S těmi užitkovými to většinou začíná nenápadně: Někde za oknem uvidíme vzrostlý citroník s plody, navštívíme známého, který citrusy pěstuje, nebo nám učarují někde v botanické zahradě. A začnou problémy. Neinformovaný začátečník shání rostliny, přitom neví, jaké podmínky vyžadují, které druhy jsou vhodné pro byt, které pro skleník. Hlavně v bytových podmínkách potom obtížně získané rostlinky chřadnou, shazují listy a začátečník postupné ztrácí elán.

Ale tak začínali snad všichni pěstitelé citrusů a dalších tropických a subtropických rostlin. Po delší či kratší době pokusů, nezdarů a učení získávají ti vytrvalí to, čemu staří zahradníci říkali „zelené prsty“ - neboli cit pro rostliny, pro jejich požadavky. Vytrvalá snaha začíná přinášet první ovoce. Pomůckou pro ty, kteří se rozhodli začít, případně začít znova, má být tato publikace, která má poněkud vyplnit velké mezery v naší citrusářské literatuře.

Systematické zařazení citrusů

Botanicky patří citrusy do čeledi Rutaceae (routovité), podčeledi Citrusoideae (Aurantioideae). Tato podčeleď má 33 rodů, z nichž se pěstují především zástupci rodů Citrus, Fortunella, Poncirus, Microcitrus a Eremocitrus. V rámci podčeledi také existuje řada mezirodových kříženců, z nichž mnohé mají velký praktický význam. Jsou to vesměs stálezelené až opadavé dřeviny, většinou menší stromy, nebo keře.

Rod Citrus zahrnuje menší stromy či keře s neopadavými, zpravidla kožovitými a na líci lesklými listy. V pletivech kůry, listů a plodů jsou četné siličné žlázky s charakteristicky vonícími éterickými oleji. Listy jsou eliptické až kopinaté, většinou zřetelně odčlánkované od více či méně křídlatého řapíku. Květy většinou bílé až růžové, pětičetné, velmi intenzívně vonící. Vyrůstají na loňských výhonech nebo na letorostech, jednotlivě nebo v hroznech. Plod se nazývá hesperid, jeho vnější vrstva kůry je barevné flavedo, pod ním bílé albedo, a uvnitř do osmi až čtrnácti segmentů členěná šťavnatá váčkovitá dužnina. Semena většinou bělavá, na řezu bílá až zelená, často mnohozárodečná.

Základní podmínky pro pěstování citrusů u nás

Podmínky, ve kterých citrusy rostou ve své domovině se velice podstatně liší od těch, které jsme jim i při největší péči schopni poskytnout. Dva základní rozdíly jsou rozhodující: Zimní teploty u nás vylučují celoroční venkovní umístění a v bytových podmínkách je rozhodující zimní nedostatek světla. Pro názornost je možno uvést hodnoty naměřené začátkem února při zatažené obloze: venku před oknem 4000 lx, uvnitř těsně u okna 2000 lx, půl metru od okna bez záclon 1000 Ix, totéž za záclonami (lehké silonové) 500 lx a metr od okna již pouze 300 lx. Přitom hodnoty pod 2000 až 3000 luxů jsou již při teplotách kolem 20 °C pro většinu citrusů kritické.

Jako všechny rostliny, také citrusy vytvářejí zásobní látky fotosyntetickou asimilací vzdušného kysličníku uhličitého. Současně však jsou tyto zásobní látky neustále prodýchávány na krytí energetických potřeb metabolismu. Rychlost tohoto dýchání je dána především okolní teplotou, intenzita fotosyntézy však je v zimních měsících dána intenzitou světla. A je-li intenzita dýchání vyšší než fotosyntézy, rostlina postupně spotřebovává zásobní látky, listy žloutnou, opadávají a nakonec může celá rostlina uhynout. Z toho vyplývá nutnost udržet převahu fotosyntézy nad dýcháním.

Pěstitelé ve sklenících mají poměrně jednoduchou situaci, neboť zimní snížení teploty pod +10 °C stačí zajistit pokles intenzity dýchání pod kritickou hodnotu. Také přezimování v chladné, ale bezmrazé místnosti bývá většinou bez problémů.

Mnohem horší situaci mají pěstitelé v bytech s ústředním topením. Teplota na okenním parapetu je příliš vysoká a intenzita světla, jak již bylo uvedeno, příliš nízká. Dostatečně intenzívní přisvětlování je téměř nemožné. Jedinou pomocí je snažit se všemi prostředky snížit teplotu na únosnou míru. Nejkritičtější nedostatek světla je v období od začátku prosince do konce února.

Nároky citrusů na teplotu během roku značně kolísají, ale nejsou většinou příliš limitujícím faktorem. Absolutní zimní minima by neměla příliš klesat pod 0 °C, neboť mnohé druhy jsou citlivé na teploty již kolem -3 °C. Některé druhy snáší výjimečně teploty až -12 °C, ale nevyplatí se příliš riskovat. Zimní optimum v našich podmínkách s ohledem na nedostatek světla je okolo -1-5“ až +10 °C. S nástupem jarní vegetace se požadavky na teplotu zvyšují na 15 až 18 °C, přes léto je optimum 22 až 30 °C, teploty nad tuto výši (zvláště ve sklenících) mohou již za určitých podmínek vyvolat poškození rostlin a opad plodů. S postupujícím zráním plodů se požadavky na teplotu opět snižují až na cca ;-14 až +16 °C. Postupně klesající teplota pod +10 °C na podzim vyvolá přechod citrusů do stadia vynuceného klidu, ve kterém mohou setrvat bez poškození řadu měsíců.

Z hlediska zrání plodů je ještě důležitá délka aktivního růstu, daná minimální teplotou -1 - 12 °C a také celková roční suma teplot v období aktivního růstu (tzv. vegetační termická konstanta, neboli suma aktivních teplot), která je například pro rané mandarínky, citroníky a nejranější pomerančovníky kolem 4000 °C, pro běžné středozemní odrůdy pomerančovníků, grepů, mandarínek a šedoků asi 6000 °C a pro pozdní odrůdy až 9000 °C.

Nároky citrusů na vláhu jsou dosti vysoké, ale právě tady nadělá začátečník nejvíce škody. Roční úhrn srážek v jejich domovině se pohybuje v mezích 1200 až 6000 mm, při nižších srážkách již bývá většinou nutná závlaha. Při pěstování citrusů v nádobách však hrozí nebezpečí přelévání. Citrusy totiž mají poměrně citlivý kořenový systém, který je velmi náročný na dostatek vzduchu v půdě. Při systematickém přelévání se vzduch z půdy postupně vytlačuje a kořeny mohou začít odumírat a zahnívat. To se rychle projeví žloutnutím a opadem listů a případně uhynutím celé rostliny.

Tím se dostáváme k poslednímu důležitému faktoru při pěstování citrusů, k substrátu. Ten má být mírně kyselý až neutrální (pH 6-7), pokud možno vzdušný a výživný. Nejčastěji doporučovaná je směs kvalitní zahradní zeminy, rašeliny a říčního písku 1 : 1 : 1, případně směs pařeništní zeminy, kompostu a rašeliny s pískem, samozřejmě bez půdních škůdců. Nádoby pro rostliny musí být pokud možno co největší, s dobrou drenážní vrstvou na dně.

Biologické zvláštnosti citrusů

Charakteristickou vlastností citrusů je periodičnost růstu. Během vegetačního období má většina citrusů tři růstové periody, přičemž jarní růstová perioda je většinou nejintenzívnější. Během roku se tak střídají období růstu nových výhonů a kořenů s jejich vyzráváním. Zajímavé je, že růst výhonů a kořenů se vzájemně nekryje.

O citlivosti kořenů citrusů již byla zmínka, ale ještě je třeba upozornit na to, že jim prakticky chybí kořenové vlášení, které nahrazuje symbióza kořenů s houbami - tzv, mykorhiza. Právě tato symbióza je velmi citlivá na půdní poměry.

Další zvláštností je u mnoha druhů schopnost kvést téměř po celý rok a také zakládat průběžně i plody. Tato remontantnost je zvlášt výrazná u citroníků, lajmů a cedrátů, ale také u některých pomerančovníků, mandarínek a dalších druhů. Mnoho citrusů je samosprašných, řada jich přináší plody i bez opylení-parthenokarpicky. Dalším charakteristickým znakem citrusů, který hraje velkou roli při generativním rozmnožování je polyembryonie jejich semen. Z jednoho semene totiž může vyklíčit několik rostlinek. Jedno embryo většinou vzniká splynutím samčí a samičí pohlavní buňky, ostatní embrya jsou nucelárního původu, což znamená, že vznikají nepohlavní cestou ze zvláštního pletiva a mají tudíž stejný genetický základ, jako mateřská rostlina.

Toho se často využívá při ozdravování odrůd a při množení některých druhů. Většina takto získaných rostlin však vstupuje i v optimálních podmínkách do období plodnosti poměrně pozdě, po 6 až 10 letech, v našich poměrech se mnohdy nedočkáme květů a plodů u semenáčů ani po 15 až 20 letech. Takto získané rostliny se vyznačují bujnějším růstem, v prvním stadiu jsou většinou silně trnité, později se trnitost postupně redukuje. Jejich významnou vlastností je větší přizpůsobivost a vitalita. Trpělivou a časově náročnou prací je tak možné získat odrůdy velmi dobře přizpůsobené místním podmínkám. Bohužel nebyl dosud nalezen spolehlivý způsob urychlení vývoje semenáčů, i když určitý vliv byl zjištěn u řady metod, jako kroužkování větví, intenzívní přihnojování fosforečnými hnojivy, oroubování roubu z plodící rostliny do koruny semenáčů a také výchovný řez.

Nakonec je potřeba se zmínit o schopnosti řady citrusů udržet dlouhou dobu zralé plody na stromě, někdy i celý rok po dozrání. Tyto v druhém roce sklizené plody mají většinou silnou kůru a používají se k průmyslovému zpracování.

Původ a nejdůležitější oblasti pěstování citrusů

Citrusy pocházejí z jihovýchodní Asie, kde se vyvinuly v několika primárních genetických centrech. Tak například z jižní líny nebo z Indie pochází Citrus sinensis, z oblasti Indočíny Citrus limon. Přesné určení původu většiny kulturních citrusů však je obtížné, neboť většinou vůbec neznáme jejich plané původní formy. Za několik tisíciletí pěstování se citrusy značně rozšířily a vznikla řada druhotných genetických center, jako například Japonsko, odkud pochází známá skupina mandarínek Unshiu. Z dalších center zaslouží zmínku ještě Indonésko-indočínské a středomořské genetické centrum, kde se vyvinula řada kulturních forem.

V současné době se citrusy pěstují prakticky všude, kde to klimatické poměry dovolují. Tak mezi nejvýznamnější producenty pomerančů patří USA a Brazílie, mandarínek Japonsko a Španělsko, citrónů USA a Itálie a nejvýznamnějším producentem grepů a šedoků jsou USA. Světová produkce citrusových plodů má neustále vzestupný trend. Převážná většina citrusů je určena ke konzumu v čerstvém stavu, velké množství se jich také zpracovává na džusy, kompoty, želé a marmelády. Pro cukrářské účely se používá také kůra plodů řady odrůd, která se často proslazuje.

Význam citrusů pro lidské zdraví

K obsahovým látkám citrusových plodů se upírá stále větší pozornost. Obsah vitaminů A, B, C, D a E je již znám dlouho, ale zvýšený zájem je vyvoláván především velkým obsahem bioflavonoidů, o nichž je známo, že zvyšují pružnost cév a celkově příznivě ovlivňují stav oběhového systému. Významný je i vysoký obsah pektinu v plodech a dále obsah biologicky aktivních

látek, u nichž se udává tonizující účinek na organismus. Celkové složení citrusových plodů je natolik vyvážené, že prakticky citrusy nemají na světě konkurenci. Velmi důležitý je stálý obsah vitamínů při skladování, na rozdíl například od peckovin a jádrovin.

V pletivech kůry plodů, listů, květů, i kůry větví jsou nádržky s obsahem příjemně vonných silic, používaných v lékařství, voňavkářství a likérnictví. Tyto vonné látky se zvláště uplatní při bytovém pěstování, nebol jediný kvetoucí citrus dokáže provonět celý byt. Fytoncidy, uvolňované do ovzduší také významnou měrou snižují obsah choroboplodných zárodků ve vzduchu.

Fotografie z výstavy citrusů v Galerii Jitřní země