Roste v teplejších oblastech hojně, jinde roztroušeně. Najdeme ji na svazích, nejčastěji v teplomilných doubravách, na křovinatých a lesostepních stráních a v lesních lemech. Dosahuje výšky od 20 cm do 1,2 m, má vstřícné listy, celokrajné, kopinaté až srdčitě vejčité. Květy jsou bílé nebo žlutobílé, pětičetné. Patří do čeledi klejichovitých Asclepiadaceae.

Používá se kořen, sbíraný na jaře nebo na podzim. V homeopatii se používají i čerstvé listy.

Obsahuje alkaloid vincetoxin a několik dalších alkaloidů, kyselinu skořicovou a asklepiovou, silici, sliz a saponiny. Tolita je pokládána za mírně až středně toxickou, otrava při vnitřním podání se projevuje průjmy, zvracením, existuje možnost centrálního ochrnutí a zánětu močových cest. Proto je  vnitřní užití většinou pokládáno za zastaralé a tolita se používá pouze zevně nebo v homeopatickém ředění. Dříve se využívala pro potopudné a močopudné účinky při vnitřních otocích (ledvinové, srdeční, lymfatické) a také jako projímadlo.

Používáme 5 minut vařený odvar z kořene na zastaralé vyrážky a úporné ekzémy, ve formě obkladů nebo koupelí. Na některé typy ekzémů je překvapivě účinná.

Příbuzná klejicha hedvábná Asclepias syriaca pochází ze severní Ameriky, zplaňuje v teplejších územích. Je výrazně vonná, květy podobné tolitě jsou nahloučeny, barvu mají špinavě fialově červenou. Klejicha je velmi statná rostlina, dorůstá 1-2 m.

Použití a obsahové látky podle J. A. Zentricha