BYTOVÁ KULTURA CITRUSŮ

Jak již bylo uvedeno, má naprostá většina citrusů vysoké nároky na světlo, kterého bývá v bytových podmínkách nedostatek, a loje limitujícím faktorem bytové kultury citrusů. V bytech je proto zapotřebí umístění u nejlépe osvětleného okna, nejvýhodnější jsou okna orientovaná na jihovýchod až jihozápad. Zvláště v zimě je nutné postavit rostliny pokud možno blízko k oknu a pokud máme na vybranou, tak mimo proud horkého vzduchu od radiátorů ústředního topení. Jestliže se blízkostí topných těles nemůžeme vyhnout, je vhodné použít odpařovače s vodou, aby se zmírnily účinky horkého a suchého vzduchu. Je také možné použít usměrnění proudu vzduchu například deskou z pěnového polystyrénu, aby byly rostliny pokud možno chráněny, včetně květináčů. Tak se snažíme všemi dostupnými prostředky snížit teplotu okolo našich rostlin.

Ještě výhodnější by bylo přezimování rostlin v chladné světlé místnosti, úplně ideální jsou bezmrazé zasklené verandy, kde se podmínky blíží skleníkovým. Při chladném zimování silně omezíme zálivku a nepřihnojujeme, při přezimování v teplé místnosti zaléváme podle potřeby, ale vždy teprve po lehkém proschnutí substrátu v nádobě. Při příliš častém a intenzívním zavlažování hrozí poškození kořenů, až uhynutí rostliny. To je také nejčastější chyba začátečníků, kteří potom pátrají, proč citrusům žloutnou a opadávají listy. Pokud udržujeme citrusy ve vegetaci i v zimě, je výhodné i v této době opatrné přihnojování asi jedenkrát za měsíc, aby se maximálně aktivovala asimilace.

Koncem února se již začínají zlepšovat světelné poměry, a tak pomalu musíme citrusy připravit na nové vegetační období. Můžeme řezem upravit korunu a pokud je to potřebné, přesadíme je do větších nádob. Pro jednoleté rostliny pokud možno nepoužíváme menší nádoby než 15 cm v průměru, v prvních letech pravidelně přesazujeme vždy do nádob o něco větších, aby rostliny byly dostatečně silné. Starší rostliny přesazujeme v delších intervalech, opět vždy do nádob o něco větších. Staré rostliny se již většinou nepřesazují. Pěstujeme je ve větších nádobách, osvědčují se třeba polyétylénové 50 1 konve, nebo různé dřevěné škopky. Místo přesazování odebereme několikacentimetrovou vrstvu zeminy a nahradíme ji nejlépe dobře vyzrálou hňojovkou nebo kompostem. Při přesazování kontrolujeme stav kořenů, poškozené odstraňujeme, ale pokud jsou kořeny zdravé, tak se snažíme neporušit kořenový bal. Používáme pokud možno výživnou zeminu, například již uvedenou směs kompostu, kvalitní zeminy z pařeniště, rašeliny a písku. Směs má být lehce kyselá až neutrální, lehká a vzdušná, nespékavá. V nové nádobě rostliny obsypáváme zeminou a dobře upěchujeme. Nesmíme také zapomenout na drenážní 2-3cm vrstvu z hrubšího štěrku, která zajišťuje dokonalý odtok přebytečné vody a také přístup vzduchu ke kořenovému balu. Po přesazení rostliny mírně zalejeme, aby se substrát rovnoměrně provlhčil, ale zásadně nesmíme přemokřit, aby případně poškozené kořeny nezačaly zahnívat.

Nyní může následovat řez a tvarování koruny. Přebytečné a korunu zahušťující větve odstraníme, stejně jako případně zaschlé větvičky. Zakrátíme také_bezlisté nebo příliš bujné „vlky“. K pěstování pěkné koruny se všeobecně doporučuje následující schéma, které si každý může upravit podle svých podmínek a záměrů. Většinou se ponechává asi 20 cm vysoký kmínek a 3-4 větvičky I. řádu maximálně 25 cm dlouhé. Na nich se zapěstují asi 4 větvičky II. řádu dlouhé kolem 10 cm a všechny další řády většinou zkracujeme asi na 5 cm. Pokud při zaštípnutí vyrazí pouze jeden výhon, je nejlépe jej odstranit, potom vyrazí více spodních oček. Odstranění výhonů již při vyrašení, případně jeho vhodné zaštípnutí je lepší, než jeho seříznutí po vyzrání, nebot se tím šetří zásobní látky rostliny. Zaštípnutí bujných výhonů také urychlí jejich vyzrávání, Podle potřeby je možné také vyvazování některých bujných výhonů do vodorovné polohy k vylepšení koruny. Podle přání je také možné formovat rostliny jako keř. Někteří pěstitelé doporučují pravidelné otáčení rostlin asi o 10° za 10 dní, aby se dosáhlo pravidelné koruny. Je to ale dosti diskutabilní, neboť především při rychlejším otáčení rostliny trpí. Formování koruny trvá obvykle 2-3 roky a v této době nemáme ponechávat na rostlině žádné plody, neboť by se omezil růst, především u plodných větví.

Nakonec, po přesazení a po provedeném řezu, můžeme rostliny přikrýt polyetylénovým sáčkem, aby se omezil výpar, než rostliny znovu pořádně zakoření. V této době je také chráníme před nadměrným slunečním zářením. Po týdnu až čtrnácti dnech již ochranný sáček odstraňujeme a rostliny pouze rosíme. Brzy poté již citrusy většinou vstupují do nové vegetace. Pokud rostliny zimujeme v chladnu pň teplotách 0 až 10 °C, musíme je pochopitelně po přesazení držet již tepleji. Teplotu zvyšujeme v souladu se zvyšující se intenzitou světla, pokud možno pozvolna, až asi na 16 °C, což je optimální teplota pro kvetení citrusů. Při teplém zimování se pouze snažíme zabránit vzrůstu teploty nad 25 °C.

U nadměrně kvetoucích odrůd částečně redukujeme počet květů. Také provedeme opylení květů například jemným štětečkem. To není nutné pouze u druhů tvořících plody bez opylení -parthenokarpicky, jako například mandarínka Satsuma, pupečné pomeranče, některé grepy a další odrůdy. Po oplození je potom většinou nutné provést redukci nasazených plodů. Většina rostlin si jejich počet reguluje také sama, ale v našich podmínkách se nedoporučuje překračovat v bytech poměr jeden plod na 20 listů. Probírku plodů většinou provádíme ve dvou fázích, neboť počítáme s částečným opadem plodů asi ve velikostí višně.

V době intenzívního jarního růstu také nesmíme zanedbat otázku hnojení. Zásoba živin v čerstvé zemině vystačí rostlinám asi na 3-4-měsíce. V podstatě jsou dvě základní možnosti - buďto se přihnojuje v pravidelných časových intervalech doporučenými dávkami, nebo se dávky rozdělí na jednotlivé dny a přidají se do zálivkové vody, což je fyziologicky nejvhodnější. Nejčastěji se přihnojuje ve čtrnáctidenních intervalech 0,2% roztokem plného hnojiva, jako například Herbasyn 3, Harmavit, Folikomplex Universal, Floran a Vegaflor. Je také možné opatrné použití Cereritu a pro bujně rostoucí a málo plodící rostliny je vhodné občasné přihnojení superfosfátem. Účelná je občasná kontrola půdní reakce, neboť odčerpávání některých prvků může vést k jejím podstatným změnám většinou směrem ke kyselé reakci, naopak tvrdá zálivková voda často substrát alkalizuje. Při alkalizaci substrátu většinou pomůže opakovaná zálivka výluhem z rašeliny, naopak při přílišné kyselosti substrátu je vhodné opatrné použití mletého vápence k úpravě na hodnotu pH 6,5-7.

V jarních měsících také rostliny častěji rosíme a nejméně jednou za měsíc zařadíme postřik roztokem Mikroly podle návodu k doplnění stopových prvků. V oblastech nezasažených průmyslovými exhalacemi používáme k zálivce dešťovou vodu, jinak zaléváme převařenou, nebo alespoň 24 hodin odstátou vodou vodovodní. Studniční voda je vhodná pouze do tvrdostí kolem 10° něm., tvrdší vodu změkčujeme nejlépe rašelinou v množství 500 g na IO litrů, několikrát během 24 hodin promíchat. Z dalších způsobů je vhodné použití šťavelanu amonného v dávce podle tvrdostí vody, vyloučenou sraženinu necháme ustát a po usazení čirou vodu slejeme. Použití kyselin není příliš vhodné, neboť může vést snadno k poškození rostlin již při malém předávkování.

V jarních měsících je také vhodné provést kontrolu výskytu škůdců a v případě potřeby použít vhodné organofosfáty, jako například Anthio. Zásadně nepřekračujeme doporučené dávky a dodržujeme způsob aplikace a všechna bezpečnostní opatření, neboť jde o prudké jedy. Postřik provádíme vždy venku, mimo obytné prostory, vyvarujeme se potřísnění a nadýchání rozprášené tekutiny. Rostliny kontrolujeme opravdu pozorně, neboť zvláště v suchém vzduchu moderních obydlí jsou citrusy často napadány sviluškou, která dokáže silně napadené rostliny úplně zničit. Napadení je zpočátku nenápadné, na listech se objeví drobounké pavučinky, vysávané buňky žloutnou a posléze bělají a listy začínají vypadat jako spálené. Pokrývají se šedavými skvrnami, osychají a opadávají. Nepříjemnou vlastností svilušek je také velká rychlost rozmnožování a také to, že časem získávají odolnost proti nejčastěji používaným postřikům. Z dalších škůdců je třeba uvést především štítenky a puklice, které se v některých letech vyskytují kalamitně. Také proti nim je možné použít běžné organofosfáty, jako například Metation, Sulikol, Actelic a další, postřik však musíme po 1-2 týdnech zopakovat. Při menším napadení postačí i ostříkání vodou nebo otření mokrým hadrem.

Pokud nehodláme rostliny pěstovat v bytech celoročně, můžeme je po přejití jarních ranních mrazíků přenést ven. Je však nutná jejich ochrana před přímými slunečními paprsky alespoň v prvním období po přenesení. Z fyziologického hlediska je lepší trvalý lehký stín, například pod stromy, neboť rostliny nepřizpůsobené silnému slunečnímu záření přes léto, lépe přečkávají období zimního nedostatku světla. Letní pobyt rostlin venku velice zlepšuje jejich zdravotní stav. Také jim prospěje důkladné promytí substrátu v nádobě silnějšími dešti, neboť se vymyjí nespotřebované nadbytečné živiny a zmenší se zasolení půdy. Proto i při celoroční bytové kultuře přenášíme rostliny ven při silnějším dešti. Také se tím důkladně omyjí listy, a tím se zvýší jejich fyziologická aktivita. Při celoročním bytovém umístění citrusů doporučují někteří pěstitelé jejich oddálení od okna v letních měsících, aby se poněkud zmenšily rozdíly ve světelné intenzitě během roku. Takto pěstované rostliny se lépe přizpůsobí bytovým podmínkám a lépe přezimovávají. Během letních měsíců pravidelně přihnojujeme a dáváme také pozor, aby nepřesychal kořenový bal. Pokud se z nějakého důvodu rozhodneme vystavit citrusy po aklimatizaci nevenkovní podmínky přímému slunečnímu záření, je třeba chránit před přehřátím nádoby, ve kterých je pěstujeme. Teploty nad 25 °C totiž kořenům příliš neprospívají. Proto se doporučuje zapustit květináče do volné půdy, nebo jejich zapuštění do větší nádoby s meziprostorem vyplněným vlhkým mechem, případně alespoň zastínění květináčů deskou z pěnového polystyrénu.

Během léta průběžně kontrolujeme výskyt škůdců, aby nedošlo k jejich přemnožení a poškození rostlin. K jejich hubení je možné použít také Actelic spray, který je velice účinný, ale při nesprávném použití může snadno popálit rostliny. Důležitá je rozptýlená aplikace ze vzdálenosti alespoň 50 cm tak, aby rostliny zahalil pouze oblak aerosolu. Tento preparát spolehlivě zabírá proti všem běžným škůdcům, jako sviluškám, mšicím, křísům i puklicím.

Růst výhonů v jednotlivých růstových periodách usměrňujeme především ohýbáním do žádoucího směru a zaštipováním rostoucích výhonů tak, aby poslední očko směřovalo z koruny ven. Tím se omezí na minimum nutnost pozdějšího radikálnějšího řezu, který potom provádíme pouze u starých rostlin za účelem jejich zmlazení, k obnovení zdravého intenzívního růstu a plodnosti. Po radikálním zmlazení musíme vždy počítat s určitou přestávkou v plodnosti, než se znovu zformuje koruna. Jinak průběžně odstraňujeme poškozené a odplozené větvičky. Při řezu platí ještě jedno důležité pravidlo: hluboké neříznutí způsobí vyrašení několika silněji rostoucích výhonů, naopak při neříznutí menším je výhonů většinou více a jsou slabší.

S blížícím se podzimem je nutné začít sledovat ranní teploty a při hrozícím poklesu pod 0 °C musíme rostliny přenést opět do místnosti, na jejich zimní stanoviště. V tomto podzimním přemístění se skrývá jedna záludnost, neboť prochlazený kořenový systém není schopen dostatečně zásobit korunu, která se náhle octne v teplém a poměrně suchém vzduchu. Proto je vhodné důkladné prohřátí kořenového balu zálivkou 30-40 °C teplou vodou. Tím se obnoví aktivita kořenů a omezí se na minimum nebezpečí opadu listů. Je také pochopitelné, že rostliny nesmíme přes zimu vyčerpávat zbytečným ponecháním plodů přes období nedostatku světla. Proto se snažíme rostliny co nejlépe připravit na přezimování, aby mohly na jaře co nejdříve znovu přejít do vegetace a nasadit na květ. Tím se zajistí co nejdelší vegetační perioda a plody mohou dozrát za optimálních podmínek ještě na podzim.

Fotografie z výstavy citrusů v Galerii Jitřní země