje se jako vrána nebo krkavec, či jako žena provázená jed­ním z těchto ptáků. Vrány a krkavci byli obvyklým úkazem na válečných polích, kam se slétali, aby oklovali kosti mrtvých bo­jovníků. Morrigan řídí bitvy a předvídá jejich výsledek. Někdy se zjevuje na břehu řeky, kde omývá zbraně a výstroj těch, kdo mají zemřít. Občas na sebe bere podobu odporné, červeně oděné stařeny, nebo překrásné ženy. Když jsou její milostné snahy od­mítnuty, posedne ji hněv a dokáže se proměnit v úhoře, šedého vlka nebo v jalovici podle toho, která z podob je pro vzpupného nápadníka nejnebezpečnější.

Morrigan je výrazně sexuální. Je také matkou - porodila syna, Meiche, který měl tři srdce a v každém z nich hada. Tito tři hadi byli schopni zahubit všechna zvířata v Irsku. Diancecht, bůh uzdravení, zabil Meiche, spálil hady a odvrátil hrozící neštěstí.

Badb, Macha a Nemain, tři podoby Morrigan, ochránily rod Tuatha Dé Danaan oponou deště, když tito lidé přistáli u irských břehů.

Morrigan je panna, matka a stařena. Je cailleach (babizna), která nachází potěšení v krvavých bitvách a topení nepřátelských vojáků ve zpěněných vlnách. Někdy se zjevuje v zářící, zlatem lemované róbě.

Morrigan je i rostoucí a ubývajíeí Měsíc a úplněk, v podobě kr­kavce zjevující se těm, kterým je souzeno zemřít. Macha je bílá pěna na mořských vlnách, hříva na hlavě matky Morrigan. O Sa­mhainu se jí obětuje jako dceři moře.

Samhain je ve své podstatě časem předtuch, sestoupení do temného chaosu, z něhož nakonec vytrysknou nové ideje a no­vý život.

BYLINY PRO SAMHAIN

Brukev, divizna,dobromysl, dýně, jabloň, kukuřice, lilek, líska, pelyněk, šalvěju, zemědým, zerav, žalud a dub.